Č. 5489.

Nemocenské pojišťování: I. * Náhradní povinnost zaměstnavatele §em 32 n. z. stanovená vztahuje se i na podpory v šestinedělí a při porodu. — II. Kdy nastává pojistný případ u těhotné ženy? — III. Pro vznik náhradní povinnosti podle § 32 nemoc. zák. stačí, že nepřihlášení zaměstnance se stalo nedopatřením.
(Nález ze dne 15. března 1926 č. 16826/25).
Prejudikatura: Boh. 3741 adm. Věc: Firma »Moravia«, akciová společnost pro průmysl železářského zboží a obchod v H. proti ministerstvu sociální péče stran náhrady ošetřovného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím zsp-é v Brně z 27. března 1924 byl potvrzen výměr osp-é v O. ze 23. října 1923 uznávající stěžující si firmu povinnou nahraditi okr. nemoc, pokladně v Olomouci podle § 32 nem. zák. podpůrný náklad za nepřihlášenou dělnici Františku R. ve výši 1662 K 72 h s tou změnou, že částka podpůrného nákladu snížena na 1350 K 72 h.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím k odvolání firmy »Moravia« potvrdilo rozhodnutí toto z těchto důvodů: »Zaměstnanec, který byl od nemoc. pokladny odhlášen, ale potom ještě dále zaměstnán, platí pro tuto další dobu na neodhlášeného. Mezi stranami jest úplná shoda o tom, že R. byla odhlášena od okr. nemoc, pokladny dne 3. října 1922 a že dne 4. a 5. října pracovala, nejsouc u pokladny přihlášena. Není pochybnosti o tom, že toto nepřihlášení bylo zaměstnavatelem skutečně zaviněno, poněvadž — jak on sám v podání z 9. listopadu 1922 přiznává — nebyla R. přihlášena nedopatřením. Vyplývá to i z výpovědí dvou zaměstnanců závodu, kteří jako svědkové v této věci byli slyšeni, i ze všech dalších vyjádření zaměstnavatelových. Podle § 32 n. z. jest zaměstnavatel, který nedostojí ohlašovací povinnosti, povinen nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby vůbec neohlášené neb ohlášené teprve po onemocnění. Předpoklady náhradní povinnosti podle tohoto paragrafu tedy jsou: 1) že osoba, podléhající pojistné povinnosti, nebyla u pokladny vůbec ohlášena nebo byla ohlášena teprve po onemocnění a 2) že pokladna tuto osobu v mezích zákonných nebo statutárních předpisů podporovala. Odvolatelka dovozuje, že v případě R-ové není podmínek § 32 n. z., protože tu nebylo nemoci. Názor odvolatelčin, že normálně probíhající porod není nemocí, dlužno potvrditi, ale nelze souhlasiti s vývodem, který odvolatelka na tomto názoru buduje. Jest zřejmo, že prvá podmínka obsahuje alternativu: buď nebyl zaměstnanec vůbec ohlášen, nebo byl ohlášen teprve po onemocnění. Odvolatelka je tedy v patrném omylu, když se domnívá, že podmínkou § 32 je pouze podpora osoby onemocnělé, neboť podle znění tohoto paragrafu jsou dány obě jeho podmínky, když pokladna vůbec podporovala osobu neohlášenou.«
O stížnosti, jež vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss
toto:
Dle spisů byl pracovní poměr Františky R. zrušen výpovědí zaměstnavatelky — stěžující si firmy — dnem 3. října 1922 a R-ová byla téhož dne u okr. nemoc, pokladny odhlášena. K žádosti R-ové ponechal ji dílovedoucí D. ještě dva další dny v dosavadním zaměstnání, nebyla však v pokladně znovu přihlášena. Ode dne 7. října 1922 požívala od okr. nemoc, pokladny podpory v těhotenství t šestinedělí, od 6. listopadu 1922 do 28. ledna 1923 prémii za kojení; podpůrný náklad s účtem lékaře a porodní asistentky dosáhl 1350 K 78 h.
Stížnost míní, že tu není případ § 32 n. z., protože 1) R-ová k pokladně skutečně přihlášena byla. Nelze mluviti o nepřihlášení, když po odhlášení pracovala dále dva dny, jestliže pro pokladnu již z přihlášeného pracovního poměru vznikla podpůrná povinnost, 2) není tu zavinění zaměstnavatelova, 3) těhotenství a normální porod nejsou nemocí. 4) R-ová byla těhotnou již v době, kdy byla u pokladny přihlášena.
Námitky tyto nejsou důvodny.
