Č. 5411.

Státní zaměstnanci: O propuštění kancelářského praktikanta soudního z přípravné služby pro těžké porušení povinností.
(Nález ze dne 23. února 1926 č. 3535).
Věc: Josef J. ve Z. proti ministerstvu spravedlnosti o vyloučení z přípravné služby kancelářské.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem presidia vrch. soudu zem. v Brně z 10. října 1923 byl st-l, tehdy volontér u polic. řiditelství v M., na svou žádost připuštěn podle § 25 nař. min. sprav. z 18. července 1897 č. 170 ř. z. dnem 1. listopadu 1923 k bezplatné přípravné službě za účelem složení I. kanc. zkoušky, a to na 3 měsíce u okr. soudu ve Z. a na 3 měsíce u kraj. soudu v M. Přípravnou službu u okr. soudu ve Z. konal v době od 5. listopadu 1923 do 29. ledna 1924, složiv dne 7. listopadu 1923 přísahu, a choval se dle potvrzení přednosty soudu toho po celou dobu služby v úřadě úplně bezvadně, jevil o soudní službu kane. velký zájem a také jeho chování mimo úřad bylo vždy slušné. U kraj. soudu v M. nastoupil pak dne 1. února 1924 a měl tam přípravnou službu skončiti dne 30. dubna 1924. Ale výnosem z 24. dubna 1924 doručeným dne 30. dubna 1924, vyloučil jej president vrch. zem. soudu podle § 30 výše zmíněného nař. z přípravné služby kanc. s účinkem, že v této službě nemůže pokračovati ani ji znovu započíti u žádného soudu v obvodě mor. sl. vrchn. zem. soudu. V odůvodnění bylo uvedeno: Josef J., který byl již rozsudkem okr. soudu v M. z 6. února 1924 odsouzen pro přestupek proti bezpečnosti cti podle § 496 tr. zák. k pokutě 30 Kč podmínečně na 1 rok, jest k návrhu stát. zastupitelství v M. z 2. dubna 1924 opětně stihán okr. soudem v M. pro přestupek podle § 320 lit. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že byl naposled v době od 15. března 1923 do 6. listopadu 1923 v M. policejně hlášen jako vdovec, ač byl rozvedený. Kromě toho výsledky trest, vyhledávání, vedeného proti J. kraj. soudem v M. pro zločiny podle §§ 93, 99, 101 a 197 tr. zák., třebas nevedly k jeho trest, stíhání pro některý z těchto zločinů, nasvědčují tomu, že J. nemá takových mravních kvalit, jakých vyžaduje bezvadná služba soudních kanc. úředníků.
Stížnost proti tomu st-lem podanou zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, při čemž odkázal k odůvodnění předchozího rozhodnutí a dodal, že sdílí plně stanovisko, jež zaujímá rozhodnutí presidia vrch. soudu zem., a má stejně jako ono za to, že okolnosti v rozhodnutí tom blíže uvedené prokazují závadné počínání st-lovo mimo službu, jež se nedá srovnati s povinnostmi, které st-li ukládá § 29 cit. nařízení, ježto nelze pochybovati, že poměr st-lův k rodině L. a s tím související opětovné trestní zákroky proti st-li jsou s to citelně se dotknouti vážnosti úřadů soudních, u nichž st-l praxi vykonává, a tím ohroziti zájmy úřadu a zájmy služby. Okolnosti, jež st-l k odůvodnění své stížnosti uvedl, jsou z části pro posouzení věci nerozhodné, z části však potvrzují jen správnost mínění právě vytčeného. Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss takto:
Paragraf 29. nař. z 18. července 1897 č. 170 ř. z. nařizuje, aby bylo učiněno oznámení, jestliže čekatelé kancelářští poruší povinnosti, které plniti připověděli, jsou-li ve službě nedbalí, neposlušní nebo vzpurní, nebo chovají-li se mimo službu nepříslušně. Podle § 30 téhož nař. pak mají býti kanc. praktikanti, kteří porušují své povinnosti způsobem v předchozím § naznačeným, přidrženi přiměřenými napomenutími k plnění svých povinností. Zůstanou-li napomenutí marná nebo byla-li povinnost těžce porušena, může předseda vrch. soudu zem. vysloviti vyloučení ze služby přípravné s účinkem, že vyloučený nemůže u jiného soudu v obvodě vrch. soudu zem. ani ve službě přípravné pokračovati ani vůbec službu přípravnou opět nastoupiti.
