Č. 5644.

Obecní volby. — Administrativní řízení: jak jest v obecních věcech volebních rozdělena rozhodovací kompetence mezi politickým úřadem prvé a druhé stolice?
(Nález ze dne 5. května 1926 č. 9420).
Prejudikatura: Boh. 275, 4894 adm. a j.
Věc: František H. v S. proti okresní politické správě v S. (za zúč. strany adv. Dr. Em. Slabý z Prahy) o členství Dra J. B. v obecní fin. komisi a Dr. A. K. v obecním zastupitelstvu a radě.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 23. března 1924 vznesl st-l u osp-é v S. protest proti tomu, že Dr. Jiří B., stát. obv. lékař, je předsedou ob. fin. komise v S. a členem osk tamtéž, poněvadž je stát. úředníkem a úředníkem pol. úřadu dozorčího a kromě toho uvedené dvě funkce nejsou slučitelné, a žádal za zakročení. Podáním ze 24. června 1924 stěžoval si na to opětně a zároveň podobně protestoval proti tomu, že stát. obv. lékař Dr. Aug. K. je členem ob. zastupitelstva a měst. rady. K těmto stížnostem rozhodla osp nař. vynesením v základě § 53 ob. ř. vol., že není zákonného vylučovacího důvodu, aby oba uvedení lékaři zastávali zmíněné funkce v obecní správě města S., neboť 1) není zákonného předpisu, že by stát. úředník nemohl býti volen do ob. zast., rady nebo komise; 2) ob. a obv. lékaři jsou sice nyní státními úředníky, ale smluvními, nikoli pragmatikálními, a jsou podřízeni stát. okr. lékaři, nejsou však úředníky nadřízeného úřadu pol., takže tu není vylučovacího důvodu § 5 č. 2 ob. ř. vol., 3) rovněž jsou zaměstnanci obecními dle § 5 č. 1 ob. ř. vol., ježto nyní nejsou honorováni od obce ani nepodléhají disc. moci ob. zast. Rozhodnutí toto označeno dle § 53 ob. ř. vol. za konečné. — — —
Žal. úřad vycházel z právního názoru, že výhradně jemu přísluší dle § 53 ob. ř. vol. rozhodovati s konečnou platností o volitelnosti jak člena ob. zast., tak i člena některé ob. komise, a to i k protestu některým voličem podanému, byť i po konstituování ob. zast.; důsledkem tohoto názoru označil pak rozhodnutí svoje podle § 53 ob. ř. vol. za konečné.
Názor ten nepokládá nss za správný. Předpisy VII. hlavy ob. ř. vol., jednající o opravném řízení, rozeznávají jednak úřední opravu výsledku volby, která je omezena na případy, kdy zvolena osoba nevolitelná (§ 53), jednak opravu voleb na námitky proti volbě podané voličem (§ 54). Voličům v obci oprávněným dává § 54 právo, aby proti volbě podali námitky. Při tom zákon nikterak nevymezuje, co může a smí býti předmětem těchto námitek. Z toho dlužno souditi, že volič v námitkách může uplatňovati vše, čím po jeho soudu v provedených volbách porušeny byly předpisy zákona, že tedy může namítati i nevolitelnost osob zvolených. Rozhodovati o takových námitkách povolán jest pak podle § 54 v každém případě politický úřad II. stolice (srovn. nález Boh. 275 adm.). Co právě bylo řečeno o námitkách proti volbě ob. zast., platí vzhledem k předpisu § 67 ob. ř. vol. také o námitkách proti volbě ob. rady a ob. komisí, ovšem s tím omezením, že nejsou tu již přípustný námitky, které mohly býti uplatněny proti volbě ob. zastupitelstva. Z té okolnosti, že podání st-lovo uplatňovalo nevolitelnost zmíněných dvou členů ob. sborů, nelze tedy dovozovati kompetenci osp-é k rozhodování dle § 53 vol. ř.
Avšak ani ta okolnost, že nevolitelnost členů ob. zast. resp. komise uplatňována byla teprve po skončení opravného řízení volebního, nemůže odůvodniti kompetenci žal. úřadu k rozhodování dle § 53 vol. ř. Jak nss již opětně vyslovil, tak zejména v nálezu Boh. 4894 adm., nemůže dohlédací úřad podle předpisu právě cit. již zakročiti, jakmile svoláním nově zvolených členů ob. zast. a vzetím jich do slibu věrnosti opravné řízení upravené v VII. hlavě ob. ř. vol. je uzavřeno. Po skončení tohoto stadia lze nevolitelnost člena ob. sborů uplatňovati resp. o ní rozhodovati toliko podle § 10 ob. ř. vol. ve znění zákona ze 14. července 1922 č. 253 Sb., jenž co do řízení stanoví, že o ztrátě mandátu rozhoduje dohlédací úřad, do jehož rozhodnutí lze si stěžovati k vyššímu úřadu dohlédacímu.
Ježto tedy žal. úřad následkem mylného právního názoru o své kompetenci označil rozhodnutí svoje za konečné, bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 5644. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 869-870.