Č. 5609.Církevní věci (Slovensko): O patronátních břemenech.(Nález ze dne 27. dubna 1926 č. 8866).Věc: Josef M. a spol. v S. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o patronátní břemena. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Řím.-kat. farní kostel v S., dále budovy farní, škola a budovy hospodářské, které spadají pod patronát »Compossessoratus dominii localis,« vyžadovaly oprav. Na zakročení biskupského ordinariátu v B. a po provedeném šetření uznal býv. služnovský úřad v T. rozhodnutím z 25. srpna 1916 patrony za povinné, aby do 3 měsíců opravy patronátních budov provedli a zapravili útraty řízení per 152 K 48 h. Na apelátu patronů potvrdil podžupan jako II. stupňová vrchnost rozhodnutím z 5. června 1917 rozhodnutí prvé stolice, avšak k úhradě útrat uznal povinnými stejným dílem patrony a biskup. úřad. Proti tomu podali apelátu další jak patroni tak biskup b-cký. Župní adm. výbor v T. na to rozhodnutím z 10. srpna 1920 výrok II. stolice částečně pozměnil a uznal patrony za povinné, aby opravu kostela, fary a školy do 3 měsíců provedli v tom rozměru, jak uvedeno ve výroku prvé stolice, aby náklady nesli podle daňového klíče, dále, aby útraty řízení per 152 K 48 h solidárně zaplatili, v ostatním potvrdil adm. výbor výrok druhé stolice. V příčině oprav hospodářských stavení odkázal však adm. výbor žalující stranu na pořad práva. Rozhodnutí to bylo opatřeno právním poučením, že proti němu lze se v zákonné lhůtě odvolati k ministerstvu. Proti této části tohoto rozhodnutí, kterou byla církevní vrchnost ohledně opravy budov hospodářských poukázána na cestu soudní, podal biskup b-cký další apelátu, o níž bylo nař. nyní rozhodnutím rozhodnuto tím způsobem, že ona část rozhodnutí adm. výboru, která pojednává o patronátních břemenech ohledně kostela, fary a školy, jakož i o adm. výlohách a způsobu ustanovení klíče při nesení těchto břemen byla schválena, kdežto část vztahující se na opravu hospodářských budov byla zrušena a patroni byli uznáni povinnými též k opravě budov hospodářských. V důvodech uvedl žal. úřad toto:»Patronátní povinnost ohledně opravy řím.-kat. kostela, fary a školy a ohledně adm. výloh v částce 152 K 48 h je správně dokázána nižšími úřady adm. Musila však býti změněna ta část rozhodnutí, která biskupský ordinariát stran opravných prací při hospodářských budovách poukazuje na cestu soudní, z těchto důvodů: Výrok kurie z 1. října 1907 odsoudil kompatrony k zaplacení opravných výloh patronátních budov z roku 1888, mezi nimiž — jak tomu nasvědčuje zápisnice služnovského úřadu v T. z 28. září 1917 a 5. října 1917 — jsou též opravy hospodářských budov. Na základě výše uvedeného rozsudku rozhodl II. stupňový adm. úřad dne 16. ledna 1913, jakož i župní správní výbor dne 12. ledna 1914 v tom smyslu, že i oprava hospodářských budov zatěžuje patronát. Rozhodnutí toto bylo schváleno i min-em kultu dne 19. srpna 1915. Poněvadž se tu tedy jedná o res judicata, nemůže býti v opačném smyslu rozhodnuto. Avšak nejsou správné ani vývody adm. výboru ohledně hospodářských budov. Tyto tvoří totiž integrující část fary a mají a musí býti od patronů opravovány v té míře, jak to kanovnická visitace nebo jiná listina předpisuje. V daném případě úmluva patronů z 19. prosince 1870 výslovně uvádí: »Die sämtlichen Gebäude wird das gnädige Patronat im Sinne der kanonischen Visitation konservieren und reparieren.