Č. 5679.

Závodní výbory: I. O vlivu stávky na další existenci záv. výboru. — II. Ve sporech z důvodu zřízení závodního výboru přísluší legitimace v řízení zaměstnancům dotčeného závodu vůbec, bez ohledu na dobu trvání jejich pracovního poměru a bez ohledu na to, přísluší-li jim také volební právo do záv. výboru.
(Nález ze dne 19. května 1926 č. 10.491).
Prejudikatura: Boh. 2974, 3804 adm. a j.
Věc: Václav Z. a spol. v Č. K. (adv. Dr. Frant. Polák z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Č. K. (za zúč. firmu ..... v Č. K. adv. Dr. A. Urban z Prahy) o zřízení závodního výboru a práva členů závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla odmítnuta žádost st-lů, aby bylo uznáno, že majitelka závodu nebyla oprávněna klásti překážky nové volbě závodního výboru, pro nedostatek legitimace žadatelů, zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 29. května 1925 oznámili členové záv. výboru firmy ... v Č. K., rozhodčí komisi v Č. K.. že dělnictvo závodu vstoupilo dne 28. března 1925 do stávky, která trvala až do 11. května téhož roku, a že po nastoupení práce diktovala firma dělnictvu tak těžké podmínky, že tyto znamenají značné poškození dělnictva, ba obsahují přímo nezákonnosti. Tak prý bod 4. dotyčného protokolu přímo zbavuje zákon o záv. výborech účinnosti a znemožňuje dělnictvu, aby k obraně svých zájmů zvolilo si záv. výbor. Dle rozhodnutí nss-u Boh. 2974 a 3804 adm. nemá stávka za následek přerušení dosavadního pracovního poměru a založení pracovního poměru nového, následkem čehož mají členové záv. výboru opět býti dosazeni ve svá stará práva a povinnosti. Toto oprávnění jejich plyne i z toho, že st-lka vlastně dělnictvo z práce nepropustila, nýbrž použila výpovědi jako odstrašujícího prostředku, sama však měla za to, že dělnictvo i nadále zůstává v pracovním poměru, a proto během stávky vyzývala je k nastoupení práce. Požadavku st-lů nemůže býti na úkor protokol o dohodě sepsaný, neboť vzájemnou dohodou stran nemůže měněn býti zákon. Z důvodů těch žádali st-lé, aby znovu dosazeni byli ve svá práva jako členové záv. výboru, a aby proti firmě zavedeno bylo trestní řízení dle § 29 zák. o záv. výborech. Při ústním líčení doplnili st-lé svůj žalobní petit v ten smysl, že žádali, aby bylo dále ještě konstatováno, že ustanovením odst. 4 protokolu z 9. května 1925 porušeno bylo jasné znění zák. o záv. výborech, poněvadž ustanovením tím dělnictvu se zabraňuje zvoliti nový záv. výbor, a aby bylo uznáno, že žalovaná firma jest povinna nebrániti dělníkům v ustanovení nového záv. výboru.
