Č. 5447.

Váleční poškozenci: Ustanovení druhého odstavce § 25 zák. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb. nezakládá pro osoby tam jmenované právního nároku na přiznání důchodu předků.
(Nález ze dne 3. března 1926 č. 4230.)
Věc: Josef a Josefa Š. ve V. proti ministerstvu sociální péče (min. m. taj. Dr. Vojtěch Elsnic) stran důchodu předků. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad přiznati st-lům důchod předků ve smyslu § 25 odst. 2 zák. z 25. ledna 1922 č. 39 Sb., jehož se st-lé domáhali jako pěstouni vojína Antonína D. ve válce padlého.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Především jest řešiti otázku, mají-li st-lé vůbec subj. právní nárok na to, aby jim žádaný důchod byl přiznán.
O důchodu předků pro pěstouny padlého vojína jedná odstavec druhý §u 25 zák. č. 39/1922, jímž byla změněna a doplněna některá ustanovení zákona z 20. února 1920 č. 142 Sb. o požitcích válečných poškozenců. Zmíněným ustanovením bylo min. soc. péče zmocněno, aby v dohodě s min. fin. přiznalo i nevlastním rodičům, případně i pěstounům osoby uvedené v § 20 důchod předků, pokud jsou výdělku neschopni, bylo-li prokázáno, osoba ta podstatně k jich výživě přispívala.
Již ze znění ustanovení § 25 odst. 2, jakož i ze srovnání ustanovení toho s jinýmii předpisy, v nichž zákon č. 39/1922 přiznává nárok na důchod nebo na příplatek, jako v § 8 odst. 1, § 10 odst. 2, § 11 odst. 1 (nárok dítěte nemanželského a dítěte adoptovaného), nutno usuzovati, že zákonodárce zmocněním min. soc. péče dává tomuto právo a možnost, aby dle svého volného uvážení a podle zvláštních okolností jednotlivého případu důchod přiznalo, jsou-li dány předpoklady v zákoně stanovené, že však zásadně právního nároku na důchod osobám v § 25 odst. 2. uvedeným nepřiznává. Tomu svědčí i ta okolnost, že zákon váže přiznání důchodu oněm osobám ještě na dohodu s min. fin.
Není tedy min. soc. péče povinno osobám v § 25 odst. 2 cit. zákona jmenovaným důchod předků přiznati ani tenkráte, jsou-li dány předpoklady pro přiznání důchodu v zákoně vytknuté. Není-li však právního nároku na přiznání zmíněného důchodu, pak žal. úřad, zamítnuv přihlášku st-lů, neporušil žádného subjektivního práva jejich a bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5447. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 506-507.