Č. 5500.

Obecní dávky. — Administrativní řízení: Jak jest postupovati při zavádění obecní dávky (z přepychových bytů)?
(Nález ze dne 18. března 1926 č. 9285/25.)
Věc: František J. a Jan Ž. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zavedení dávky z přepychových bytů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Žal. úřadu se přisuzují útraty 60.— Kč, jež jsou st-lé povinni zaplatiti žal. úřadu rukou nerozdílnou do 14 dnů od doručení tohoto nálezu pod exekucí.
Důvody: Ob. zastupitelstvo ve V. usneslo se dne 8. února 1923, aby v obci vybírána byla k částečné úhradě nákladů sociální péče dávka z přepychových bytů v sazbách a podle pravidel vydaných vl. nař. č. 143/1922. Z usnesení toho odvolali se Spolek majitelů domů a V. Š. s řadou poplatníků, mezi nimiž byli i dnešní st-lé. Osk předložila toto odvolání současně se žádostí obce za povolení dávky zsv-u, který výnosem z 21. dubna 1923 vybírání dávky povolil a námitky rekurentů jednak jako nepřípustné, jednak jako bezdůvodné zamítl. Usnesení to bylo k stížnosti poplatníků nálezem nss-u z 31. března 1924 čj. 21625/23 jako nezákonné zrušeno, poněvadž o zmíněném odvolání mělo býti rozhodováno pořadem instancí a teprve po pravoplatném jeho zamítnutí mohl zsv usnášeti se o povolení dávky. Na základě tohoto nálezu uložil zsv výnosem z 3. května 1924 osk-i, aby o rekursu do usnesení ob. zast. z 8. února 1923 instančně rozhodla. Prve nežli se tak stalo, usneselo se ob. zast. ve V. vzhledem k situaci vytvořené cit. nálezem na tom, že na žádosti obce za vybírání dávky z přepychových bytů dle sazeb a pravidel, jak se na nich usneslo ob. zast. dne 8. února 1923, setrvává. 21. května podal František J. s několika společníky stížnost »do usnesení měst. zastupitelstva z 10. května 1924 o zavedení dávky z přepychových bytů«, kterou usnesení to z důvodů formálních i věcných potírali. Dne 30. června 1924 rozhodla osk jednak o odvolání Spolku majitelů domů a V. Š. a spol. z 19. února 1923 — jež, pokud bylo podáno Spolkem majitelů domů, odmítla jako nepřípustné a v ostatním zamítla jako bezdůvodné — jednak o odvolání Františka J. a spol. z 21. května 1924, které zamítla jako bezpředmětné resp. bezdůvodné, poněvadž v sezení z 10. května 1924 ob. zast. neusnášelo se o zavedení dávky, nýbrž vyslovilo jen, že trvá na svém původním usnesení z 8. února 1923.
Do rozhodnutí toho podali rekurs jednak Jan Ž. s řadou poplatníků, jednak František J. se 3 dalšími poplatníky. Nař. rozhodnutím povolil zsv obci na základě § 38 ob. fin. novely a usnesení ob. zast. z 8. února 1923 vybírati dávku z přepychových bytů dle usnesených pravidel, zamítnuv rekursy k němu podané jako bezdůvodné.
O stížnosti nss uvážil: — — —
Žal. úřad neomezil se na rozhodnutí o rekursu směřujícím proti usnesení ob. zast. z 10. května 1924, nýbrž vyřídil meritorně rekursy st-lů i pokud naříkaly usnesení ob. zast. z 8. února 1923. Ke stížnosti, jež věcně napadá rozhodnutí také v tomto bodě, bylo tedy soudu zabývati se nyní touto částí nař. rozhodnutí. Žal. úřad přejímaje důvody II. stolice uvažuje, že přirážky obecní dosahují již výše 390% a jeví tendenci stoupající, takže je odůvodněno ulehčiti přirážkové břemeno zavedením dávek samostatných. Dávka z přep. bytů, která podle výkazu o počtu bytů, jež budou jí podrobeny, vynese pravděpodobně 7800 Kč ročně, sníží přirážku o 6%. Režie bude nepatrná. Ob. zast. za souhlasu fin. komise usneslo se dávku zavésti právě proto, aby nebylo třeba zvyšovati přirážky. Usnesená pravidla odpovídají vzorným pravidlům, a je v nich výslovně ustanoveno, že výtěžku dávky užíti jest k částečné úhradě nákladů soc. péče. Na základě těchto úvah žal. úřad uznal, že zavedení dávky je podle vykázaných skutkových poměrů účelno a odůvodněno.
