Č. 5325.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: Bývalý vlastník zabrané, převzaté a již přidělené půdy není legitimován stěžovati si u stpú-u do způsobu, jakým nový vlastník užívá půdy sobě přidělené.
(Nález ze dne 27. ledna 1926 č. 1567).
Věc: Česlav R. a Dr. Ferdinand T. (adv. Dr. Ad. Hoffmeister z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o legitimaci ke stížnosti v příčině používání přiděleného pozemku k lámání kamene. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obvodová úřadovna stpú-u v Praze udělila Karlu A. ve V. povolení, aby na parcele č...., jež mu byla přidělena od velkostatku V., otevřel kamenný lom. Proti tomu ohradil se Česlav R. zvláštním podáním na stpú namítaje, že stpú přidělil zmíněný pozemek st-li jen k účelům zemědělským a že použití jeho k lámání kamene příčí se ustanovení § 2 zák. příd. Mimo to prý jeví se otevření lomu na tomto pozemku také z toho důvodu nepřípustným, poněvadž pozemek ten byl v době napoleonské vojenským hřbitovem, a lámáním kamene byly by porušeny hroby vojínů tam pohřbených, což z důvodů pietních nelze připustiti.
Stpú nař. výměrem odmítl stížnost jako nepřípustnou z těchto důvodů: Stížnost nepopírá, že pozemek, o nějž jde, byl přidělen Karlu A. a přestal býti vlastnictvím st-lovým. Stížnost také neuvádí a důvodně ani uváděti by nemohla, že nař. rozhodnutím obvodové úřadovny bylo porušeno právo st-lovo, kdyžtě tento ke spornému pozemku nijakých práv nemá. Pokud z obsahu stížnosti lze souditi, chce st-l vytýkati, že nař. rozhodnutí nedbalo zájmů veřejných, jichž ochranou pověřil zákon stpú. Pak ale stačí připomenouti, že k tomu, aby přivedeny byly k platnosti zájmy veřejné chráněné zákony o poz. reformě, povolán jest jedině stpú a nikoliv vlastník zabraného majetku. Ani zájem strany na ochraně veř. zájmů nestačí k založení její legitimace ke stížnosti. St-lé mohli by vytýkati jen porušení vlastních svých práv, to však nečiní, a dle toho, co shora uvedeno, důvodně ani činiti by nemohli.
Proti tomuto vyřízení podávají st-lé stížnost k nss-u, o níž soud takto uvážil:
Na sporu jest otázka, zdali st-l byl v řízení správním legitimován podati opravný prostředek proti opatření obvodové úřadovny, jímž tato svolila k tomu, aby zúčastněná strana pozemku, jenž jí byl od zabraného velkostatku st-lova přidělen, užívala k lámání a dobývání kamene.
V řízení správním mohou strany chopiti se opravného prostředku nejen na obranu svých práv subjektivních, nýbrž i na ochranu své individuelní sféry zájmové.
O subjektivním právu st-lovu nemůže ovšem v daném případě býti řeči, neboť není sporu o tom, že pozemek, o nějž jde, byl státem již převzat a přidělen do vlastnictví straně zúčastněné, čímž přerušeny byly veškeré právní vztahy st-le k tomuto pozemku, takže tento nemá v příčině převzatého a přiděleného pozemku jiného právního postavení než kterákoliv jiná osoba. To plyne nejen z podstaty převzetí zabrané půdy státem a přídělu převzaté půdy do vlastnictví nového nabyvatele, nýbrž i z předpisu § 10 zák. záb., §§ 15 a 23 zák. příd. a §§ 20 a 29 zák. náhr. Na tom nic nemění ani stav knihy pozemkové, a nezáleží tedy na tom, že st-l snad dosud je v knize pozemkové jako vlastník převzeté a přidělené parcely zapsán.
Zbývá tedy jen uvážiti, zda st-l byl legitimován k opravnému prostředku proti opatření obvodové úřadovny alespoň na ochranu svého individuelního zájmu. Poněvadž však, jak právě bylo řečeno, st-l v příčině pozemku do vlastnictví straně zúčastněné již přiděleného nemá jiného postavení právního než kterýkoli jiný extraneus, mohla by legitimace jeho jen tehdy býti uznána, kdyby bylo lze pro ni nalézti nějakou oporu v zákonech o poz. reformě. Tyto však neobsahují nic, z čeho by se dalo souditi, že býv. vlastníkům převzaté a přidělené půdy jako takovým přináleží jakýkoli vliv na nakládání s půdou kdysi jim naleževší, nyní však cizí. Nebylo proto ani třeba zkoumati, zda zájmy, na jichž ochranu st-l v řízení správním vystoupil, spadají do individuelní zájmové sféry jeho, či nejde-li snad jen o ochranu zájmů veřejných, jichž osoba soukromá bez výslovného zmocnění zákona není vůbec povolána hájiti. Z důvodů těchto bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5325. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 286-288.