Č. 5457.

Učitelstvo. — Administrativní řízení: I. O percentuální výměře požitků učitelek ručních prací. — II. Pokladniční poukázka nebo rozhodnutí právní moci schopné?
(Nález ze dne 6. března 1926 č. 4517.)
Prejudikatura: Boh. 4785, 5001 a 5117 adm. a .j.
Věc: Emilie V. ve Z. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ošv v N. poukázal st-lce jako zatímní učitelce ženských ručních prací od 1. dubna 1922 služ. požitky podle IX. hodn. třídy 2. plat. stupně v celkové výměře roční 6432 K. Poukaz ten byl schválen výnosem zšr-y z 9. května 1922. Výnosem z 12. března 1923 jmenovala zšr st-lku na základě čl. II. § 4. zákona z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. definitivní učitelkou ženských ručních prací bez určení služ. místa s právní platností od 1. listopadu 1918. Dalším výnosem ze 16. dubna 1923 poukázala zšr st-lce od 1. června 1922 na základě zákona č. 251/22 požitky podle IX. hodn. třídy 2. plat. stupně a to vesměs ve výměře 25% v roční částce celkem 3876 K. Rozkladem z 10. září 1923 domáhala se st-lka osobního přídavku vyrovnávacího podle čl. XIV. zák. č. 251/1922 ve výši diference svých požitků z 31. května 1922 a z 1. června 1922. Zšr rozhodnutím ze 14. ledna 1924 tento rozklad vrátila s podotknutím, že st-lce byly sice vypláceny plný drah. přídavek a snížené výpomoci svobodných učitelů, majících požitky IX. hodn. třídy, že jí však příslušel pouze 25% drah. přídavek s příslušnými sníženými 25%ními výpomocemi podle IX. hodn. třídy, takže odst. 4 čl. XIV zák. č. 251/22 nelze ve smyslu pokynů min. škol., obsažených v min. věstníku z 15. dubna 1923 (příkla 9 na straně 206 a 207) na st-lku vztahovati. Proti tomu podala st-lka rekurs, který byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnost neshledal nss důvodnou.
Na sporu je, zda st-lce přísluší nebo nepřísluší vyrovnávací přídavek podle čl. XIV odst. 4. zákona ze 13. července 1922 č. 251 Sb. Podle tohoto zákonného ustanovení přísluší učiteli, jehož celkové požitky byly cit. zákonem sníženy pod výměru příslušející mu dosud vzhledem k § 2 zákona č. 495/1921, jako osobní přídavek rozdíl mezi touto výměrou a mezi požitky podle zákona č. 251/1922. Vyrovnávací přídavek náležel by tedy st-lce tehdy, jestliže by její celkové požitky o d 1. června 1922 vyměřené podle zákona č. 251/22 byly nižší než ony celkové požitky, které jí příslušely před účinností zák. č. 251/22, tedy v květnu 1922. Nerozhoduje tu tedy výše požitků, které st-lka v květnu 1922 fakticky pobírala, nýbrž ona výše, která jí příslušela, t. j. na kterou měla právní nárok, ať již na základě závazné právní normy anebo po případě na základě pravoplatného individuelního aktu správního.
St-lka pobírala v květnu 1922 fakticky celkové požitky v částce 6432 K, a byly jí od 1. června 1922 poukázány celkové požitky v částce 3876 K. Stížnost nebrojí nikterak proti správnosti částky na druhém místě uvedené, ke které zšr dospěla — jak patrno z jejího výnosu ze 16. dubna 1923 — tím, že vyměřila st-lce jak služné a místní přídavek, tak i drah. přídavek, mimořádnou a nouzovou výpomoc ve výměře 25 percent; musí proto i nss vycházeti z toho, že tato výměra je po zákonu.
Stejně nevytýká stížnost nic proti výměře požitků, jak jich požívala st-lka v květnu 1922 v celkové výši 6432 K, tím způsobem, že jí byly poukázány sice jenom percentuální částky služného a místního přídavku, avšak plné částky drah. přídavků (a to tyto podle XI. hodn. tř.). I tu musí tedy nss vycházeti z toho, že st-lce nenáležely — po případě důsledkem jejího jmenování definitivní učitelkou (bez určení služ. místa) — požitky vyšší.