Rozhodčí komise po provedeném ústním líčení nař. nálezem zamítla návrhy st-lů 1. aby znovu byli dosazeni v práva a povinnosti členů záv. výboru a 2. aby bylo konstatováno, že ustanovením odst. 4 protokolu z 9. května 1925 byl porušen zákon o záv. výborech, ježto jím brání se dělnictvu zříditi nový záv. výbor a že firma jest povinna neklásti překážek k utvoření nového záv. výboru, a odmítla pro nepříslušnost jednati o návrhu na potrestání firmy. V důvodech svého rozhodnutí uvedla rozhodčí komise, že na základě nesporných skutečností vzala za prokázané, že pracovní poměr dělnictva k zaměstnavateli byl úplně zrušen, ježto dělnictvo bylo plakáty vyrozuměno, že kdo z dělníků nenastoupí dne 2. dubna 1925 práci, bude považován za propuštěného, a ježto bylo na dveřích továrních a obecních tabulích dělnictvo vyrozuměno, aby se za účelem vyplacení mzdy a jejího súčtování dostavilo do tovární kanceláře, kde také skutečně zbývající mzda dělnictvu byla vyplacena. Nerozhodno jest, že dělnictvo odepřelo přijetí pracovních knížek. Dále bylo zjištěno, že záv. výbor sám své funkce na dobu trvání stávky se vzdal, a že dne 9. května jak zástupci firmy, tak zástupci v závodě zastoupených organisací po 6 1/2 hodinném vyjednávání podepsali protokol, dle jehož odst. 4. započetím práce nastává nový pracovní poměr. Komise dále vzala za prokázáno, že stěžující si členové záv. výboru dne 11. května 1925 každý jednotlivě podepsal prohlášení, že bere na vědomí ustanovení pracovního řádu firmy ...., a že na základě těchto ustanovení vstupuje do pracovního poměru. Dle názoru rozhodčí komise byl protokol podepsán po zralém uvážení členů záv. výboru, takže není možno bráti zřetel na tvrzení st-lů, že jen pod tlakem nutnosti dotyčné protokoly podepsali, aby snad později teprve proti jednotlivým smluvním bodům soudně vystoupili. Poněvadž nová smlouva založila nový pracovní poměr a starý pracovní poměr byl výpovědí dle § 82 živ. řádu zrušen z důvodu, že dělnictvo svémocně opustilo práci, nutno míti za to, že jde o nový pracovní poměr. Tento nový pracovní poměr jest ve smlouvě přesně vytčen a nemůže o nějakém nátlaku býti mluveno. Dle náhledu rozh. komise nemůže ve smlouvě spatřováno býti nic nemorálního neb nezákonného. Pak stěžující si členové záv. výboru nejsou však aktivně legitimováni k žalobě, a mohli by takovou žalobu jedině ti dělníci vznésti, kteří na stávce se neúčastnili. Pokud jde o návrh na potrestání majitelky závodu, prohlásila komise, že k rozhodnutí v tom směru není příslušnou.
O stížnosti uvážil nss takto:
Přihlížeje k obsahu stížnosti, omezil se nss na zkoumání výroku žal. úřadu, kterým zamítnuty byly nároky st-lů a) aby starý záv. výbor byl restituován a st-lům členství v něm přiznáno, a b) aby bylo uznáno, že zaměstnavatelka nesmí brániti zvolení záv. výboru nového, kterýžto petit může ovšem míti smysl jen jako petit eventuální vznesený pro případ, že by bylo uznáno, že starý záv. výbor byl zrušen.
Žal. rozhodčí komise zamítla oboje žádání pro nedostatek procesní legitimace žadatelů, dnešních to st-lů, a to v podstatě z toho důvodů, že st-lé jsou dělníci nově do práce přijatí a že k podání stížnosti byli by legitimováni jen dělníci, kteří pracovní poměr nepřerušili. Zabývala se tedy rozh. komise formálně jedině otázkou procesní legitimace.
Popřevši legitimaci dnešních st-lů k petitu, jímž tito se domáhali, aby dosavadní záv. výbor byl restituován, a aby oni jako členové byli znovu ve své funkce uvedeni, zodpověděla však rozh. komise zároveň i meritorní otázku, která stížností k ní podanou byla na spor vznesena, neboť vyslovivši, že st-lé jsou dělníci nově do práce přijatí, vyslovila, že dřívější pracovní jejich poměr byl během stávky rozvázán a po ukončení stávky nově založen. Tím však byla implicite zodpověděna, a to v kladném smyslu i otázka, zdali st-lé ztratili členství v záv. výboru. Z obsahu rozhodnutí je také možno poznati, z jakého důvodu uznal? rozhodčí komise členství st-lů v záv. výboru za zaniklé. Neboť členství v záv. výboru zaniká dle § 21 lit. a) zák. rozvázáním pracovního poměru, pracovní poměr člena záv. výboru může však proti jeho vůli býti dle § 22 zák. o záv. výborech rozvázán jen se souhlasem rozh. komise a bez tohoto souhlasu jen, byl-li člen záv. výboru propuštěn z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému propuštění zaměstnance podle § 82 živn. řádu. Ježto v daném případě souhlas rozh. komise dle § 22 zák. nesporně vysloven nebyl, mohl pracovní poměr st-lů býti roz- vázán jen, byl-li dán důvod k propuštění dle § 82 živn. řádu. V důvodech rozhodčí komise jest vskutku uvedeno výslovně, že pracovní poměr zaměstnanců byl zrušen výpovědí dle § 82 živn. řádu z důvodu, že dělnictvo svémocně opustilo práci. Byla tedy nař. rozhodnutím rozřešena i otázka, zdali st-lé pozbyli členství v záv. výboru, která byla hlavním předmětem sporu před rozh. komisi vzneseného, a stížnost k nss-u podaná se také proti tomuto rozhodnutí meritorními námitkami obrací.
