Č. 5637.Váleční poškozenci, — Administrativní řízení: I. * Referát min. soc. péče v Užhorodě (Zemský úřad pro válečné poškozence) není vzhledem k předpisu § 2 zákona č. 146/23 kompetentním rozhodovati o dodatečných přihláškách o důchod vál. poškozenců podaných po uplynutí lhůty uvedené v §§ 28. a 29. zákona č. 142/20, resp. v § 1 zákona č. 310/21. — II. Rozhodnutí uvedeného referátu odmítající přihlášku vál. poškozence o důchod, není rozhodnutím konečným.(Nález ze dne 4. května 1926 č. 9339)Prejudikatura: Boh. 4914 adm.Věc: Josef M. v Užhorodě proti ministerstvu sociální péče (min. m. taj. Dr. Vojt. Elsnic) stran invalidního důchodu.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Výměrem ze 17. prosince 1923 zamítl referát min. soc. péče v Užhorodě žádost Josefa M. za předvolání k lékařské prohlídce, jelikož není prokázáno, že žadatel jest čsl. státním občanem. Rozhodnutím z 10. července 1924 odmítl referát min. soc. péče v Užhorodě přihlášku Josefa M. k lék. prohlídce z důvodu, že přihláška, podaná dne 23. května 1923, podána byla po projití lhůty stanovené v § 29 zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb. ve znění zákona z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. a prov. nař. k § 29 požit. zák., jakož i z toho důvodu, že souvislost choroby, ze které st-l dovozuje svůj nárok na důchod, s výkonem voj. služby nebyla prokázána.Nař. rozhodnutím 1) byla zamítnuta stížnost Josefa M. do rozhodnutí referátu min. soc. péče v Užhorodě ze 17. prosince 1923, 2) bylo zrušeno rozhodnutí téhož referátu z 10. července 1924 jako bezpředmětné z důvodů, že podmínkou uznání válečným invalidou s nárokem na důchod dle zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb. jest stát. občanství v čsl. republice, kteréž st-l při podání přihlášky k lék. prohlídce neprokázal a proto zamítnutí přihlášky této (žádosti) stalo se po právu. Druhé rozhodnutí musilo býti zrušeno jako bezpředmětné, poněvadž vydáno bylo o téže žádosti již zamítnuté. Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:Žal. úřad vznesl námitku, že o této věci stížnost k nss-u jest nepřípustná, poněvadž rozhodnutí referátu min. soc. péče pro Podk. Rus v Užhorodě má konečnou platnost, nepodléhá přezkoumání cestou instanční a poněvadž výrok žal. úřadu není instančním rozhodnutím, nýbrž toliko opatřením na dozorčí stížnost učiněným. Námitka ta není důvodná.Nss vyslovil již v nálezu Boh. 4914 adm. právní názor, že rozhodnutí uvedeného referátu, jímž se odmítá přihláška válečného poškozence o důchod, není rozhodnutím konečným a že jest z něho přípustná stížnost k min. soc. péče.Nař. výrok žal. úřadu jest dle svého znění meritorním rozhodnutím o opravném prostředku, jež žal. úřad vydal jako vyšší instance nadřízená referátu min. soc. péče v Užhorodě. Nař. výrokem jest sporná věc v pořadu instančním s konečnou platností vyřízena a jest proto dle § 5 zák. o ss stížnost do tohoto výroku k nss-u přípustná.V tomto případě jde o přihlášku za účelem dosažení důchodu vál. poškozenců, která byla podána dodatečně po 31. prosinci 1921, avšak do 31. prosince 1923, a na kterou se proto vztahují předpisy zákona ze 4. července 1923 č. 146 Sb. Předpisem § 2 tohoto zákona bylo min. soc. péče zmocněno, aby v dohodě s min. fin. povolilo dodatečnou přihlášku podanou do 31. prosince 1923 osobám pod § 1 a 2 uvedeným za předpokladů tamtéž vytknutých. Předpisem tím byla stanovena výjimečně a výlučně příslušnost min. soc. péče k rozhodování o povolení dotyčných přihlášek v předpisu tom uvedených. Min. soc. péče mohlo by kompetenci takto sobě danou přenésti na úřady podřízené jen, kdyby k tomu bylo výslovným předpisem zákonným zmocněno. Takového zmocnění však zákon č. 146/1923 neobsahuje, zejména není zmocnění takové obsaženo v doložce § 4 o provedení zákona, předpis § 2 téhož zákona nebyl však po stránce kompetence dosud žádnou pozdější všeobecně závaznou a řádně vyhlášenou právní normou změněn. Takovou normou není zejména prov. výnos z 28. srpna 1923 čís. 37210, min. soc. péče vydaný, na nějž odv. spis žal. úřadu poukazuje, neboť výnos ten má povahu pouhé interní instrukce pro úřady min. podřízené a nemůže proto příslušnost podřízených úřadů k rozhodování o přihláškách, jež jest posuzovati dle zákona č. 146 z r. 1923, v odporu s ustanovením § 2 tohoto zákona normovat.Z toho jde, že referát min. soc. péče v Užhorodě, který vykonává funkci zem. úřadu pro válečné poškozence, nebyl příslušným k rozhodování o dodatečné přihlášce st-lově a že výrok jeho jest pro tuto inkompetenci zmatečným. Žal. úřadu náleželo, aby k této zmatečnosti z povinnosti úřadu hleděl, zmatečný výrok odstranil a sám ve věci jako jediná instance rozhodl. Poněvadž žal. úřad tak neučinil, nýbrž meritorně rozhodl o opravném prostředku podaném z výroku úřadu k rozhodování nepříslušného, odporuje výrok jeho zákonu.