Č. 5571.

Školství. — Administrativní řízení: Je podstatnou vadou řízení, jestliže min. škol. — rozhodujíc o rekursu profti rozhodnutí předsedy zšr-y o vyloučení dítěte ze školy podle § 20 mor. zák. č. 4. z. z. z r. 1906, mlčením pomine námitku rekursu, že předseda zšr-y nebyli příslušný k rozhodování na místo plena zšr-y.
(Nález ze dne 13. dubna 1926 č. 7900).
Věc František O. v H. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dítěte z německé školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Předsednictvo zšr-y mor. výnosem z 21. března 1924 nařídilo podle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 mor. z. z. ex 1906 vyloučení Josefa O. z německé školy v H. a přikázalo dítko to příslušné škole české. Rekurs otce dítěte Františka O. byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá, že žal. úřad nereagoval na námitku rekursu, vznesenou stran inkompetence prvé stolice.
Nss dospěl k názoru, že jest stížnost v tomto bodě důvodnou. Namítalť st-lův rekurs, podaný do rozhodnutí předsedy zšr-y, že nař. výnos pochází od nekompetentního úřadu, neboť kompetentní bylo plenům zšr-y, jakožto orgán oběma příslušným školám nejblíže nadřízený (§ 39 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 mor. z. z. ex 1906). Podle § 40 uvedeného zákona jest pak předseda jen v naléhavých případech oprávněn bezprostředně naříditi opatření stran takových věcí, které se podle § 39 projednávají kolegiálně. Avšak nelze míti za to, že by bylo vyřízení reklamace ve příčině vyloučení st-lova dítěte podané na podzim 1923, tak naléhavou záležitostí, že by nemohla býti zůstavena do nejbližší plenární schůze zšr-y.
Podle předpisů zákonných v rekursu citovaných nelze o tom pochybovati, že kompetence předsedy zšr-y jest podmíněna předpokladem, aby šlo naléhavý případ. Uvedl-li pak rekurs v pochybnost, že v daném případu jest tento předpoklad splněn, doléhala za daného stavu věcí na žal. druhou instanci procesuální povinnost, aby vyřídila námitku rekursu jak po stránce skutkové, tak pokud se týče právní subsumpce přijímaného skutkového podkladu. V tom, že žal. úřad tak neučinil, nýbrž zmíněnou námitku úplně přešel mlčením, spočívá neúplnost řízení znemožňující nss-u přezkoumání rozhodnutí, pokud jde o stanovisko druhé instance k namítané rekursem nepříslušnosti první instance, tedy podstatná vada řízení.

Citace:

č. 5571. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 735-736.