Ad 1. § 32 n. z. ukládá zaměstnavateli povinnost nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby, která vůbec nebyla ohlášena, nebo ohlášena teprve po onemocnění. Tento předpis má se zřetelem k tomu, že nemoc, pojištění osoby, zaměstnané na základě poměru pracovního, služebního nebo učňovského, nastává podle § 1 odst. 1 n. z. ex lege, t. j. nastoupením zaměstnání — za účel, zajistiti, aby zaměstnavatelé ohlašovací povinnosti §em 32 n. z. jim uložené dostáli, má tedy povahu pořádkové pokuty, které se zaměstnavatelé vyhnouti mohou jedině přesným zachováním předpisu o povinosti ohlašovací. Že by důsledky § 32 nemoc. zák. nastati nesměly, jestliže pokladna již z důvodu dřívějšího pojistného poměru by byla k plnění pojistných dávek povinna, zákon nikde nestanoví a neplyne to ani z povahy věci, protože tu nejde o náhradu výloh, jež pokladna učinila, nejsouc k tomu povinna, tedy o nápravu nějaké újmy pokladně způsobené, nýbrž o pořádkovou pokutu, jež podle vůle zákona stihá nedodržení povinnosti ohlašovací. Dle nesporného děje skončil pracovní poměr R-ové výpovědí dne 3. října 1922. Tím, že po té byla ponechána dále v zaměstnání, byl s právního hlediska založen pracovní poměr nový, který bylo dle § 31 n. z. pokladně ohlásiti. Zákon tu nezná výjimky, zejména neosvobozuje od přihlášky, byl-li pracovní poměr zrušen před uplynutím třídenní lhůty, povolené k provedení přihlášky.
Ad 2. Stížnost míní, že z povahy náhradní povinosti dle § 32 plyne, že zaměstnavatele stihají toliko následky zaviněného opomenutí přihlášky. Zákon tento postulát nezná, a nečiní rozdílu, stalo-li se nepřihlášení ze zlého úmyslu, z nedbalosti či nedopatřením. St-l pak sám přiznal v řízení, že opomenutí přihlášky se stalo nedopatřením. Okolnost stížností tvrzená, že stěžující si firma o tom nevěděla, že dílovedoucí R. v práci dále ponechal, nemůže jí exkulpovati, ježto nepopírá, že tím byl znovu založen pracovní poměr mezi firmou a R-ovou. Pak ovšem byla zaměstnavatelkou a nese toho důsledky, když o stavu vlastního dělnictva se neinformovala.
Ad 3. a 4. Nelze dáti stížnosti za pravdu ani pokud tvrdí, že zákon, jenž v § 32 mluví o »onemocnění«, vylučuje tím podpory v těhotenství a při porodu, poněvadž těhotenství a normální porod nejsou nemocí, nýbrž fysiologickým stavem, jejž za »onemocnění« hodnotiti nelze. Stížnost tu přehlíží ustanovení § 6 č. 1 n. z., jež zaručuje členům nemoc, pokladen od počátku nemoci zdarma lékařskou pomoc, čítajíc v to pomoc při porodu a přispění báby, z čehož jde, že zákon pomoc při porodu a přispění báby staví na roven lékařské pomoci nemocnému. § 6 vypočítávaje druhy podpor pojištěncům příslušejících, — a k těm náležejí i podpory šestinedělek — činí tak, aby blíže vymezil »předmět pojištění označeného v § 1« (arg. § 6 odst. 1). Tento § 1 pak mluví všeobecně o pojištění pro případ nemoci, takže zákon zřejmě za případ nemoci považuje i šestinedělí a porod. Pro posouzení vztahů nemoc, zák. jsou však rozhodna pojmová kriteria tohoto zákona a nikoli, jak pojem nemoci formuluje lékařská věda. § 32 stanově povinnost zaměstnavatelovu k náhradě podpůrného nákladu, aniž výslovně vyjímá některé ze zákonných podpor, nepřipouští, aby z výrazu »onemocnění« tam použitého, bylo dovozováno zúžení náhradní povinnosti, zaměstnavateli uložené, v tom směru, že by některé z povinných dávek z náhrady té byly vyňaty. Nelze proto slova § 32 »po onemocnění« vykládati jinak nežli »po vzniku pojistného případu«, t. j. po dostavení se onoho okamžiku, kdy dle nemoc, zákona nastává pro pokladnu podpůrná povinnost.
Pojistný případ těhotné ženy nastává však, jak nss již v nálezu Boh. 3741 adm. vyslovil, vstupem do šestinedělí a zdržením se námezdní práce. Teprve, když obě tyto podmínky se střetnou, nastal u těhotné ženy pojistný případ.
Tím vyvrácena i námitka stížnosti, že § 32 nelze použíti také proto, že stav R-ové, který ji učinil potřebnou podpory, nastal již v době. kdy byla u nemoc, pokladny řádně přihlášena, ježto teprve zastavením námezdní práce v době šestinedělí určuje se vznik pojistného případu ženy těhotné; R. dle nesporného děje práce u st-lky zanechala dne 5. října 1922, tudíž v době, kdy k nemoc, pojištění přihlášena nebyla.
Ježto pak stížnost nenamítá, že by pokladna požadovala náhradu nákladu, k němuž dle zákonných a statutárních předpisů zavázána nebyla, jsou tu veškeré podmínky pro použití § 32 n. z., nelze proto nař. rozhodnutí na tomto předpisu založené uznati nezákonným.

Citace:

č. 5489. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 582-585.