« I kdyby se tedy nejednalo o rem judicatam, musili by patroni býti uznáni povinnými, aby hradili opravy hospodářských budov.O stížnosti uvážil nss takto: St-lé proti rozhodnutí žup. adm. výboru v T. z 10. srpna 1920 další odvolání na min. škol. resp. na jeho referát v Bratislavě nepodali, ač ono rozhodnutí — jak shora uvedeno — bylo právním poučením tohoto obsahu opatřeno. V příčině toho, co bylo obsahem již cit. rozhodnutí adm. výboru, zmeškali tedy st-lé pořad instanční přes příslušné právní poučení a nemohou v přítomné stížnosti proti obsahu tomu již brojiti (§ 5 odst. 3 zák. o ss). Naopak mohou st-lé ve své nynější stížnosti se obraceti jen proti tomu, co nově bylo vysloveno teprve v nař. rozhodnutí; novým výrokem, odchylným od toho, co bylo vysloveno již v předchozím rozhodnutí žup. adm. výboru, je však jenom ona část nař. rozhodnutí, kterou byli st-lé uznáni povinnými též k opravě budov hospodářských. Vzhledem k tomu je stížnost nepřípustná, pokud brojí proti existenci patronátních závazků st-lů vůbec, zejména z důvodu jejich náboženské příslušnosti, pak stran budoucích oprav kostelních, farních a školních, dále stran klíče na rozvržení nákladu těchto oprav. Všechny vývody, které stížnost v těchto směrech přednáší, musí tudíž zůstati mimo úvahy nss-u, poněvadž ve směrech oněch bylo rozhodnuto již usnesením žup. adm. výboru z 10. srpna 1920 a st-lé nepodali odvolání na žal. úřad.Naopak může nss přihlížeti toliko k oněm vývodům stížnosti, které brojí proti tomu, že povinnost st-lů byla nař. rozhodnutím vyslovena též ve příčině budov hospodářských. Žal. úřad uznal nař. rozhodnutím st-le za povinné též k opravám budov hospodářských, poněvadž v tomto směru byla již utvořena res judicata rozhodnutími podžupana z 16. ledna 1913, dále župního správního výboru z 12. ledna 1924 a býv. uh. min. kultu ze 14. srpnaa 1915. Žal. úřad nevyslovil tedy závazek st-lů k opravě hospodářských budov nově a samostatně, nýbrž odvolal se toliko v tomto směru na rem judicatam.Proti tomuto výroku nař. rozhodnutí, že tu jde o res judicata, stížnost nebrojí (§ 18 zák. o ss), nemůže proto ani nss — jsa podle §§ 2 a 18 svého zák. oprávněn zkoumati zákonitost nař. rozhodnutí toliko v mezích stižných bodů stížností formulovaných — vůbec zkoumati, zda tu skutečně jde o rem judicatam, tedy o »eamdem rem inter easdem partes« již pravoplatně rozhodnutou. Naopak musí i nss vycházeti z toho právního a skutkového základu, že o povinnosti st-lů opravovati též hospodářské budovy při faře s-ské, skutečně bylo již dříve pravoplatně rozhodnuto.Jestliže je tomu tak, pak uznal žal. úřad st-le právem za povinné ke zmíněným opravám a nemůže se zákonitosti tohoto výroku dotýkati ani výtka stížnosti, že řím.-kat. beneficiát v Š. by měl opravy hospodářských budov opatřiti sám z důchodů svého beneficia, a že dále podle min. nař. z 6. června 1873 je povinnost k opravě hosp. budov dána jen výjimečně, není-li tu jiného důchodu, poněvadž i tyto výtky neobstojí vůči právnímu stavu utvořenému re judicata o tom, že povinnost oprav těch stihá st-le.Pokud pak konečně stížnost dovolává se § 124 ústavní listiny, dovozujíc z tohoto předpisu, že st-lé jako evangelíci nemohou býti povinni k příspěvkům na účely kultu katolického, nelze ani tuto výtku shledati důvodnou. Neboť cit. § úst. listiny stanoví sice rovnost všech náboženských vyznání před zákonem, není však porušením této rovnosti, jestliže se st-lům ukládá určité břemeno vyplývající z vlastnictví určitých nemovitostí zcela bez ohledu na náboženské vyznání dočasných vlastníků.