Stížnost však — souhlasně s rekursem st-lčiným — tvrdí, že st-lce ona výměra drah. přídavků v plné částce podle XI. třídy náležela jak ze zákona tak na základě pravoplatného přiznání; naproti tomu stojí nař. rozhodnutí resp. rozhodnutí zšr-y na stanovisku, že st-lka oné 100% výměry drah. přídavků podle XI. třídy V květnu 1922 pobírala jen fakticky, kdežto jí po právu náležely jen drah. přídavky ve výměře 25%ní podle IX. hodn. třídy. Nss shledal názor stížnosti správným:
1. Jestliže st-lce — jak stížnost nepopírá — po právu příslušela v květnu 1922 jen 25% výměra požitků podle IX. hodn. třídy, pak vztahovala se tato výměra také na drah. přídavek, mimořádnou výpomoc a nouzovou výpomoc, a to proto, poněvadž, jak nss vyslovil již v nálezu Boh. 5117 adm., percentuální výměra »služebních příjmů« učitelky žen. ručních prací i podle původního znění § 19 zákona z 23. května 1919 č. 274 Sb., tedy již před zákonem č. 251/22, týče se všech součástek těchto příjmů tedy nejen služného a místního přídavku, nýbrž i drah. přídavku a mimořádné jakož i nouzové výpomoci. Na tomto stavu nemůže nic měniti opačný obsah výnosu zšr-y mor. z 15. června 1920 resp. příklad v tomto výnosu uvedený, a to z důvodů, které uvedeny byly rovněž již v cit. nálezu Boh. 5117 adm.
2. Zbývá tedy jen ještě zkoumati, zda st-lka po případě neměla v květnu 1922 právní nárok na onu vyšší výměru drah. přídavků na základě singulérního správního aktu v právní moc vešlého. Avšak nss dospěl i v tomto směru k odpovědi záporné, a to z těchto úvah:
Ony vyšší drah. přídavky (v širším smyslu) byly st-lce poukázány výměrem ošv v N. z 3. května 1922; výměr ten jest označen jako »zatímní poukázka na dodatečné schválení zšr-ou«; číselné vyměření těchto přídavků provedl ošv o své újmě, aniž stranou otázka číselné výměry těchto drah. přídavků byla vznesena na spor; neboť podáním z 30. dubna 1922 zažádala sice st-lka o poukaz zvýšených příjmů podle IX. třídy hodn. 2. plat. stupně, tím však vznesla in judicium na nejvýše snad nárok na požitky podle IX. hodn. třídy, 2 plat. stupně a contrario požitků podle nižšího plat. stupně, nikoliv však otázku, v jaké výměře číselné event. percentuelní jí požitky ty mají náležeti. I kdyby tedy onen výměr ošv-u mohl po případě býti posuzován jako právní moci schopné rozhodnutí, které nebyvši nikým napadeno a naopak schváleno zšr-ou (výnosem z 9. května 1922) by bylo vešlo v právní moc, mohlo by tomu býti tak jen v tom směru, že st-lce náležejí požitky podle IX. hodn. třídy 2. plat. stupně, nikoli však co do otázky, v jaké výměře jí náležejí drah. přídavky, zda totiž 100% podle XI. hodn. třídy anebo jenom 25% podle IX. hodn. tř., neboť tato otázka byla teprve st-lčiným rozkladem z 10. září 1923 vznesena na spor. Co do této otázky tedy má onen výměr ošv-u z 3. května 1922 toliko povahu toho, zač sám se označuje, totiž »zatímní poukázky«, tedy pouhého pokladničního opatření, které vůbec právní moci schopno není; na tom se nezměnilo taky nic schvalujícím výnosem zšr-y; neboť výnos ten schválil toliko zatímní poukázku ošv-u,, nerozhodoval však rovněž autoritativním a právní moci schopným způsobem o st-lčiných nárocích co do výměry drah. přídavků.
Z těchto úvah jeví se stížnost bezdůvodnou a bylo ji zamítnouti, aniž — nss mohl se — jelikož ani stížnost ani rekurs st-lčiny takové námitky nevznesly — důsledkem ustanovení §ů 5 a 18 zák. o ss zabývati otázkou, zda po případě st-lčino jmenování definitivní učitelkou mohlo míti vliv na výši jejích platových nároků před 1. červnem 1922 podle čl. XIV. odst. 4. zák. č. 251/22.

Citace:

č. 5457. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 526-528.