Č. 5368.

Samospráva obecní: I. O kompetenci samosprávných úřadů resp. řádných soudů k rozhodování o vlastnictví k obecnímu statku. — II. O právní povaze pravovarečného měšťanstva.
(Nález ze dne 10. února 1926 č. 131).
Prejudikatura: Boh. 1231 adm. a j.
Věc: Obec V. (adv. Dr. M. Eckstein z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran obecního statku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi ob. zastupitelstva obce V. ze 6. dubna 1924 bylo usneseno, že nemovitosti v pozemkové knize pravovárečnému měšťanstvu resp. měšťanstvu do vlastnictví připsané a to pastouška čp. ... s pozemky, pivovar s pivovarským výčepem čp. ... a s příslušenstvím a pozemky mají povahu statku obecního dle § 70 ob. zřízení a že převod vlastnictví na pravovárečné měšťanstvo resp. měšťanstvo není po právu.
Ke stížnosti pravovarečného měšťanstva ve V. potvrdila osk v T. toto usnesení, žal. úřad však vyhověl další stížnosti a rozhodnutí osk jakož i usnesení obecního zastupitelstva zrušil z důvodu, že dotyčný majetek nemovitostní, o nějž jde, jest knihovně zapsán do vlastnictví pravovarečného měšťanstva ve V. Nenáleží tedy právo vlastnické podle nynějšího knihovního stavu, který jest totožný se stavem před 1. srpnem 1914 platným, obci v-ské a nemůže tedy obec autoritativním výrokem svým prohlašovati tento majetek obecním statkem ve smyslu ustanovení § 70 ob. zříz. resp. ve smyslu zákona č. 421/1919 za kmenové jmění obecní a to potud, pokud pořadem civilního práva nevymůže si výrok, že vlastnictví tohoto majetku náleží jí.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad vyložil toto usnesení ob. zastupitelstva ve V. ze 6./IV. 24 jako autoritativní výrok ob. zastupitelstva o vlastnictví obce k sporným nemovitostem. Nss musel proto nejprve zkoumati, zdali žal. úřad právem usnesení to tak vyložil. K tomu konci bylo třeba stanoviti jeho obsah. Z textování usnesení ob. zastupitelstva nedá se souditi, že ob. zastupitelstvo chtělo řešiti otázku vlastnictví obce k sporným nemovitostem jen prejudicielně, t. j. zjistiti otázku vlastnictví jen za tím účelem, aby mohlo rozhodnouti, zdali jde o ob. majetek zatížený požívacími právy ve smyslu § 70 ob. zříz. čili jinými slovy, zdali dotčený majetek obce má povahu obecního statku ve smyslu cit. ustanovení. Předmětem usnesení ob. zastupitelstva byla bezprostředně otázka, zda sporné nemovitosti jsou vlastnictvím obce či vlastnictvím měšťanstva. Ob. zastupitelstvo dalo tedy na jevo, že otázku vlastnictví chce řešiti judikátně a nikoliv pouze prejudicielně. Vyložil-li tedy žal. úřad usnesení ob. zastupitelstva jako judikátní rozhodnutí o otázce vlastnictví obce, není tento výklad ani v rozporu se spisy, ani se nepříčí zákonu. Slušelo-li však obsah usnesení ob. zastupitelstva určiti jako judikátní výrok o otázce vlastnického práva, pak úkol nss-u omezil se na zkoumání, zdali ob. zastupitelstvo a úřady samosprávné vůbec jsou povolány, autoritativním způsobem rozhodovati o otázce vlastnictví k nemovitostem vůbec a zejména o vlastnictví k nemovitostem, jež jsou knihovně připsány jinému subjektu, k nimž však obec vlastnictví pro sebe reklamuje, tvrdíc, že tu jde o zvláštní druh ob. majetku, který je znám pode jménem obecního statku ve smyslu § 70 obec. zříz.
