Č. 5616.

Shromažďovací právo (Slovensko): Veřejná schůze pod šírým nebem nebo schůze v uzavřené místnosti?
(Nález ze dne 30. dubna 1926 č. 5091). Věc: Alexandr J.-D. v G. proti vrchní disciplinární komisi u min. vnitra o trestní důtku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Na základě nálezu nss-u Boh. 1307 adm. zavedla vrchní disc. komise při min. vnitra usnesením z 5. října 1922 proti st-li disc. vyšetřování pro podezření, že se dopustil služ. přečinu tím, že 1. nezabránil tomu, aby se dne 5. června 1921 konala v G. schůze pod šírým nebem, ač byla povolena pouze schůze v uzavřené místnosti (výnos min. pro Slov. z 25. května 1921), 2 že byl této schůzi přítomen a nerozpustil ji pro řeči protistátní a konečně 3. že o průběhu schůze podal úmyslně zprávu pravdě neodpovídající. Zároveň potvrdila vrch. disc. komise podle § 145 služ. pragm. prozatímní suspensi vyslovenou výrokem župana v Bratislavě z 22. června 1921 a usnesla se dle § 146 služ. pragm., aby st-lovy požitky služební po dobu suspense omezeny byly na 2/3.
Po provedeném řízení vyslovila vrch. disc. komise usnesením z 12. června 1924, že st-l je vinen disc. přečinem podle §§ 21, 22 a 87 služ. pragm. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., kterého se dopustil tím, že nezabránil tomu, aby se dne 5. června 1921 konala v G. schůze pod šírým nebem, ač byla povolena pouze schůze v uzavřené místnosti, že se tedy nevěnoval plnou silou a vší horlivostí službě, neplnil svědomitě a nestranně povinnosti svého úřadu a nebyl pamětliv hájení veřejných zájmů, jakož i neuposlechl služ. nařízení svého nadřízeného úřadu a že se proto odsuzuje podle § 93 lit. a) cit. pragmatiky k disc. trestu důtky. Naproti tomu osvobodila st-le z obvinění, která byla na něho vznesena pod body 2 a 3 odkazovacího nálezu, totiž že byl schůzi výše zmíněné přítomen a nerozpustil ji pro řeči protistátní a že o průběhu schůze podal úmyslně zprávu pravdě neodpovídající. — — — — —
O stížnosti do tohoto nálezu uvážil nss toto:
Stížnost namítá především, že st-l ve své obhajobě uvedl, že 5. června 1921 obdržel z Bratislavy písemnou zprávu o povolení schůze pouze v uzavřené místnosti, nikoliv pod šírým nebem, že pořadatelé byli udiveni, když jim toto povolení sdělil, poněvadž při intervenci u min. rady Dra D. dostalo se jim výslovně svolení k pořádání schůze pod šírým nebem, že proto chtěl dosíci telefonického spojení s min-em a když min. radu D. nezastihl, že na naléhání pořadatelů poukazujících na to, že místo schůze je uzavřené, poněvadž je plotem ohrazené, zavolal telefonem župní úřad v Bratislavě, u kterého zastihl hl. notára Dra B. a ten že mu prohlásil, že schůzi smí dáti pořádati, bude-li se konati na místě ohrazeném, když i pod šírým nebem, a že st-l nezabránil schůzi jen proto, že od nadřízeného župního úřadu v Bratislavě dostal telefonem poučení, že schůzi pořádanou na ohrazeném místě smí trpěti, poněvadž taková schůze jako schůze pod šírým nebem kvalifikovati se nedá. Naproti tomu však, že disc. nález v rozporu s touto obhajobou operuje výlučně s předpokladem, že st-l se bránil tím, že župní úřad konání schůze pod šírým nebem dovolil. Z tohoto důvodu pak vytýká stížnost nař. nálezu zmatečnost.
Tvrzeného rozporu ve skutečnosti není. Z výpovědí st-lových v disc. řízení vyplývá, že také st-l při své obhajobě v disc. řízení vycházel souhlasně se žal. úřadem ze stanoviska, že veř. shromáždění odbývané dne 5. června 1921 na prostranství u kaple v G. ohrazeném drátem je veř. shromážděním pod šírým nebem. Tomu zejména nasvědčuje právní stanovisko, jež st-l zaujal v otázce příslušnosti úřadů k povolení veř. shromáždění pod šírým nebem a k povolení schůze v uzavřené místnosti. Při protokolárním výslechu dne 17. února 1923 uvedl totiž st-l, že povolení ke shromáždění v uzavřené místnosti byl oprávněn uděliti sám. Veř. shromáždění však že mohlo povoliti min. a že proto se na ně také o povolení obrátil. Při ústním líčení pak st-l vypověděl, že pojem místnost není totožný s pojmem místo, že však právě proto se ptal telefonicky, může-li shromáždění připustiti, neboť schůzi v uzavřené místnosti mohl povoliti sám.
