Č. 5721.

Vyvlastnění. — Administrativní řízení (Slovensko): I.* >Zákonem z 18 března 1924 č. 72 Sb. o přesunu příslušnosti ve věcech vyvlastnění na Slov. a Podk. Rusi podle zák. čl. XLI: 1881 není dotčena plná moc daná vládou podle § 14 zákona č. 64/18 Sb. ministru pro Slov. — II. Předpisy zákonů o stav. ruchu nebyla dotčena ustanovení zák. čl. XLI : 1881 o vyvlastnění.
(Nález ze dne 31. května 1926 č. 10310.).
Věc: Karel a Karolina H. a spol. v Bratislavě (adv. Dr. Rud. Bloch z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (vl. r. P. Poničan) stran vyvlastnění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 18. prosince 1924 udělil min. pro Slov. — k žádosti min. veř. prací a min. sprav. — na základě bodu 11 § 1 a § 5 zák. čl. XLI : 1881, pokud se týče bodu 1 § 1 zák. č. 72/1924 a § 14 zák. č. 64/1918 čsl-ému eráru vyvlastňovací právo za účelem získání pozemků ke stavbě budovy sedrie v Bratislavě mezi ulicí T-ovou a Z-ckou. Výnosem z 23. prosince 1924 nařídil župní úřad v Bratislavě provedení vyvlastňovacího řízení ve smyslu § 33 zák. čl. XLI : 1881 ohledně pozemků patřících st-lům a zapsaných ve vložkách č. ... pozemkové knihy města Bratislavy a stanovil k tomu cíli jednání na den 24. ledna 1925. Na základě tohoto jednání vydal župní úřad rozhodnutí, kterým schválil vyvlastňovací plán. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání, jež st-lé podali z rozhodnutí župního úřadu.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá především, že vyvlastňovací řízení, o něž jde v tomto případě, nemá zákonného podkladu, ježto rozhodnutí ministra pro Slov. z 18. prosince 1924, kterým bylo ve smyslu § 5 zák. čl. XLI : 1881 přiznáno právo vyvlastňovací čsl. eráru, bylo vydáno úřadem nepříslušným, neboť podle ustanovení bodu 1 § 1 zák. z 18. března 1924 č. 72 Sb. jest příslušným udělovati právo vyvlastňovací ve smyslu § 5 zák. čl. XLI : 1881 jediné min. vnitra v dohodě s příslušným odborným min., nikoliv však ministr pro Slov. Touto námitkou vytýká stížnost zmatečnost onoho úředního aktu, který tvořil základ vyvlastňovacího řízení.
V souvislosti s otázkou, byl-li ministr pro Slov. příslušným vydati tento úřední akt, tvořící základ vyvlastňovacího řízení, jest soudu řešiti — a to z povinnosti úřední — otázku, zdali ministr ten byl příslušným vydati také nař. rozhodnutí ze 4. února 1925, jež podle svého obsahu jest rozhodnutím ve smyslu § 39 zák. čl. XLI : 1881, totiž rozhodnutím o odvolání podaném z výroku župního úřadu, kterým byl v dalším postupu vyvlastňovacího řízení zahájeného rozhodnutím z 16. prosince 1924, schválen vyvlastňovací plán.
Zabývaje se oběma kompetenčními otázkami, dospěl nss k těmto závěrům:
V řadě nálezů, na př. v nál. Boh. 1582 a 2172 adm., vyslovil nss právní názor, že ministr pro Slov. může na základě plné moci dané mu ve smyslu § 14 zák. z 10. prosince 1918 čís. 64 Sb. vystupovati jako zmocněnec vlády, pokud se týče i jako substitut jednotlivého resortního ministra a to i v takových věcech, které jsou jednotlivými zákonnými předpisy přikázány do kompetence jednotlivého resortního ministra. Setrvav při tomto názoru musil se nss zabývati jen otázkou, zda zákonem z 18. června 1924 čís. 72 Sb., za jehož účinnosti bylo vydáno rozhodnutí jak z 18. prosince 1924, tak rozhodnutí naříkané, nebyla stanovena výjimka v ten smysl, že by zákon ten vylučoval, aby ministr pro Slov. ve věcech vyvlastnění podle zák. čl. XVI : 1881 jako substitut min. vnitra na základě plné moci ve smyslu § 14. cit. zák. čís. 64 z roku 1918 rozhodoval. Nss neshledal, že by zákon čís. 72 z r. 1924 dotkl se vůbec kompetence ministra pro Slov., opírající se o zmocnění dle § 14 zák. čís. 64 z r. 1918.
