Č. 5599.

Pozemková reforma (Slovensko): * Pro právní samostatnost objektu dle § 3 a) záb. zák. jest lhostejno, zda jde o nemovitost zapsanou v knihovní vložce či v pozemkoknižním protokolu.
(Nález ze dne 22. dubna 1926 č. 8596).
Věc: Róza H. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran propuštění nemovitostí dle § 11 záb. zák. a vyloučení ze záboru.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: — — — Stížnost brojí proti rozhodnutí žal. úřadu, jímž vysloveno, že jedním z předpokladů k vyloučení ze záboru dle § 3 a) záb. zák. jest právní samostatnost objektu reklamovaného, a že nemovitosti, tvořící v jedné a téže knihovní vložce s ostatním majetkem státem zabraným jedno knihovní těleso, nejsou právně samostatný, ježto samy o sobě nemohou býti předmětem samostatných práv a závazků.
Nss důsledně judikuje, že právně samostatným jest objekt jen tehdy, když sám o sobě tvoří samostatné knihovní těleso, na něž lze vložiti i právo zástavní, aniž by tím vkladem byly dotčeny zabrané nemovitosti jiné, k objektu tomu nenáležející. Nestačí tedy k právní samostatnosti objektu, že nemovitost objekt ten tvořící může býti jako samostatný obchodní podnik pronajata, nýbrž jest třeba, aby mohla býti samostatně i zástavním právem stížená. Nemá proto opory v zákoně názor stížnosti, že reklamovaná cihelna jest právně samostatná již proto, že jako samostatný obchodní podnik má firmu v obchodním rejstříku zapsanou a jest pronajata osobě třetí. Možnost samostatného zavazení, a to i na Slov., vyloučena jest u nemovitostí, jež tvoří pouze část knihovního tělesa zapsaného s jinými zabranými nemovitostmi jako jediné těleso v téže knihovní vložce (srovn. nál. Boh. 931 adm., nálezy ze 7. prosince 1924 č. 22428/24 a 18. května 1925 č. 10120/25). Stížnost ovšem namítá, že tento právní názor nelze aplikovati na reklamované nemovitosti v obci O. ležící, ježto tam nejsou dosud zavedeny pozemkoknižní vložky. Má tedy stížnost za to, že právní názor ten je nemístný u nemovitostí, které jsou dosud zapsány v pozemkoknižních protokolech. V tom však nelze dáti stížnosti za pravdu, neboť zásada, že knihovní těleso možno jen jako celek právem zástavním zatížiti, vyslovena byla právě v § 57 pozemkoknižního nařízení z 15. prosince 1855 č. 222 ř. z., jež staví knihovní protokoly pozemkoknižním vložkám na roven a stanoví, že předpisů II. části nařízení, v níž jest i § 57 uveden, použíti jest i na knihovní protokoly (§§ 50 a 6 cit. nař.).
Že by nemovitosti reklamované netvořily s ostatním majetkem zabraným jediné knihovní těleso, stížnost netvrdí. Jest tedy tato námitka stížnosti bezdůvodná. — — — — — —

Citace:

č. 5599. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 793-794.