Č. 5546.

Závodní výbory: I. Rozhodčí komise je příslušná rozhodovati o tom, bylo-li přípustno propustiti členy závodního výboru bez porušení jejich práv podle § 22, odst. 2. zák. o záv. výb. — II. Na podání stížnosti k rozhodčí komisi musí se záv. výbor usnésti ve schůzi řádně svolané
(Nález ze dne 1. dubna 1926 č. 19101/25).
Věc: Firma .... v P. proti rozhodčí komisi podle zákona o záv. výborech o propuštění členů závodního výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Záv. výbor v závodě st-lky obrátil se na rozhodčí komisi ve F. se stížností, že správa závodu bez souhlasu rozh. komise propustila členy záv. výboru z práce proto, že účastnili se stávky dělnictva, a žádal, aby bylo uznáno, že firma je povinna přijmouti členy záv. výboru zpět do práce a nahraditi jim ušlou mzdu. Rozh. komise nař. nálezem vyhověla stížnosti potud, že prohlásila propuštění členů záv. výboru Františka B. a společníků bez souhlasu rozh. komise za nepřípustné. — — —
Stížnost namítá 1. že rozhodčí komise nebyla kompetentní rozhodovati o přípustnosti propuštění dělníka dle § 32 živn. řádu, 2. že záv. výbor nebyl legitimován ke stížnosti, poněvadž jednak následkem propuštění svých členů z práce přestal existovati, jednak neusnesl se na podané stížnosti v řádné schůzi, k níž měl zástupce zaměstnavatelky býti pozván, 3. že rozhodčí komise neomezila se na petit strany, nýbrž rozhodla o něčem, co navrženo nebylo.
Námitku první shledal nss bezdůvodnou. Rozh. komise nejudikovala s účinkem právní moci schopným o tom, byli-li členové záv. výboru právem propuštěni z práce dle § 82 živn. řádu a byl-li tímto propuštěním de jure pracovní poměr jejich rozváván, nýbrž řešila si tuto otázka, o níž jedině soudy s účinkem právní moci schopným mohly by rozhodovati, prejudicielně pro vlastní svou potřebu, aby mohla rozhodnouti o tom, bylo-li v daném případě přípustno propustiti členy záv. výboru bez souhlasu rozh. komise, aniž tím porušeno bylo jejich právo dle § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, jenž stanoví, že souhlas k propuštění člena záv. výboru není potřebí tenkráte, když jde o propuštění z důvodu § 82 živn. řádu. K rozhodnutí o tom, bylo-li přípustno propustiti členy záv. výboru bez porušení jejich práv dle § 22 odst. 2 zák. rozh. komise kompetentní byla, neboť dle § 26 odst. 1 zák. má řešiti spory z důvodu zřízení záv. výboru, tedy také spory o tom, jak je závodní výbor sestaven, kdo jsou jeho členy a nepozbyli-li tito svých funkcí rozvázáním pracovního poměru (§ 21 lit. a) zák. o záv. výb.).
O námitce druhé uvažoval soud takto:
Výtku toho obsahu, že záv. výbor nebyl legitimován ke stížnosti, poněvadž následkem propuštění členů záv. výboru z práce přestal existovati, st-lka v řízení správním nevznesla, pročež bylo ji odmítnouti dle § 5 zák. o ss. Lze však poznamenati, že námitka tato byla by i bezdůvodná, neboť od rozhodnutí otázky, byli-li členové záv. výboru právem propuštěni z práce dle § 82 živn. řádu, záviselo právě řešení merita celého sporu, a nebylo proto možno odmítati stížnost jako nepřípustnou z toho důvodu, že v meritu nelze jí dáti za pravdu.
Důvodnou shledal soud stížnost, pokud vytýká, že záv. výbor vůbec neusnesl se na podání stížnosti v nějaké své schůzi, tím méně ovšem ve schůzi, k níž pozván byl i zaměstnavatel. Námitku tuto již v řízení správním vznesenou neuznal úřad důvodnou, vycházeje z názoru, že nebylo třeba schůze záv. výboru, kdyžtě celý záv. výbor stížnost podal. Soud nemohl uznati správnost tohoto důvodu. Nehledě k tomu, že stížnost nepodali všichni členové záv. výboru, nýbrž pouze přeseda a jednatel jménem záv. výboru, nelze s úřadem souhlasiti ani v tom, že nebylo třeba schůze záv. výboru.
Dle § 23 zák. je potřebí k platnému usnesení záv. výboru (arg. slova »jest schopen se usnášeti«), aby ke schůzi svoláni byli písemně s udáním pořadu jednání všichni členové i podnikatel, a aby do schůze dostavila se většina členů. Z toho je patrno, že tam, kde je potřebí usnesení, beze schůze a osobního dostavení se členů záv. výboru a bez přizvání zaměstnavatele do této schůze není záv. výbor schopen činiti nějaká opatření, zejména nemůže činiti usnesení tím způsobem, že předseda bez odbývání schůze opatří si per rollam souhlas členů záv. výboru.
Nebyl tedy předseda a jednatel záv. výboru oprávněn podávati stížnost na záv. výbor, když záv. výbor na podání stížnosti ve schůzi dle § 23 zák. svolané se neusnesl. Poněvadž opačný náhled úřadu nemá opory v zákoně, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5546. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 694-695.