Tuto otázku kompetenční musel ovšem nss zodpověděti ve shodě se žal. úřadem, což je ostatně v plném souhlasu nejen s příslušným písemnictvím (srovnej Říha: »O statku obecním« str. 183), nýbrž i dosavadní judikaturou (srovnej nál. Boh. 1231 adm.). Jeť otázka vlastnictví otázkou práva soukromého, již autoritativně, (judikátně) řešiti povolány jsou pouze řádné soudy. Kompetence samosprávných úřadů dána jest teprve tehdy, jestliže vlastnictví obce na sporu není a sporná jest toliko otázka existence, obsahu a rozsahu práv požívacích podle § 70 obec. zřízení. Námitka stížnosti, že žal. úřad byl povinen otázku vlastnictví pro účel právě zmíněný vyřešiti prejudicielně, je nemístná, ježto na sporu byla primární otázka, zdali jest obec vlastnicí sporných nemovitostí, a jak svrchu bylo řečeno, obec právě tuto otázku svým usnesením chtěla rozřešiti. Ostatně i vývody stížnosti naznačují, že st-lka se domáhá u úřadů samosprávných judikátního rozhodnutí vlastnického sporu.
Žal. úřad proto právem zrušil výrok obce, kterým tato osobovala si kompetenci k řešení sporu vlastnického, čímž padají i ostatní námitky stížnosti, jimiž se vytýká jako vada řízení, že žal. úřad nekonal šetření potřebných k rozřešení sporu vlastnického.
Ani z ustanovení zákona ze 17. července 1919 č. 421 Sb., zejména z §§ 5 a 6 nedá se pro stanovisko stížnosti nic vyvoditi, poněvadž § 5 tohoto zákona jedná o odstranění knihovního zápisu práv užívacích nebo požívacích na nesporném obecním statku (obci vlastnicky připsaném), § 6 pak o odčinění převodů obecního statku na základě právních titulů (smluv a právních jednání) po 1. srpnu 1914 založených. Zejména nelze z ustanovení těchto dovozovati, že na samosprávný pořad bylo přikázáno rozhodování o vlastnictví nemovitosti, jež obec pro sebe jako obecní statek proti knihovnímu vlastníku reklamuje.
Pokud pak stížnost spatřuje vadu řízení v tom, že nař. výrokem nebylo také rozhodnuto o pastoušce a pozemcích k ní náležejících, nebylo lze ani tuto výtku shledati důvodnou, protože zsv rozhodnutí osk resp. usnesení ob. zastupitelstva zrušil in toto. Ohledně těchto nemovitostí platí pak totéž, co bylo shora uvedeno o nemovitostech ostatních, jež obec jako obecní statek pro sebe reklamuje.
Konečně vytýká stížnost, že podle ustanovení zákona z 15. dubna 1920 č. 304 Sb. měla býti řešena otázka právní povahy pravovárečného měšťanstva a spatřuje vadu řízení v tom, že žal. úřad otázkou touto se nezabýval.
Žal. úřad, přijav instanční stížnost pravovárečného měšťanstva a vyhověv jeho stížnosti, přiznal jemu ovšem postavení procesní strany a nezkoumal blíže jeho právní existenci, kterou ostatně uznávala i obec sama, vydavši pravovárečnému měšťanstvu jako takovému své rozhodnutí. Stížnost nevytýká, že žal. úřad pravovárečnému měšťanstvu neprávem přiznal rekursní legitimaci, nýbrž má patrně za to, že žal. úřad měl zkoumati, zdali pravovárečné měšťanstvo neztratilo podle zákona č. 304/1920 vůbec svou právní existenci. Sluší-li námitce stížnosti, která ostatně není dostatečně konkretisována, takto rozuměti, pak st-lka přehlíží, že otázka právní existence a tedy i právní způsobilosti pravovárečného měšťanstva tvoří ve vlastnickém sporu, o který jedině šlo, jednu z incidentních otázek tohoto sporu, a že tedy žal. úřad, uznav správně úřady samosprávné za nepříslušné, vlastnický spor rozhodovati, nejen nebyl povinen, nýbrž ani oprávněn o otázce do rámce vlastnického sporu spadající rozhodovati.

Citace:

č. 5368. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 364-366.