Č. 5385.

Samospráva obecní: * Státní dozorčí úřad není oprávněn zakázati podle § 101 m. statutu libereckého výkon usnesení obecního zastupitelstva, o sobě nezávadného, vzhledem k tomu, že během předchozího jednání o předmětu usnesení učiněny byly jednotlivými řečníky nezákonné projevy.
(Nález ze dne 16. února 1926 č. 4879/25).
Věc: Městská obec Liberec (adv. Dr. Jindř. Staden z Liberce) proti ministerstvu vnitra (min. r. Dr. Ant. Tobíšek) o zastavení výkonu usnesení městského zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 18. listopadu 1922 zakázala zsp v Praze v základě § 101 statutu města Liberce výkon usnesení měst. zastupitelstva ze 16. listopadu 1922, vyslovujícího k bodu 2. programu: »Projev měst. rady o omezení samosprávy obce«, že zastupitelstvo není srozuměno s omezením autonomie města, a zapověděla zejména úřední jeho publikaci, poněvadž byla jím překročena zákonná hranice volného projevu mínění obce. Nař. rozhodnutím byl zákaz ten potvrzen, poněvadž usnesení ve spojení s předchozími projevy referenta a ostatních členů zastupitelstva, kteří k tomuto bodu programu mluvili, jest nedovolenou demonstrací a projevem odporu proti moci zákonodárné a vládní ve státě a proti platným zákonům a opatřením vlády, čímž ob. zastupitelstvo vybočilo z mezí ústavou připuštěného projevu mínění a překročilo hranice zákonné své působnosti. Bylo-li pak dozorčím opatřením státní správy zrušeno usnesení ob. zastupitelstva, jest i publikace jeho nepřípustná
O stížnosti nss uvážil:
Při bodu 2. programu schůze městského zastupitelstva z 15. listopadu 1922 nebyl zastupitelstvu předložen ku přijetí projev referenta ani žádný z projevů pozdějších řečníků, nýbrž po návrhu měst. radního K. pouhý dotaz: Kdo není srozuměn s omezováním autonomie obcí? beze všelikých motivů a dodatků. Usnesení zní tedy prostě: Měst. zastupitelstvo není srozuměno s omezování autonomie obce. Z nař. rozhodnutí je docela jasně patrno, že žal. úřad důvod pro nař. dozorčí opatření neshledává v tomto usnesení ob. zastupitelstva o sobě resp. v projevu, který jest jeho obsahem, nýbrž že dochází k závěru o nelegálnosti usnesení onoho toliko tím způsobem, že je uvádí ve spojitost s projevy učiněnými během předchozího jednání referentem a dalšími jednotlivými členy, pojímaje tyto projevy jako motivy návrhu usnesením přijatého a toto usnesení jako schválení oněch motivů. Vzhledem k tomuto pojetí žal. úřadu neměl nss důvodu zkoumati, zda inhibované usnesení o sobě již svým vlastním obsahem mohlo by ospravedlniti dozorčí zákrok dle § 101 libereckého statutu, nýbrž musel si především předložiti otázku, byl-li dozorčí úřad vůbec oprávněn, posuzuje legalitu onoho usnesení, bráti zřetel k projevům jednotlivých členů zastupitelstva, učiněným během jednání předcházejícího sporné usnesení. K této otázce dlužno po názoru soudu odpověděti záporně.
Předmětem dozorčího zákroku státní správy podle § 101 Libereckého statutu jsou usnesení ob. zastupitelstva. Dohlédací úřad je podle tohoto ustanovení oprávněn zastavením resp. zrušením usnesení zakročiti tehdy, když dotyčným usnesením byl překročen obor působnosti obce nebo porušen zákon. O usnesení zastupitelstva lze mluviti teprve tehdy, když určitý návrh sboru předložený učiněn byl předmětem hlasování členů zastupitelstva a předsedou prohlášen za přijatý. A za usnesení zastupitelstva lze pokládati právě jen ten projev, který byl předmětem hlasování, osamostatněný a isolovaný ode všech prohlášení, jež učiněna snad během jednání jednotlivými členy sboru. V tomto jednání, jež předchází hlasování, projevují se toliko názory a vůle jedinců; teprve a jediné projev přijatý a předsedou promulgovaný je projevem sboru jako celku.
Poněvadž předmětem dozorčího opatření podle uvedeného předpisu zákonného je toliko usnesení ob. zastupitelstva, jest dohlédací úřad oprávněn zakročiti jenom tehdy, když tento zastupitelstvem usnesený projev sám má obsah, jenž vybočuje z mezí působnosti obce nebo porušuje zákon. Pro projevy učiněné během jednání, může státní správa po případě stíhati ty, kteří je učinili, oněmi prostředky, jaké jsou jí dány proti nezákonným jednáním jednotlivců vůbec, nemůže však pro ony projevy jednotlivců zakročovati specifickým dozorčím prostředkem§ 101 měst. statutu proti obci.
Názor žal. úřadu, že dozorčí úřad posuzuje legalitu usnesení ob. zastupitelstva, mohl při tom přihlížeti nejen k obsahu usnesení samého, nýbrž i k projevům učiněným jednotlivými členy zastupitelstva v jednání předcházejícím hlasování, a byl oprávněn sistovati usnesení podle § 101 měst. statutu i jen se zřetelem k obsahu těchto projevů, je tudíž nesprávný. Je-li však nezákonnou inhibice sporného usnesení, nedostává se zákonné opory i zákazu jako důsledek inhibice vyslovenému, usnesení to úředně uveřejniti.

Citace:

č. 5385. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 390-391.