Č. 5399.

Pastviny. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * I za platnosti zákona z 26. dubna 1924 č. 87 Sb. jest obec resp. starosta obce i bez zvláštní plné moci oprávněn zastupovati jednotlivé majitele dobytka v řízení o příděl pastvin. — II. O dalším ponechání pozemků k pastvě podle cit. zák.
(Nález ze dne 19. února 1926 č. 3247). Věc: Aladar B. a Ilona G. v R. proti župnímu úřadu v Bratislavě o příděl pastvin.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla v cestě instanční ve smyslu §§ 1 a 2 zák. z 26. dubna 1924 č. 87 Sb. na léta 1924—1929 prodloužena platnost usnesení obecního pastevního výboru v N. z 30. června 1923, jímž obci K. přiděleny k její žádosti ze společného majetku obou st-lů jednak louka zv...... na společnou pastvu, jednak přístup k vodě přes louku jinou v šíří 5 m podél obecních pastvin.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Námitku, že ve skutečnosti ucházejí se o tyto pozemky jednotliví občané a že proto neměly pozemky ty býti přidělovány obci, jakož i další námitku, že starosta obce nebyl oprávněn tyto jednotlivé občany během řízení zastupovati, neshledal nss důvodnou.
Již nařízení min. pro Slov. z 11. dubna 1919 č. 68 Úr. Novin, jímž zavedeno přidělování pastvin na Slovensku, stanovilo, že pastviny tyto mají se přidělovati obci pro společné užívání všech chovatelů dobytka této obce. Již zde bylo tedy naznačeno, že příděl neděje se ve prospěch obce jako územní korporace, nýbrž ve prospěch určité třídy občanů, zároveň však obec ex lege ustanovena pro záležitosti přídělu pastvin za zákonného zástupce chovatelů dobytka v obci. Na tomto právním stavu nezměnilo se nic dalšími nařízeními z let 1921 — 1923, jimiž v podstatě dosavadní stav jen prodlužován. Ani zákon z 26. dubna 1924 č. 87 Sb. nezměnil — pokud jde o otázku dalšího ponechání pastvin chovatelům dobytka — na tomto právním stavu ničeho. Neboť třebas prohlásil shora cit. nařízení za zrušené a třebas v § 9 přikázal do kompetence starosty obce předpisování poplatků za užívání pastvin, přece v § 4 připouští obecní radu k výslechu na místě chovatelů dobytka i tenkráte, když ji tito chovatelé za svého zmocněnce neoznačili, tedy ex lege.
Proto právem mohl úřad žádost o ponechání pastvin, podanou obcí, a opírající se o zákon č. 87/24, přijmouti za žádost podanou jménem chovatelů dobytka a mohl také starostu jako zákonného representanta obce připustiti k jednání za tyto chovatele dobytka v obci, třebas se starosta nevykázal zvláštní plnou mocí těchto jednotlivců; a vydal-li pak rozhodnutí, jímž ve smyslil cit. zákona č. 87/24 se ponechává v platnosti usnesení, jímž pastviny přiděleny obci, vyslovil tím s dostatečnou jasností, že pastviny ty ponechávají se nadále pro chovatele dobytka této obce.
Stejně jsou bezdůvodný i další námitky stížnosti, jimiž st-lé snaží se dovodit nepřípustnost přídělu resp. dalšího ponechání sporných pozemků žadatelům z toho důvodu, že jich nepotřebují k přechodu s jedné části svých vlastních pastvin na druhou resp. k příhonu dobytka k vodě. Podle výslovného předpisu § 1 cit. zákona jsou majitelé půdy povinni ponechati i nadále na společnou pastvu onu půdu, na které nechali v pastevním období 1923 majitele dobytka společně pást, anebo na které tito buď pásli nebo oprávněni byli pásti podle rozhodnutí vydaných na základě vl. nař. č. 11 resp. 12 z r. 1923. Odchylky od tohoto zásadního předpisu připouští zákon ten jen tam, kde jde o půdu lesní (§ 4) nebo kde nastaly změny v poměrech pastevních u té či oné strany (§§ 2 a 3). St-lé nepopírají, že občané k-čtí v r. 1923 pásli svůj dobytek na přidělených pozemcích, ani že činili tak na základě platného úředního rozhodnutí: Jsou tedy veškeré jejich námitky, dovozující nepřípustnost dalšího ponechání pastvin těmto občanům bezdůvodné, kdyžtě sami netvrdí, že by šlo o lesní půdu, jakou má na mysli § 4 cit. zákona, nebo že by u nich neb občanů k-ckých byla nastala nějaká změna v poměrech pastevních (§ 2 a 3 cit. zák.).

Citace:

č. 5399. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 415-417.