Zákon čís. 72 z roku 1924 vyslovil v § 2., že nařízení ministra pro Slov. z 4. září 1920 čís. 59/1920 ,(1750 res. pl.), o dočasné úpravě příslušnosti ve věceh vyvlastnění, pozbývá platnosti. Citovaným a dnem 14. dubna 1924 platnosti pozbyvším nařízením upravil ministr pro Slov. dočasnou příslušnost ve věcech vyvlastnění na základě zák. čl. XLI : 1881 v ten smysl, že přenesl zákonem stanovenou kompetenci ve věcech těch z min. dopravy resp. obchodu na min. vnitra (v dohodě s event. příslušným min. resortním) a zároveň stanovil v odst. 2., že pokud existovati bude min. pro Slov., vykonávati bude ona práva min. vnitra příslušející. Nařizovací mocí takto stanovená kompetence ministra pro Slov. ve věcech vyvlastnění na základě cit. zák. čl. z r. 1881 pozbyla ovšem zákonem čís. 72 z r. 1924 platnosti, když cit. nařízení ministra pro Slov., jímž sám svoji komptenci ve věcech těch dočasně stanovil, bylo dle § 2 zák. č. 72/24 zbaveno platnosti. Kompetence ministra s plnou mocí ve věcech vyvlastnění dle cit. zák. čl. z r. 1881, příslušející mu podle zmocnění daného mu vládou, se však zákon čís. 72 z r. 1924 nijak nedotkl. Nevyslovujeť zákon ten nijak, že by ve věcech vyvlastnění ministr pro Slov. nesměl býti vládou zmocněn, aby ve věcech tohoto vyvlastnění jako zmocněnec min. vnitra rozhodoval neb činil opatření. Je proto i po dni účinnosti zák. čís. 72/24 pro otázku kompetence ministra pro Slov. ve věcech vyvlastnění dle zák. čl. XLI : 1881 rozhodným obsah a rozsah plné moci vládou ministru tomu dle § 14 zákona č. 64/1918 dané. Tato plná moc dána byla min. Dru K. v plném rozsahu nijak nevylučujíc, aby rozhodoval a činil opatření ve věcech vyvlastnění dle zák. čl. XLI z r. 1881. Na této plné moci zákon čís. 72/24, jak uvedeno ničeho nezměnil, a byl proto ministr pro Slov. oprávněn, jako substitut min. vnitra na základě plné moci dané mu ve smyslu § 14 zák. čís. 64/18 vydati jak rozhodnutí z 18. prosince 1924 tak nyní nař. rozhodnutí, a je stížnost po té stránce bezdůvodnou.
Bezdůvodnou jest i námitka stížnosti, jež dovozuje, že vyvlastnění je nezákonným, ježto vyvlastněním pozemků bude ohrožena výživa st-lů, kteří na nich provozují zahradnictví.
Vznášejíc tyto námitky dovolává se stížnost § 3 zák. o stav. ruchu z 25. ledna 1923 čís. 35 Sb. a vyslovuje názor, že tímto ustanovením byl i zákon. čl. čís. XLI z r. 1881 modifikován resp. omezen.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. Zákony o stav. ruchu, jichž platnost byla omezena vždy na určitou dobu, upravovaly v hlavě I. způsob, jak lze vyvlastněním opatřiti staveniště a bylo účelem jich povznésti stav. ruch. Právě proto, že doba platnosti jich byla časově obmezena a poněvadž šlo o vyvlastnění sui generis, nutno míti za to, že obmezení v nich obsažená platila jen pro expropriace podle nich prováděné, že se však nevztahovala na jiné zákony o expropriaci platné. V daném případě jde o vyvlastnění prováděné dle zák. čl. XLI : 1881 a jsou proto rozhodna ustanovení tohoto zákona a nikoli zákonů o stav. ruchu.
Že by expropriace vyslovená odporovala zákonným předpisům zák. čl. XLI : 1881 — kromě namítané inkompetence žal. úřadu — stížnost netvrdí.

Citace:

č. 5721. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 1009-1011.