Č. 5401.

Církevní věci.— Státní občanství: I. Je tuzemské státní občanství podmínkou zápočtu služební doby katolického duchovního jakož i podmínkou jeho nároku na platby kongruové z náboženské matice? — II. O státním občanství katol. duchovního.
(Nález ze dne 20. února 1926 č. 3251.)
Věc: Jan W. ve V. (adv. Dr. Frt. Ulberth z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. m. taj. Dr. T. Kudláček) o požitky z náboženské matice a o započtení služební doby. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, vysvěcený na kněze roku 1889, působil původně jako kněz řádový na různých místech v Dolních a Horních Rakousích a ve Štýrsku. Od 1. února 1913 působí jako kněz světský v Čechách. — — — —
Rozhodnutím z 10. února 1923 vyslovila zsp, že st-l podle stvrzené služební tabulky působí od 7. srpna 1889 v duchovní správě nebo v jiné veř. službě církevní. Jeho služ. doba činí tedy, — odečte-li se nezapočítatelné období od 19. června 1912 od 31. ledna 1913 a od 1. července 1917 do 31. srpna 1917, kdy st-l byl rekonvalescentem, pokud se týče na dovolené a tudíž v duchovní správě nepůsobil, — dnem 27. října 1918 — 28 roků 5 měsíců a 9 dní. Podle ustanovení čl. II § 1 zákona z 28. března 1918 č. 115 ř. z. má tedy st-l nárok na pět tříletých služ. přídavků a na tři čtrvtletní služ. přídavky po 200 K ročně, úhrnem ročně 1600 K, ovšem teprve ode dne 25. března 1922, kdy mu čsl. státní občanství bylo propůjčeno. Zsp poukázala st-li tudíž zmíněnou částku od 25. března 1922 z nábož. matice. Konečně vyslovila zsp, že dobu od 28. října 1918 do 24. března 1292, kdy st-l byl jednak na zdravotní dovolené, jednak působil v duchovní správě jako kaplan v Ch. a v M., jako zámecký kaplan v D. a konečně jako exposita ve V., neuznává za kvalifikovanou, aby st-li byla započtena do celkové služ. doby, pokud se týče aby mu za tuto dobu byly poukázány služ. přídavky, poněvadž st-l, nemaje tehdy ještě státní příslušnosti republiky čsl., neměl všech vlastností, kterých požaduje § 2 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. od držitelů církevního úřadu.
Do tohoto rozhodnutí podal st-l rekurs, který byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zsp-é; pokud st-l ve svém rekursu se dovolával ve svůj prospěch t. zv. Brněnské smlouvy ze 7. června. 1920 publikované ve sbírce zák. a nař. č. 107 z roku 1921, podotkl žal. úřad, že v této smlouvě není žádného předpisu o tom, jaké požitky mají býti vypláceny duchovním nebo úředníkům, kteří nabyli stát. občanství v republice čsl. nebo rak., aniž ustanovení v rekursu dovolávaného.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad vychází z právního názoru, že předpokladem zápočtu služební doby držitele církevního úřadu v čsl. republice do doby rozhodné pro výměru požitků dle předpisů kongruových, dále předpokladem pro vyplacení takových požitků vůbec za určitou dobu jest podle § 2 zákona ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. mimo jiné státní příslušnost dotyčného držitele církevního úřadu v příslušné době. Proti tomuto názoru stížnost nebrojí. Žal. úřad a st-l rozcházejí se jen v tom, že žal. úřad pokládá st-le za tuzemského stát. občana teprve od data výnosu zsp-é, kterým st-li bylo stát. občanství čsl. propůjčeno, kdežto st-l tvrdí (a tvrdil dovolávaje se tak zv. Brněnské smlouvy v podstatě již v řízení), že — nabyv svým ustanovením za duchovního v Čechách roku 1913 podle § 10 dom. zákona č. 222 ř. z. ex 1896 již od 1. února 1913 domovské příslušnosti čsl., je ve smyslu čl. 3 a 4 t .zv. Brněnské smlouvy (č. 107 Sb. 1921) čsl. stát. občanem již od 28. října 1918.
Nař. rozhodnutí a předchozí rozhodnutí zsp-é pocházejí od státních úřadů kultových a jsou vydány ve věci správy kultové. Autoritativním způsobem vyslovily se tedy tyto úřady (min. škol. a zsp jakožto úřad kultový) a mohly se vysloviti jenom ve věci kultové, totiž o tom, zda st-li přísluší nebo nepřísluší zápočet určité doby při výměře požitků kongruových a zda mu příslušejí nebo nepříslušejí za onu dobu požitky kongruové. Nař. rozhodnutím ani předchozím rozhodnutím zsp-é nebylo však a nemohlo býti nikterak autoritativně rozhodováno o státní příslušnosti st-lově resp. o tom, od které doby jest st-le za čsl. stát. příslušníka pokládati. Ovšem musil žal. úřad resp. zsp, rozhodujíce o kongruových nárocích st-lových, sobě prejudicielně zodpověděti, zda a od kdy je st-l tuzemským státním příslušníkem. Zodpovědění této v daném sporu toliko prejudicielní otázky žal. úřadem tvoří tedy pro nss s hlediska jeho zákona pouze část skutkové podstaty, tedy otázku pouze skutkovou, nikoliv právní, kterou může nss posuzovati jen s hlediska § 6 svého zákona.
Pro svůj úsudek, že st-le jest pokládati za čsl. stát. občana (teprve nebo nejdříve) od 25. března 1922, měl. žal. úřad resp. zsp ,(ve své vlastnosti jako úřad kultový) dostatečný podklad ve skutečnosti st-lem nepopřené, že jemu výnosem zsp-é (ve vlastnosti úřadu příslušného k rozhodování ve věcech stát. občanství) z 25. března 1922 č. 5 B 93/22 ai 1920 bylo čsl. stát. občanství teprve přiznáno, což ovšem logicky dopouští závěr, že dříve čsl. státním občanem nebyl.
Postupu žal. úřadu nelze tedy vytknouti ani rozpor se spisy, ani neúplné zjištění skutkové podstaty, ani netvrdí stížnost a neshledal nss porušení podstatných forem ve smyslu § 6 II. odst. zák. o ss; je proto též nss podle § 6 odst. 1 svého zákona vázán na uvedenou skutkovou podstatu, ze které vycházel žal. úřad — zodpovídaje si prejudicielně otázku státní příslušnosti st-lovy, že totiž st-l před 25. březnem 1922 čsl. státním příslušníkem nebyl.
Je-li tomu tak, pak ovšem právem rozhodl žal. úřad záporně o st-lových nárocích a je stížnost bezdůvodná a musila býti zamítnuta, aniž se nss za dané situace procesní mohl meritorně zabývati otázkou, zda a jaký význam pro otázku státní příslušnosti st-lovy mají dovolávané předpisy t. zv. Brněnské smlouvy.
Tím ovšem není st-li vzata možnost, aby domáhal se u úřadů příslušných ve věcech státní příslušnosti (zsp-é a min. vnitra) případného uznání svého čsl. stát. občanství od doby dřívější a — dopadne-li tento výrok v jeho prospěch — též nového posouzení svých nároků kongruových úřady kultovými.

Citace:

č. 5401. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 419-421.