Č. 5307.

Učitelstvo (Podk. Rus): I. * Učitel státní školy ludové v Podk. Rusi, který byv dříve učitelem školy církevní, se stal učitelem státním teprve po 31. prosinci 1922, nemá nároku na přídavek na děti ani na výměru jednotného drahotního přídavku podle vyšší třídy rodinné. — II. Kterými normami je upravena výměra požitků učitelů škol státních a škol církevních v Podk. Rusi?
(Nález ze dne 21. ledna 1926 č. 977.) Prejudikatura: Boh. 5264 adm.
Věc: Emil M. v R. (adv. Dr. Jar. Stolz z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (m. rada K. Buzek) stran drahotního přídavku na děti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl učitelem na školách církevních a teprve 1. zářím 1923 byl ustanoven na škole státní. Podle ověřeného opisu přiloženého ke stížnosti poukázal mu škol. odbor Civ. správy Podk. Rusi výnosem z 23. června 1922 jako církevnímu učiteli od 1. ledna 1922 státní podporu dle VII. hodn. třídy 1. plat. stupně na 6 osob. Dalším výnosem z 11. září 1923 byly mu tyto požitky koncem srpna 1923 zastaveny a od 1. září 1923 poukázány požitky podle VII. třídy 3. stupně na jednu osobu podle zák. č. 394/22. Nař. rozhodnutím nevyhovělo žal. min. žádosti st-le za přiznání jednotného drah. přídavku podle VI. třídy rodinné a přídavku na děti pro nedostatek zákonitého podkladu.
O stížnosti uvážil nss takto: — — —
Podle § 7. zák. z 30. prosince 1922 č. 394 Sb. přísluší státním zaměstnancům, kteří nastoupí státní službu po 31. prosinci 1922, pouze služné, místní přídavek a jednotný přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance; nepřísluší jim tedy ani přídavek na děti ve smyslu § 4. téhož zákona, ani jim nepřísluší výměra jednotného drah. přídavku s ohledem na manželku a děti (§ 5. zák. č. 394/22); jinými slovy zůstávají tedy při výměře požitků státního zaměstnance, který nastoupil státní službu teprve po 31. prosinci 1922, členové jeho rodiny (manželka a děti) mimo zřetel. Předpis tento je jedním z prostředků, kterými zákon č. 394/22 opouští zásadu alimentační při vyměřování požitků státních zaměstnanců.
Podle vl. nař. z 8. února 1923 č. 25 Sb. byly předpisy zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. (t. zv. zákona paritního) vztaženy, a to zpětně dnem 1. září 1919, také na učitelstvo ludových a občanských škol v Podk. Rusi, avšak — jak plyne z nadpisu tohoto nařízení a jak vysloveno bylo již také v nálezu nss-u Boh. 5264 adm. — toliko na učitelstvo škol státních, nikoliv však na učitelstvo jiných škol, zejména též nikoliv na učitelstvo škol církevních, kteréžto školy církevní jsou sice podle § 10. zák. čl. XXXVIII : 1868 školami veřejnými, nikoliv však školami státními (srovnej § 80 téhož zák. čl.). Dle toho mají tedy na Podk. Rusi v důsledku čl. II. zák. č. 274/199 a nař. č. 25/1923 jenom učitelé ludových a občanských škol státních nárok na požitky státních zaměstnanců a platí tudíž platové předpisy státně-zaměstnanecké jenom pro učitelstvo škol státních.
Učitelem školy státní stal se však st-l nesporně teprve dnem 1. září 1923, má proto teprve od tohoto dne nárok na výměru požitků podle norem platných pro státní zaměstnance, a platí tudíž pro něho také teprve od 1. září 1923 předpisy zákona č. 394/22 o výši požitků. Poněvadž pak nesporně se stal zaměstnancem státním teprve 1. září 1923, tedy po 31. prosince 1922, platí pro něho taky předpis § 7. zákona č. 394/22, a má tudíž st-l od 1. září 1923 nárok toliko na jednotný drah. přídavek ve výměře pro svobodné, nemá však nárok na přídavky na děti ani na to, aby mu byl jednotný drah. přídavek vyměřen s ohledem na manželku a děti. Na tom nemůže nic měniti ta okolnost, že před 1. zářím 1923 ve své vlastnosti učitele obecné školy církevní požíval přídavků na ženu a děti. Požitky učitelstva škol církevních byly dle zákona, a jsou dosud na Podk. Rusi upraveny zcela jinak, než požitky učitelů státních. Kdežto totiž pro výměru požitků učitelů státních platil dříve mocí čl. II. zákona z 28. října 1918 č. 11 Sb. zák. čl. XXVI : 1907 a zák. čl. XV : 1913, a platí nyní podle cit. vl. nař. č. 25/1923 zákon č. 274/1919, platil a platí dosud pro učitele škol církevních zák. čl. XXVII : 1907 a XVI : 1913. Teprve vl. nařízením z 5. června 1924 č. 120 Sb. (jehož platnost později byla prodloužena vl. nař. z 18. června 1925 č. 140 Sb. a ze 14. listopadu 1925 č. 233 Sb.) byly učitelům škol církevních na Podk. Rusi povoleny od 1. ledna 1924 ze státních prostředků »drahotní výpomoci« ve výši rozdílu mezi jejich služ. požitky podle zák. č. XXVII : 1907 a XVI : 1913 a mezi oněmi požitky, které by jim příslušely podle vl. nař. č. 25/1923, kdyby působili na školách státních. Nařízením č. 120/1924 byla tedy sice od 1. ledna 1924 provedena jakási faktická ekviparace požitků učitelů škol církevních a učitelů škol státních, opatření to však ani nepůsobí pro dobu před 1. lednem 1924, ani neodstranilo zásadní právní rozdíl mezi úpravou požitků učitelů uvedených dvou kategorií.
Dle uvedeného nemá tedy úprava požitků st-lových v jeho vlastnosti učitele církevního před 1. zářím 1923 právního vlivu na úpravu jeho požitků ve vlastnosti učitele státního od 1. září 1923. Momenty ekvity pak, na které stížnost poukazuje, musí ovšem nss, který podle § 2. a 7. zák. o ss může zkoumati jenom zákonitost nař. rozhodnutí, ponechati mimo svoje úvahy, stejně jako postup, který žal. úřad po případě zachoval v případech jiných.

Citace:

č. 5307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 252-254.