Zamítajíc druhý petit, který svrchu byl označen jako eventuální, zabývala se rozh. komise ovšem jen otázkou legitimace a zodpověděla ji záporně, vycházejíc zřejmě z názoru, že spor v příčině zřízení záv. výboru mohou před rozh. komisí vznésti jen zaměstnanci, kteří jsou v závodě po určitou dobu zaměstnáni. Ježto však tento druhý petit vznesen byl toliko in eventum, nebude-li vyhověno petitu prvému, a stal by se bezpředmětným, kdyby bylo uznáno, že členství st-lů v záv. výboru nepominulo a že tedy předstávkový záv. výbor po právu dosud trvá, bylo se soudu zabývati nejprve stížností proti nař. rozhodnutí, pokud bylo jím vysloveno, že členství st-lů v záv. výboru zaniklo.
Jak již svrchu bylo uvedeno, spočívá nař. rozhodnutí v tomto bodu na předpokladu, že rozvázání pracovního poměru st-lů nastalo podle § 82 živn. řádu. Otázka, zdali pracovní poměr st-lů byl rozvázán, je ovšem otázkou práva soukromého, o které rozhodovati přísluší nikoli rozh. komisi, nýbrž soudům. Rozh. komise je však dle § 26 zák. o záv. výborech povolána rozhodovati o otázce, zdali členství v záv. výboru trvá, a závisí-li rozhodnutí o tom — jako je tomu v daném případě na rozřešení otázky práva soukromého, musí rozh. komise, dokud o sporu soukromoprávném příslušnými soudy nebylo rozhodnuto, zaujati stanovisko i k této otázce práva soukromého a zodpověděti ji jako prejudicielní otázku svého vlastního rozhodnutí o sporném členství v záv. výboru. Odpověď, kterou komise dá na prejudicielní otázku práva soukromého, tvoří však s hlediska řízení před nss-em součástku skutkové podstaty (srv. nález Boh. 108 adm.) a je proto podrobena přezkoumání nss-em jen v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss, to jest jen potud, zdali má věcně i formálně dostatečný podklad ve spisech správních.