Stížnost namítá, že ob. zastupitelstvu nebyly předloženy výkazy o směrodatných okolnostech, nutné k tomu, aby mohlo posouditi, jaký bude výtěžek dávky a bude-li dávka se zřetelem k režii výnosnou, podotýkajíc, že tento nedostatek nemohl býti sanován tím, že příslušné výpočty předloženy byly teprve dodatečně úřadům nadřízeným. Námitku tu nebylo lze shledati důvodnou. Pokud by byla míněna v ten rozum, že ob. zastupitelstvu resp. finanční komisi ještě před jich usnášením o zavedení dávky musí býti předloženy určité výkazy pod sankcí neplatnosti jich usnesení, je bezdůvodná proto, že ani ob. fin. novela, ani prov. nař. č. 143/1922 takového předpisu neobsahují. Pokud je však míněna tak, že nebyly dostatečně spolehlivě zjištěny okolnosti rozhodné pro posouzení účelnosti usnesené dávky, zejména také její výnosnosti se zřetelem na výlohy režijní (prov. nař. č. 143/1922 k § 38), dlužno uvážiti, že usnesení ob. zast z 8. února 1923 nahrazeno bylo k rekursu st-lů v cestě instanční nař. rozhodnutím zsv-u, které jedině je předmětem zkoumání tohoto soudu, a že tedy vada neúplné nebo nedostatečně zjištěné skutkové podstaty, kterou vlastně stížnost uplatňuje, mohla by s úspěchem býti vytýkána u tohoto soudu nikoliv již proti usnesení první stolice, nýbrž toliko proti nař. rozhodnutí poslední instance, takže vady sběhlé po této stránce v nižších stolicích jenom potud padaly by ještě na váhu, pokud v řízení rekursním nebyly sanovány. Z odůvodnění nař. rozhodnutí ve spojení s důvody II. stolice je patrno, že žal. úřad uvažoval veškery okolnosti směrodatné pro posouzení vhodnosti a účelnosti zavedené dávky z přepychových bytů, a zejména také její výnosnost vzhledem k počtu bytů, které jí budou postiženy na jedné straně a k pravděpodobným výlohám režijním na druhé straně na základě dokladů, které — jak stížnost sama uvádí — byly mu v řízení rekursním předloženy. Vzhledem k tomu, že není předpisů, které by úřad v podobných případech vázaly na určité doklady, je celkem lhostejno, jakým způsobem si materiál potřebný pro své rozhodování opatří, a záleží jenom na tom, aby potřebné okolnosti zjistil zúplna, spolehlivě a správně. Stížnost tvrdí jen zcela povšechně, že data v důvodech nař. rozhodnutí uvedená nejsou doložena, nenamítá však, že jsou nesprávná, nebo že jsou tu ještě některé jiné nezjištěné konkrétní okolnosti, které by nutně úsudek žalovaného úřadu modifikovaly. Nss pak z úřední moci rovněž takové nějaké závady neshledal, a nemohl tedy námitku vadného řízení uznati důvodnou.
O nějakém ztížení obrany st-lů, jež stížnost vytýká, nemůže býti řeči. Neboť i kdyby bylo správné, že data potřebná pro posouzení výnosnosti a účelnosti sporné dávky nebyla ob. zastupitelstvu ke schůzi z 8. února 1923 předložena, nelze zapomenouti, že st-lé vstoupili do řízení o povolení dávky jako strany procesní teprve svým rekursem z 19. února 1923, a že tedy teprve od této chvíle mohli činiti nárok na účast při zjišťování skutkové podstaty. Nároku tomu bylo úplně vyhověno rozhodnutím osk, která uvádějíc všechny skutkové momenty, na nichž založila svůj závěr o výnosnosti a účelnosti sporné dávky, poskytla st-lům s dostatek možnosti, aby skutková zjištění v rozhodnutích uvedená ještě v řízení rekursním brali v odpor. Pokud st-lé namítají, že členové ob. zastupitelstva neměli dostatečného materiálu pro posouzení účelnosti návrhu na zavedení dávky, stačí poukázati na to, že bylo věcí těchto členů, aby prostředky, jež jim jako členům zastupitelstva příslušejí, působili v dotyčné schůzi na doplnění předloženého návrhu, a že nejsou st-lé legitimováni, aby uplatňovali, že návrhům po této stránce snad ve schůzi učiněným nebylo vyhověno.
Posléze namítá stížnost také po stránce meritorní, že sporná dávka vzhledem k místním a hospodářským poměrům je zbytečná, škodlivá, nemístná a že zatěžuje domovní majetek. Ve všech těchto směrech jde však o hodnotné úsudky skutkové, které s hlediska techniky řízení před nss-em tvoří pouze součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí a vzhledem k předpisu §u 6 odst. 1 zák. o ss co do své meritorní správnosti vymykají se přezkoumání nss-em.

Citace:

č. 5500. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 605-607.