Č. 5373.

Samospráva zemská: Usnesení slezské zemské správní komise o nové úpravě platů zemského úřednictva vyžaduje za účinnosti zákona č. 280/1920 ke své platnosti schválení vlády.
(Nález ze dne 11. února 1926 č. 2541.)
Věc: Jindřich H. a spol. v Opavě (adv. Dr. Otto Stein z Prahy) proti zemské správní komisi v Opavě (ředitel zem. úřadů Rud. Kloss) stran úpravy služebních požitků. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle usnesení zsk pro Slezsko z 11. února 1920 stanovena byla čekací doba pro XI. hodnostní třídu ve skupině D zemských úředníků čtyřmi léty a ve skupině E sedmi léty.
Když byly vydány zákony č. 495/1921 a č. 394/1922 provedla zsk restrikci požitků, práv a nároků nařízenou v § 3 resp. § 19 zákonů těch dnem 1. ledna 1923 a ve schůzi z 21. ledna 1923 se usnesla, že usnesení dřívější zemské komise, týkající se poskytnutí všech materielních výhod, jež dle platných zákonů náleží státním zaměstnancům, má býti provedeno, pokud se tak ještě nestalo.«
Odvolávajíce se na toto usnesení, podali slez. zemští zaměstnanci, zařazení do skupiny D a E, žádost k presidiu zsk, v níž uvedli, že usnesením tím byli všichni slez. zem. zaměstnanci od 1. ledna 1923 zařazeni do státního platového schématu a že bylo vysloveno, aby — pokud toto zařazení nebylo ještě provedeno, — bylo tak ihned učiněno, z čehož pro sebe vyvozovali nárok na propočítání služ. požitků na základě jednoroční lhůty čekací, stanovené v předpisech o požitcích státních zaměstnanců pro vstup do 1. stupně XI. hodn. třídy, kdežto dosud bylo zem. úředníkům skupiny D ztráviti v čekací lhůtě 4 roky a ve skupině E 7 roků.
Nař. rozhodnutím nebylo žádosti této vyhověno z těchto důvodů: »Zaměstnanci státní ve státní správě politické, jež se rovná službě u zsk, se stejným předběžným vzděláním, zaměstnaní touže službou jako zem. úředníci skupiny D, jsou zařazeni pouze do skupiny E a mají tedy delší čekací lhůtu a nedosáhnou hodn. třídy VII. Většina jich a všechny ženské úřednice nejsou ani ve skupině E, nýbrž pouze kancelářskými pomocníky. Ženské síly nejsou ani u zv na Moravě ani u zsv v Čechách ve skupině D, nýbrž nejvýše ve skupině E. Když tedy zsk pro Slezsko vyšla kane. úředníkům skupiny E a ženským kane. silám daleko více vstříc než u státu a než jest tomu u nejvyššího úřadu samosprávného na Moravě a v Čechách a zařadila většinu z nich do skupiny D, nežádajíc vždy ani zvláštní kvalifikaci, tedy projevila tím již mimořádné uznání vůči svým kane. úředníkům a mají-li již, jak výše uvedeno, určité výhody proti kanc. úředníkům ve státní správě politické a do jisté míry u zsv-u v Čechách a na Moravě, nelze další zlepšení žádaným přeřazením provésti, neboť by je ani vláda nemohla schváliti. Kdyby přece někteří zem. kanc. zaměstnanci se znovu domáhali výhody jednoho čekatelského roku, byla by zsk nucena provésti zařazení všech těchto zaměstnanců skupiny D dle norem, platných pro státní zaměstnance a provésti důsledně ustanovení zákonů č. 495/21 a č. 394/1922.«
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Žal. úřad odůvodňuje svoje zamítavé rozhodnutí v podstatě toliko tím, že žádané přeřazení st-lů na základě pouze jednoroční lhůty čekací nelze provésti proto, že by je nemohla schváliti vláda vzhledem k tomu, že zsk bez toho již st-lům při zařadění jich do skupiny D vyšla daleko více vstříc, než se stalo v obdobných případech u státu a u nejvyššího samosprávného úřadu na Moravě a v Čechách. Na tomto stanovisku trvá žal. úřad také ve svém odv. spise, dovozuje, že si při zařazování zem. kane. úředníků do skupin podle § 52 služ. pragm. stát. zaměstnanců počínal velmi liberálně, nehledě u jednotlivců přesně na splnění podmínek, a že nemohl vyvoditi ze svého usnesení z 22. ledna 1923 důsledek, jakého se domáhali st-lé, protože usnesení to nedošlo dosud schválení vládou podle zákona č. 280/1920, dále proto, že zákony č. 495/1921 a č. 394/1922 nebyla zsk-i uložena povinnost, aby provedla parifikaci zem. kane. úředníků s kane. zaměstnanci stát. a protože žádané přeřazení nelze provésti ani s ohledem na stav slez. zem. financí.
St-lé zabývají se ve své stížnosti toliko řešením otázky, lze-li právem dovoditi pro ně z usnesení zsk z 22. ledna 1923 nárok na propočítání služ. požitků na základě jednoroční lhůty čekací, ignorujíce naprosto vlastní zamítací důvod nař. rozhodnutí, že usnesení z 22. ledna 1923 nebylo schváleno vládou ve smyslu zem. zřízení slez. a zákona č. 280/1920 a je tedy neplatné. A přece stojí tento důvod při řešení předloženého sporu v popředí všech úvah, neboť, je-li správným názor žal. úřadu, že usnesení jeho z 22. ledna 1923 potřebovalo ke své platnosti schválení vlády, kterého se mu nedostalo, pak by tu nebylo platné právní normy, z níž st-lé jedině svůj sporný nárok dovozují, a jejich požadavek byl by bezdůvodný.
Že by však cit. usnesení z 22. ledna 1923 schválení vlády nepotřebovalo a bylo i bez něho platné, st-lé ani netvrdí a také by právem tvrditi nemohli, neboť usnesení to, jak je stylisováno ve správních spisech a jak je uvedeno také ve stížnosti, nemá za předmět nic jiného, než částečně nové systemisování platů zem. úřednictva slezského, o jakém mluví předpis § 25 zem. zřízení slez. z 26. února 1861 č. 20 ř. z., který pozdější úpravou tohoto zřízení nebyl dotčen. Ježto pak podle tohoto § 25 náleží zemskému sněmu, aby učinil usnesení o ... systemisování platů (zemského) úřednictva..., nutno, když usnesení, o něž jde, stalo se pouze zsk-í za platnosti zákona z 9. dubna 1920 č. 280 Sb. (§ 4), požadovati, aby bylo podle § 1 tohoto zákona aspoň dodatečně schváleno vládou republiky čsl., na niž přešla pravomoc činiti veškerá opatření správní, která podle dosud platných zákonů byla vyhrazena působnosti zemského sněmu ve Slezsku.
Nestalo-li se tak, pak jest ono usnesení zsk zmatečné a tedy neplatné, neboť bylo učiněno orgánem k tomu naprosto nepříslušným, a nemohou pak ovšem st-lé z usnesení toho pro sebe dovozovati žádných práv, i když jim snad bylo dáno na vědomí.

Citace:

č. 5373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 374-376.