Žal. komise založila svůj úsudek, že pracovní poměr st-lů byl rozvázán, na nesporných skutečnostech, že vyhláškou vyvěšenou na vratech závodu propuštěni byli z práce dle § 82 živn. řádu veškeří stávkující dělníci, kteří do 2. dubna 1925 do práce se nedostavili, že v důsledku toho zaměstnavatelka dala jim k disposici pracovní knížky a že vypořádala se s nimi i ohledně doplatků mzdy, jakož i na tom, že při skončení stávky st-lé v odst. 4 ujednání se zaměstnavatelkou učiněného výslovně prohlásili, že opětným nastoupením práce počíná pro ně nový pracovní poměr. Přihlížeje k tomu, že dle § 82 lit. f) živn. řádu je zaměstnavatel oprávněn pracovní poměr rozvázati, jestliže zaměstnanec neoprávněně práci opustil, neshledal nss, že by úsudek žal. úřadu neměl ve zjištěných skutečnostech podkladu k úsudku tomuto logicky potřebného. Neboť i kdyby snad mohla býti pochybnost o právní účinnosti odstavce 4. ujednání, lze v něm spatřovati aspoň uznání se strany dělnictva, že se mu výpovědi dle § 82 živn. řádu dostalo. Uvádí-li stížnost, že uznání ono bylo vynuceno převahou zaměstnavatele ve stávkovém boji, a z toho snaží se dovoditi právní bezúčinnost jeho pro nedostatek skutečného přivolení (§ 875 o. z. o.), slušelo proti tomu uvážiti, že stávka, stejně jako výluka jsou prostředky hospodářského boje, jehož účelem právě jest přiměti druhou stranu pracovního poměru k přijetí podmínek pro ni méně výhodných a že, dojde-li po skončené stávce nebo výluce k nové úpravě pracovního poměru, není úprava ta neplatnou již proto, že jedna ze smlouvajících se stran, podlehnuvši v hospodářském boji, uznala za nutné přijmouti pracovní podmínky pro ni méně příznivé. Náhled stížnosti, že po dobu stávky nelze vůbec zrušiti pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dle § 82 živn. řádu, nemá opory v platném právu, neboť není předpisu, který by na dobu stávky suspendoval právo zaměstnavatele k propuštění zaměstnance dle § 82 živn. řádu.
Za tohoto stavu věci musil nss zjištění úřadu, že dřívější pracovní poměr st-lů byl rozvázán, položiti za základ i svému rozhodnutí (§ odst. 1 zák. o ss).
Vycházeje pak z předpokladu, že pracovní poměr st-lů byl rozvázán, nemohl však soud, hledě k ustanovení § 21 lit. a) zák. o záv. výborech, dle něhož činnost člena záv. výboru končí se rozvázáním pracovního poměru se závodem, nař. rozhodnutí, pokud jím bylo další trvání členství st-lů v záv. výboru popřeno, uznati nezákonným. Jeví se tedy stížnost v tomto směru bezdůvodnou.
Pokud však stížnost míří proti vyřízení eventuálního petitu st-lů, který byl žal. komisí odmítnut pro nedostatek jejich procesní legitimace uvážil o ní soud toto:
Žal. komise vychází z právního názoru, že ve věceh zřízení záv. výboru mohou se k ní dle § 26 zák. o záv. výborech obraceti jen zaměstnanci, jejichž poměr pracovní po určitou dobu již trvá. Má při tom patrně na mysli ustanovení § 13 zák. o záv. výborech, dle něhož volební právo do záv. výboru přísluší toliko zaměstnancům, kteří v době vypsání volby byli aspoň 3 měsíce v podniku zaměstnáni. Žal. úřad však přehlíží, že podle § 26 zák. o záv. výborech spory z důvodu zřízení záv. výboru mohou býti vzneseny i skupinou zaměstnanců, tedy zaměstnanců vůbec, aniž při tom záleží na době trvání jejich pracovního poměru, což také úplně souhlasí s úkolem záv. výboru, kterému náleží dle § 3 zák. o záv. výborech hájiti zájmy všech zaměstnanců v závodě a nikoli snad jen těch, kterým přísluší volební právo do záv. výboru. Třeba tedy st-lé skutečně dřívější pracovní poměr přerušili a vstoupili do pracovního poměru nového, byli přece podle § 26 odst. 1 zák. o záv. výborech jako skupina zaměstnanců oprávněni vznésti spor o nutnosti provedení nové volby před rozhodčí komisí a tato nebyla oprávněna odmítati jejich stížnost pro nedostatek legitimace, nýbrž měla se jí zabývati, při čemž ovšem v prvé řadě bylo uvážiti, vzešel-li vůbec nějaký spor vzhledem k prohlášení firmy, že nečiní námitek proti konstituování nového záv. výboru, případně nejde-li snad v pravdě o spor o aktivní a pasivní volební právo do záv. výboru zaměstnanců nově do práce přijatých, který by bylo arci řešiti teprve v řízení volebním.
Rozhodčí komise tedy neprávem odmítla eventuální petit st-lů pro nedostatek jejich legitimace, pročež bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5679. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 925-930.