Č. 5668.

Stavební právo (Čechy): I. * Bylo-li uděleno stavební povolení k zastavění zadní části pozemku (dvorní stavbou) s pravoplatným příkazem, aby do určité lhůty byla zastavěna i přední část pozemku, není nezákonné, když stav. úřad nařídí stavebníku, aby příkaz tento splnil, vyhrazuje mu zároveň možnost, aby odstraněním zřízené stavby dvorní povinnosti této se zbavil. — II. * Proti tomu nemůže se stavebník s úspěchem brániti námitkou relativní nemožnosti splnění příkazu.
(Nález ze dne 12. května 1926 č. 9854.)
Věc: R. G. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zbourání skladiště. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením ob. zastupitelstva v M. z 8. července 1910 byla povolena firmě L. parcelace části pozemku č. kat. ... s podmínkou, že veškerá stav. místa budou zastavěna z části jednopatrovými, z části přízemními domky obytnými. Pravoplatným výměrem měst. rady v M. z 24. dubna 1914 bylo povoleno dnešnímu st-li postaviti na parcele č. kat. ... jednopatrový dům a na parcele č. kat. ... přízemní skladiště za podmínek blíže tam uvedených, mezi nimiž pod č. 17 uvedeno toto: »Do tří roků musíte na pozemku, na kterém se v zadní části navrhuje přízemní skladiště, postaviti v uliční frontě jednopatrové stavení.« Tato podmínka byla do stavebního konsensu vložena přes to, že st-l při kom. jednání v řízení konsensním žádal, aby mu byla stavba zmíněného skladiště dovolena s doložením, že postaví v uliční frontě téže parcely jednopatrovou budovu, jakmile mu hmotné jeho poměry dovolí. Výměrem obecní správní komise v M. z 24. května 1924 bylo st-li mimo jiné uloženo, aby, řídě se podmínkami stav. povolení dne 24. dubna 1914 uděleného, do tří měsíců předložil plány obytných domů na parcele č. kat. ... nebo aby skladiště tam postavené odstranil a pozemek uvedl do původního stavu. Rozkaz ten byl pak nař. rozhodnutím v pořadu instančním potvrzen.
Rozhoduje o stížnosti, uvažoval nss takto: — — — —
Zřejmě bezdůvodná jest námitka, že žalovaný úřad vychází z nesprávného předpokladu, jakoby dle stavebního povolení z r. 1914 smělo býti zřízeno buď jen skladiště nebo jen obytný dům, kdežto ve skutečnosti dle obsahu stav. povolení může na řečeném pozemku zřízeno býti obojí. Nař. rozhodnutí stejně jako výroky nižších stolic jím potvrzené vykládají stav. povolení z 24. dubna 1914 v plné shodě s jeho skutečným obsahem, t. j. v ten smysl, že stavba skladiště povolena byla s »podmínkou«, že na staveništi bude v uličním průčelí zřízeno v určené lhůtě jednopatrové stavení. Poněvadž pak lhůta k tomu určená marně uplynula, nařídil stav. úřad st-li, aby přikročil k jejímu splnění, uloživ mu alternativně, tedy jen pro případ, že tak neučiní, aby skladiště na zadní části staveniště zřízené odstranil. Bylo tedy st-li nařízeno odstraniti skladiště jen, jestliže obytný dům v průčelí staveniště nezřídí, z čehož je jasně patrno, že stav. úřad i vyšší stolice, které rozhodnutí ono potvrdily, vykládají stav. povolení z r. 1924 úplně podle jeho smyslu a zcela ve shodě se st-lem, t. j., že na dotčeném staveništi lze zříditi jak skladiště (v zadní části), tak i obytný dům (v průčelí).
Po věcné stránce namítá stížnost jednak, že stav. povolení z r. 1924, udělené s podmínkou, je nezákonné, jednak, že podmínka, jejíž splnění stalo se nemožným, musí býti pokládána za nedoloženou, pročež nelze splnění její vynucovati, a konečně, že podmínka nebyla stipulována v ten smysl, že stavebník je povinen zbourati stavbu podmínečně povolenou, jestliže podmínky nesplní.
Než stav. povolení, v němž sporná podmínka jest obsažena, nabylo právní moci, což ani stížnost nepopírá. Již z tohoto důvodu nelze nyní jeho zákonnost bráti v pochybnost, leda že by šlo o nezákonnost, která by je činila absolutně zmatečným a odnímala mu takto způsobilost právní moci nabyté. Že by však připojení sporné »podmínky«, kterou byl stavebníku předepsán určitý způsob zastavění pozemku za tím účelem, aby splněna byla podmínka pravoplatného povolení parcelačního z 8. července 1910, činilo stav. povolení zmatečným, ani stížnost sama netvrdí a důvodně by tvrditi nemohla.
Pokud pak stížnost namítá, že splnění podmínky stalo se nemožným, a že z té příčiny sluší ji pokládati za nedoloženou, nebylo třeba řešiti otázku, zdali je vůbec možno závazek stavebníku ve stav. povolení uložený, aby v určité lhůtě v průčelí staveniště zřídil jednopatrovou budovu, kvalifikovati jako »podmínku« v techn. slova smyslu, to jest jako vedlejší ustanovení právního jednání, kterým se právní účinek jednání činí závislým na nejisté budoucí události, či nejde-li spíše o modalitu stav. povolení, která stavebníka zavazuje, jestliže stav. povolení právní moci nabylo a jestliže bylo ho stavebníkem použito. Neboť, i kdyby vskutku šlo o pravou »podmínku« povolení stavebního, a i kdyby nemožnost splnění této podmínky neměla za následek neplatnost celého stav. povolení, nýbrž činila jen podmínku právně neúčinnou, musilo by jíti o skutečnou objektivní nemožnost splnění, již však ani stížnost netvrdí, neuvádějíc v podstatě nic více než že poměry stav. trhu st-li brání podmínce vyhověti, tedy, že splnění její stalo se mu snad velmi tíživým, nikoli však objektivně nemožným.
Stížnosti bylo arci potud přisvědčiti, že ve stav. povolení není vysloveno, že povolené skladiště musí se zbourati, nebude-li průčelní stavba v určené lhůtě zřízena. St-l však přehlíží, že nař. rozhodnutím bylo mu především uloženo, aby splnil »podmínku« k stav. povolení připojenou, a že tedy úřad naléhal na splnění právního závazku pravoplatným stav. povolením jemu uloženého, a toliko in eventum, kdyby závazku tohoto nesplnil, nařídil mu budovu skladištní odstraniti. Ponechal mu tedy na vůli, aby se svého závazku zbavil tím, že budovy skladištní odstraní a staveniště do stavu původního uvede. V tomto eventuálním příkaze nelze však nalézti žádné nezákonnosti, a to tím méně, ježto nevyhoví-li st-l závazku, který na se vzal, bude jedině tímto způsobem možno zjednati průchod disposicím pravoplatného povolení parcelačního o způsobu zastavění dotčeného staveniště.

Citace:

č. 5668. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 908-910.