Č. 5438.

Učitelstvo (Slovensko): I. * Ženatý učitel národní školy, exponovaný z Čech na Slovensko, není po dobu účinnosti výnosu školského referátu v Bratislavě z 5. srpna 1921 č. 561 pres. zbaven nároku na diety ve zvýšené výměře pro ženatého již proto, že manželka jeho rovněž jako učitelka na Slovensko exponovaná požívá také diet. — II. Mají »slovenské diety« povahu drahotních přídavku?
(Nález ze dne 2. března 1926 č. 3972).
Prejudikatura: Boh. 3457 a 3646 adm.
Věc: Václav J. v Č. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o diety.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, učitel obecné školy v Č. v Čechách, fungoval jako správce státní školy ludové v K. na Slov., v této vlastnosti požíval diet ve výměře pro ženatého v částce 40 K denně; jeho manželce Marii J., rovněž učitelce v Č., která na základě zákona z 19. října 1919 č. 605 Sb. rovněž působila na stát. ludové škole v K., diety povoleny nebyly. Když však rozhodnutí žal. úřadu ze 13. března 1923, odpírající st-lově manželce diety, bylo nálezem nss-u Boh. 3646 adm. zrušeno podle § 7 zák. o ss, přiznal sice žal. úřad st-lově manželce rozhodnutím z 10. září 1924 denní diety od 1. září 1920 do 31. prosince 1920 po 28 K a od 1. ledna do 30. června 1921 po 30 K, vyslovil však v důsledku toho rozhodnutím nyní naříkaným z 9. října 1924, že st-li v jeho býv. vlastnosti správce stát. školy ludové v K. ve smyslu bodu IV. posl. odst. výnosu referátu z 5. srpna 1920 č. 561 pres. nepřísluší diety pro ženatého denně 40 K, poněvadž manželce st-lově byly za dobu od 1. září 1920 do 30. června 1921 diety přiřčeny. Žal. úřad zrušil tedy vyplácení st-lových diet ve výměře pro ženatého a poukázal mu místo nich diety od 1. září 1920 do 31. prosince 1920 po 28 K a od 1. ledna 1921 do 30. června 1921 po 30 K denně (t. j. podle IX. resp. podle VIII. třídy).
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
St-l byl v udané době službou přikázán z Čech na Slovensko, pročež měl — jak žal. úřad nepopírá — podle § 2. zák. z 19. října 1919 č. 605 Sb. nárok na »příslušné diety«, t. j. tedy — jak nss již opětovně vyslovil (srovnej nálezy Boh. 3457 a 3646 adm.) — nárok na diety stanovené předpisy toho kterého času platnými a za podmínek příslušnými předpisy stanovených.
V daném případě jde o dobu od 1. září 1920 do 1. července 1921; již z toho je zřejmo, že stížnost na dotvrzení st-lova nároku bezdůvodně se dovolává výnosu min. škol. z 12. dubna 1922 č. 23372 ai 1921, poněvadž — jak vysloveno již v cit. nálezu Boh. 3646 adm. — výnos tento — nemaje zpětné působnosti — na dobu před vydáním svým se nevztahuje. Naopak jest — jak uvedeno v nař. rozhodnutí a jak uznává též odv. spis žal. úřadu — nárok st-lův na diety posuzovati výlučně podle výnosu školského referátu z 5. srpna 1920 č. 561 pres., který v rozhodné době dietové nároky učitelů na Slov. exponovaných upravoval souhlasné s usnesením min. rady z 27. července 1920 o zásadách pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Slov.; na tento výnos se ostatně i stížnost odvolává.
Nař. rozhodnutí odpírá st-li zvýšené diety pro ženatého jedině na základě bodu IV. posl. odst. cit. výnosu č. 561 pres. 1920, poněvadž v téže době byly manželce jeho jako učitelce na Slovensko přikázané diety samostatně přiznány. Bod IV cit. výnosu nemá vůbec několik odstavců, nýbrž v odst. jediném stanoví toto: »Je-li exponováno více členů rodiny v témže služebním místě a žijí-li tam ve společné domácnosti s otcem, manželem, případně matkou, kteří jsou rovněž exponováni a kteří mají služební nebo úřední byt nebo kterým byly nahrazeny výlohy stěhovací, přísluší, počínaje 1. srpnem 1920 pouze otci nebo matce diety, stanovené pro ženaté zaměstnance exponované; ostatním exponovaným členům rodiny místo diet pouze drahotní přídavek ve výměře stanovené v bodě II C.« Odstavec IV. nemá tedy vůbec předpisu, který by upravoval otázku, jaké výše diety (zda pro svobodné nebo pro ženaté) náležejí exponovanému učiteli, jehož manželka rovněž na Slov. exponovaná, také požívá diet (ve výměře pro svobodné), poněvadž manželé nebydli v bytě služebním nebo úředním a poněvadž jim stěhovací výlohy nebyly hrazeny. Daný případ nelze tedy podle cit. odstavce IV. posuzovati resp. neposkytuje předpis tohoto odstavce podklad pro stanovisko, zaujaté úřadem v nař. rozhodnutí.
To ovšem uznává též žal. úřad v odvodním spise, snaží se však nyní opříti nař. rozhodnutí o tvrzení, že prý v příčině diet, které mají prý podobnou povahu jako drah. přídavky, nutno analogicky použíti předpisu § 4 odst. IV. min. nař. z 11. září 1918 č. 333 ř. z. o drah. přídavcích.
Nehledě ani k tomu, že takto formulované odůvodnění nebylo obsaženo v nař. rozhodnutí a že tedy stížnost neměla možnosti hájiti se proti tomuto stanovisku (§ 18 zák. o ss), nelze toto stanovisko ani věcně uznati správným. Diety poskytované zaměstnancům na Slov. exponovaným nejsou drah. přídavky; diety ty sice sledují částečně stejný cíl jako drah. přídavky, totiž usnadňovati postavení zaměstnanců v ohledu finačním vzhledem na mimořádné poměry drahotní; vedle toho však, a to hlavně, sledují diety cíl jiný, totiž ten, aby zaměstnancům na Slov. exponovaným byly poskytnuty určité výhody za obtíže služby a za potíže v poměrech soukromých, vznikající z jejich činnosti na Slov. Nelze proto povšechně používati singulerních předpisů platných jen pro vyměřování drah. přídavků také pro vyměřování diet, neboť jde v obou případech o výhody různé povahy, upravované různými předpisy. Kdyby předpisy o úpravě poměrů zaměstnanců na Slov. exponovaných, byly chtěly rozšířiti též na případy jimi upravované předpisy nař. č. 333/1918 o přídavcích drahotních, byly by musily výslovně tak ustanoviti. Mimo to má předpis odstavce 4 § 4 min. nař. č. 333/1918 ř. z. zřejmě povahu výjimečnou a nelze ho pro tuto povahu analogicky rozšiřovati na případy diet podle cit. usnesení min. rady z 27. července 1920, zejména pak nikoliv k tomu konci, aby ze zásady tohoto usnesení resp. výnosu referátu školského č. 561/1921 v odstavci III. toho obsahu, že ženatým zaměstnancům příslušejí diety vyšší než svobodným, byla konstruována výjimka v neprospěch zaměstnanců, která v příslušné normě uvedena není.
St-l byl v rozhodné době ženat a měl tedy nárok na diety ve výměře pro ženaté na tak dlouho, dokud zvláštním všeobecně platným předpisem výjimka nebyla stanovena, což se však stran případu projednávaného druhu v rozhodné době nestalo. Proto bylo stížnosti vyhověno.

Citace:

č. 5438. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 493-495.