Jak z nař. rozhodnutí patrno, bylo vyloučení st-le ze služby přípravné vysloveno proto, že st-l porušil svou povinnost, chovati se mimo službu příslušně (§ 29 nař. z 18. července 1897 č. 170 ř. z.) takovým způsobem, že se to mohlo citelně dotknouti vážnosti úřadů soudních, u nichž st-l praxi vykonával a tím ohroziti zájmy úřadu a zájmy služby. Třebas to tedy žal. úřad výslovně nevyktl, je z této stylisace a z toho, že nepředcházela žádná napomenutí — aspoň se to netvrdí — patrno, že porušení povinností st-li za vinu kladené považoval úřad za těžké, což dle § 30 cit. nař. odůvodňuje, aby bylo i bez předchozího napomenutí vysloveno vyloučení st-le ze služby přípravné s uvedeným účinkem, v naříkaném rozhodnutí také vysloveným. — — — —
Aby nss mohl spolehlivě přezkoumati, zda žal. úřad právem potvrdil st-lovo vyloučení z přípravné služby pro těžké porušení povinnosti, chovati se i mimo službu příslušně, musí býti v rozhodnutí uvedeno, třebas stručně, ale přece jen vystižně vše to, v čem úřad shledává nepříslušné chování st-lovo mimo úřad a nad to i důvod, proč ve vytýkaném chování spatřuje těžké porušení povinnosti.
Úřad uvedl trojí okolnost, ze které usuzuje na porušení zmíněné povinnosti st-lem, a to jednak že byl odsouzen pro urážku na cti podle § 496 tr. zák., jednak že je stihán pro přestupek § 320 e) tr. zák., jehož se dopustil nesprávným policejním hlášením, a konečně — jak nutno z vydaných rozhodnutí souditi, —že svým poměrem k rodině L. zavdal příčinu k trestním zákrokům jejím.
Přes to, že se st-l již ve své instanční stížnosti bránil proti závěrům vyvozovaným úřadem I. stolice z blíže neoznačených »výsledků« trest. vyhledávání následkem oněch zákroků rodiny L. proti němu vedeného, neuznal žal. úřad za vhodno, aby na vývody st-lovy podrobněji reagoval, nýbrž obmezil se na povšechné tvrzení, že okolnosti st-lem uvedené jsou z části pro posouzení věci nerozhodné, z části však potvrzují jen správnost mínění úřadem zastávaného. I když tedy poukaz na odsouzení pro přestupek § 496 tr. zák. a na stíhání pro přestupek § 320 e) tr. zák., spáchaný nesprávným polic. hlášením, byl shledán pro daný účel dosti specifikovaným, nelze to tvrditi o dalším důvodu vylučovacím, neboť z nař. rozhodnutí ani ve spojení s rozhodnutím I. stolice není patrno, které to výsledky trest. vyhledávání proti st-li vedeného, resp. které stránky st-lova poměru k rodině L. vzhledem k trest, zákrokům proti němu podniknutým úřad hodnotil jako porušení povinností ve smyslu §§ 29 a 30 cit. nař., aby bylo lze posouditi, zda jeho názor je v souhlase se zákonem. Protože pak úřad vyloučení st-le z přípr. služby vyslovil ze všech tří výše zmíněných důvodů jako celku, stačí, když i jen jeden z důvodů těch není dostatečně skutkově založen, a když také není odůvodněn úsudek o těžkém porušení povinností, aby bylo celé rozhodnutí zrušeno podle ustanovení §u 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5411. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 438-440.