Č. 5575.Státní zaměstnanci. — župy. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. * župní výbor není oprávněn povolovati z prostředků župních státním zaměstnancům u župních (okresních) úřadů zálohy na služební jejich požitky. — II. * Proti rozhodnutí ministra vnitra (s plnou mocí), jímž dle § 60, odst. 2 zákona č. 126/1920 zrušeno bylo usnesení župního výboru z moci úřední, jsou ke stížnosti na nss legitimováni nejen členové župního výboru, nýbrž i ony osoby, které tvrdí, že z onoho usnesení župního výboru nabyly práv. — III. Ministr pro Slov. jest oprávněn vykonávati právo min. vnitra podle § 60 zák. č. 127/1920 stran zrušení usnesení župního výboru. — IV. O působnosti župních zastupitelstev a župních výborů.(Nález ze dne 15. dubna 1926 č. 8035).Prejudikatura: Boh. 2172, 4444 adm.Věc: Elemér B. ve Z. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o zrušení usnesení župního výboru ve věci záloh na diety.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Podáním z 9. prosince 1924 žádal st-l, aby mu župní výbor ve Zvoleni poukázal ze župních prostředků diety, na které má jako župní hlavní notář do Zvoleně přeložený podle ustanovení bodu II D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 nárok, ježto se pro nedostatek bytů do Zvoleně přestěhovati nemůže, a ministr pro Slov. dosud žádosti jeho o poukaz těchto diet nevyhověl. Usnesením župního výboru župy XVIII z 19. prosince 1924 bylo žádosti této vyhověno a nařízeno, by diety denních 43 Kč byly st-li dotud, dokud jich min. nepoukáže, a sice od 23. února 1924 jako záloha k tíži kontokorentu poddeníku župy XVIII v měsíčních splátkách vypláceny, ježto státní úředník má dle nálezu nss-u Boh. 4444 adm. pro případ přeložení z moci úřední a pro případ vedení dvojí domácnosti na diety nárok, při čemž nerozhoduje, jaký byl jeho stav »v době, kdy úřad přeložení jeho vyslovil, t. j. nerozhoduje, zda v době přeložení byl ženat či nikoli. Opatření toto sděleno bylo ministru pro Slov.Nař. rozhodnutím zrušil ministr cit. usnesení z moci úřední na základě § 60 odst. II zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. a § 14 zák. č. 64/1918 z následujících důvodů: Ve smyslu § 51 zák. č. 126/1920 provádí župní výbor hospodářství župní v mezích rozpočtu. Rozpočet župy zahrnuje v sobě však jen příjmy a výdaje vyžadované hospodářskou působností župy označenou v §§ 30 a 31 zákona č. 126/1920. Z určení hospodářské působnosti župy jest však jahno, že župa se nemá starati o takové úkoly, které plní státní správa. Župní výbor v daném případě poukázal zálohu na požitky státního zaměstnance a stanovil i jeho nárok vůči státu. Zaopatření státních zaměstnanců, určení jejich nároků a poukazování jejich požitků i event. záloh na jejich požitky, je věcí státní správy, určování a poukazování záloh na požitky státních úředníků župou znamená nezákonné zasahování do věcí státní správy, a proto musilo dotyčné usnesení vybočující z působnosti župního výboru býti z moci úřední zrušeno.Maje rozhodovati o stížnosti musil se nss v prvé řadě vypořádati se dvěma námitkami formálního rázu a sice 1. s námitkou obsaženou v odvodním spise žal. úřadu, podle níž st-l prý není ke stížnosti na nss legitimován a 2. s námitkou ve stížnosti uplatňovanou v ten rozum, že žal. úřad nebyl příslušným nař. rozhodnutí vydati.Ad 1. Žal. úřad má za to, že podle § 60 posl. odst zákona z 29. února 1920 č. 126 Sb. jsou toliko členové župního výboru oprávněni proti zrušení jeho usnesení podati stížnost k nss-u. Cit. zákonný předpis stanoví sice, že každý člen župního výboru může nastoupiti stížností k nss-u, bylo-li usnesení jeho (v cestě dozorčí) zrušeno, znění a smysl tohoto ustanovení nevylučuje však, aby i osoba, která se domnívá, že z usnesení toho nabyla práva, se dovolala ochrany nss-u; naopak legitimace jednotlivých členů župního výboru ke stížnosti na nss musila zvláště býti zákonem normována, poněvadž jinak by se sama sebou nerozuměla, kdežto legitimace osob, které z usnesení, zákrokem dozorčího úřadu zrušeného, nabyly domněle práv, jest dána již všeobecným předpisem § 2 zákona o ss. Ježto pak nař. rozhodnutím mohlo býti zasaženo do práv st-lových z usnesení župního výboru z 19. prosince 1924 nabytých, jest legitimace st-lova ku stížnosti na nss dána.Ad 2. Stížnost namítá, že adm. oddělení min. pro Slov. nebylo dle § 14 zák. č. 64/1918 oprávněno, usnesení župního výboru z moci úřední zrušiti, ježto nejen že cit. zákon min. pro Slov. k tomu nezmocňuje, nýbrž i proto, že dle § 60 zák. č. 127/1920 právo takové přísluší min. vnitra a změna této kompetence nepřísluší ani vládě ve formě eventuelního zmocnění, nýbrž toliko sboru zákonodárnému.Dle § 14 zák. č. 64/1918 má vláda právo, dáti některému svému členu plnou moc, aby vydával nařízení a konal vše na udržení pořádku, na konsolidování poměrů a na zaabezpečení řádného státního života.Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 2172 právní názor, že obsah kompetence min. pro Slov. dán jest jeho plnou mocí, která nejsouc v zákoně samém přesně upravena řídí se usnesením vlády a pokud se týče záležitostí resortním ministrům po zákonů příslušejících, i usnesením dotčeného ministra resortního, jež arciť může se státi mlčky tím, že tento ministr fakticky přenechává vyřizování svých věcí ministru pro Slov. Na názoru tomto trvá nss i v tomto případě. Nejde tedy v daném případě o změnu kompetence, ježto ministr pro Slov. vyřizuje určité akty správní, nejedná z vlastní zákonné kompetence, nýbrž jen z titulu plné moci dané mu vládou resp. ministrem vnitra; jako plnomocník nebo substitut zastupuje min. vnitra tak, že jure representationis všechny úkony jím v této funkci provedené musí býti pojímány jako vlastní úkony min. vnitra (srv. cit. nál. Boh. 2172, dále nál. Boh. 4444 adm.). Zakročil-li tedy v daném případě min. pro Slov., nejednal ze své vlastní pravomoci, nýbrž jednal jménem min. vnitra a jest nař. rozhodnutí pojímati tak, jakoby bylo vydáno ministrem vnitra.V meritu pak neshledal nss stížnost důvodnou uváživ toto:Nař. rozhodnutí nemá sice opory ve spisech, má-li za to, že župní výbor stanovil i nárok st-lův na diety vůči státu, ježto z obsahu cit. usnesení župního výboru nikterak nelze usuzovati, že župní výbor chtěl rozhodovati o právním nároku st-lově na diety s tím účinkem, že by st-li nárok takový skutečně byl přiznán, nýbrž župní výbor řešil si otázku nároku st-lova na diety toliko prejudicielně pro svůj vlastní výrok o tom, zda zálohu (preddavok) poskytnouti má či nikoliv.Leč nař. rozhodnutí jest přes to ve shodě se zákonem, pokud jest opřeno o důvod, že župní výbor poskytnuv zálohu na požitky st-lovy překročil meze svojí působnosti. Jest sice pravda, že župní zastupitelstvo jest dle § 31 žup. zákona povoláno pečovati o humanitní, zdravotní, sociální, hospodářské, dopravní a kulturní zájmy župy a jejího obyvatelstva, leč z ustanovení tohoto nemůže st-l dovozovati ničeno pro rozsah působnosti župního výboru, stejně jako nemůže v témže smyslu ničeho dovozovati z té okolnosti, že zákon v § 30 zakazuje župnímu zastupitelstvu jednati o věcech politických. Neboť i kdyby působnost župního zastupitelstva se kryla s působností župního výboru, výslovný zákaz zákona nejednali o věcech politických nestanoví a contrario v positivním směru působnost župního zastupitelstva ve všech ostatních věcech bez omezení, kdyžtě působnost župních zastupitelstev jest v § 30 žup. zákona všeobecně vymezena povinností pečovati o správní a hospodářské záležitosti župy a jejího obyvatelstva.Obor působnosti župních výborů vymezen jest v předpisech § 45 (sestavování rozpočtů), § 46, § 47 (sdělávání účtů), § 50 (příprava návrhů pro jednání župního zastupitelstva) a zejména v § 51 cit. zák. Podle tohoto posledního ustanovení provádí župní výbor hospodářství župní v mezích rozpočtu. Do pojmu hospodářství župního spadá pak správa příjmů a vydání preliminovaných v rámci působnosti žup, t. j. v rámci správní i hospodářské činnosti župy ve smyslu § 30 cit. zák. Dovolává-li se st-l toho, že v rozpočtu župním jest položka pro nepředvídané výdaje, dlužno k tomu podotknouti, že by položky této mohlo býti použito jen na výdaje, které jsou odůvodněny správní a hospodářskou činností župy. Záležitosti služ. požitků úřednického personálu župních úřadů pokládati však dlužno vzhledem k ustanovení § 7 zák. č. 126/1920 (srovnej též § 2 zákona z 22. března 1920 č. 210 Sb.) za záležitosti správy státní a nikoliv správy župní. Jestliže tedy župní výbor poskytl st-li zálohu na diety, které jsou částí služ. požitků st-le jako úředníka státního, a na které může býti uplatňován nárok toliko proti správě státní, pak vybočil z mezí, které župní zákon působnosti župních výborů vytkl, a není tedy nezákonným, jestliže žal. úřad usnesení jeho dle § 60 cit. zák. zrušil.