Kdyby st-l při tomto svém právním stanovisku nebyl spatřoval ve schůzi odbývané dne 5. června 1921 na prostranství u kaple v G. veřejné shromáždění pod šírým nebem, pak zajisté nebylo třeba, aby se k jeho odbývání byl domáhal souhlasu min., případně župního úřadu v Bratislavě a aby se bránil tvrzením, — jak to učinil při ústním řízení před vrchní disc. komisí — že župan sice nemůže za trvání stanného práva povolovati pořádání schůzí, že však nicméně se tak stávalo. Naopak vzhledem k tvrzení stížnosti byla by právnímu stanovisku st-lovu spíše odpovídala obrana, že st-l zmíněnou schůzi proto připustil, že schůzi na ohrazeném prostranství nepovažoval za veř. shromáždění pod šírým nebem, nýbrž za schůzi v uzavřené místnosti, resp. za schůzi jí se rovnající, kterou sám byl oprávněn povoliti. St-l však v disc. řízení vůbec netvrdil, že shromáždění odbývané dne 5. června 1921 na ohrazeném prostranství u kaple v G. nelze pokládati za veř. shromáždění pod šírým nebem, ač mu již z usnesení vrchní disc. komise z 5. října 1922 bylo známo, že se mu klade za vinu, že nezabránil tomu, aby se dne 5. června 1921 konala v G. schůze pod šírým nebem, nýbrž hájil se v podstatě tím, že schůze byla povolena župním úřadem v Bratislavě, když hlásil, že se bude odbývati na prostranství u kaple v G. ohrazeném drátem. Pokud pak nyní tvrdí stížnost, že se st-l hájil tím, že mu referent župního úřadu v Bratislavě Dr. B. prohlásil, že schůzi na ohrazeném místě smí dáti odbývati, bude-li se konati na místě ohrazeném »když i pod šírým nebem« a že »taková schůze jako schůze pod šírým nebem kvalifikovati se nedá,« je toto tvrzení v rozporu se správními spisy, neboť st-l v řízení správním nikdy netvrdil, že by se mu bylo od Dra B. dostalo svolení k odbývání zmíněné schůze s dodatkem »když i pod širým nebem« a s poučením, že »taková schůze jako schůze pod šírým nebem kvalifikovati se nedá.« Vycházel-li tedy st-l — jak bylo dovozeno — při svojí obhajobě ze stanoviska, že schůze, o niž se jedná, byla veř. schůzí pod šírým nebem, a sdílel tak stanovisko žal. úřadu a hájil se tvrzením, že schůzi tu připustil se svolením hl. notáře župního úřadu v Bratislavě Dra B., pak není tu stížností tvrzeného rozporu a zmatečnosti, při čemž nss přechází otázku, bylo-li by lze v tvrzeném rozporu zmatečnost vůbec spatřovati, ježto tato otázka řešení nevyžadovala.
Než netvrdil-li st-l v řízení adm. — jak již bylo uvedeno — že schůzi odbývanou dne 5. června 1921 na prostranství u kaple v G. ohrazeném drátem nutno kvalifikovati jako schůzi v uzavřené místnosti, nýbrž vycházel-li při své obraně z téhož stanoviska jako žal. úřad, že totiž je to veř. schůze pod šírým nebem a že povolování takových schůzí příslušelo min. pro Slov., pak nebylo zajisté důvodu, aby žal. úřad, vydávaje nař. nález, zabýval se 1) skutkovou otázkou, zda schůze konala se na místě plotem ohrazeném, 2) zda st-li dostalo se poučení, že schůze na ohrazeném místě konaná zvláštního povolení min. nepotřebuje a 3) aby řešil otázku právní, zda schůze na ohrazeném místě konaná má se pokládati za schůzi v místnosti uzavřené nebo za schůzi kvalifikovanou dle § 3 shromažďovacího zákona a je pak stížnost nemístná, když z těchto důvodů vytýká nař. nálezu neúplnost a vadnost řízení.

Citace:

č. 5616. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 827-830.