Č. 5277.

Samospráva obecní. * I. Pravidla o vybírání vodného vydaná na základě § 28 ob. fin. novely předpokládají obecné užívání vodovodního zařízení. — II. * Existují-li zvláštní práva užívací k obecnímu vodovodu, nejsou práva tato vydáním všeobecných pravidel o vodném zrušena.
(Nález ze dne 9. ledna 1926 č. 47.)
Prejudikatura: Boh. 2920 adm.
Věc: Správa státních drah zastoupená Českou finanční prokuraturou v Praze (železn. kom. Dr. Václ. Činek a adj. fin. prok. Dr. Boh. Kolisek) proti okresní správní komisi v Ú. n. O. (okr. taj. Dr. Frant. Vicena) stran zvláštního vodného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: St-lce bylo platebním rozkazem obecního úřadu v Č. z 8. listopadu 1924 za odebranou vodu ve stanici Č. za dobu od 1. ledna do 30. června 1924 podle §§ 11 a 12 pravidel o vybírání vodného v Č. předepsáno zvláštní vodné ve výši 159935 K a k dobru připsána částka 54516 K 30 hal., takže jest zaplatiti 105418 K 70 hal. Platebním rozkazem ze 7. února 1925 bylo st-lce předepsáno za dobu od 1. července do 31. prosince 1924 zvláštní vodné ve výši 155275 K a k dobru připsáno 46577 K 41 hal., takže zbylo k zaplacení 108697 K. V odvolání vytýkala st-lka, že nepoužívá veř. vodovodu v Č., tak jako ostatní spotřebitelé v obci, poněvadž její užívání jest založeno na zvláštním titulu. Tento zvláštní poměr právní líčila st-lka takto: Nálezem býv. místodržitelství v Praze z 24. května 1913 bylo totiž pro potřebu stanice a výtopny v Č. vyvlastněno právo odebírati vodu z pramene »Vrbovka«. Při soudním odškodňovacím řízení, které bylo v důsledku vyvlastnění provedeno, byl mezi správou dráhy a vyvlastněnými t. j. obcí Č. a vlastníky ostatních 4 mlýnů uzavřen soudní smír, podle něhož se žel. správa zavázala platiti vlastníkům za odběr vody určité odškodnění. Při tom bylo dráze vyhrazeno právo odebírati vodu buď svým zavedeným vodovodem anebo vodovodem náhradním neb konečně přímo z měst. vodovodu zvláštním potrubím. Jelikož vodárny obce Č. nebylo náležitě využito, nabídla se obec, že bude dráze obstarávati čerpání vyvlastněného množství vody. Dráha nabídku přijala a uzavřela s obcí o čerpání vody smlouvu, dle níž se zavázala platiti obci náhradu ročně 10000 K. Tato náhrada za čerpání vody byla pak později vzhledem k znehodnocení valuty upravena podle výrobních nákladů obce. Poněvadž pak měst. elektrárna v Č., která obstarávala čerpání vody, ve večerních hodinách nedostačovala, uvolila se správa dráhy obci na její žádost vypomáhati v této době svým eletrickým proudem. Při tom bylo smluveno, že obec nebude platiti dráze náhradu v penězích, nýbrž že množství vody, které načerpá drážním proudem, se odečte od celkového množství vody, které obec pro dráhu načerpá.
Odvolání ředitelství státních drah byla usnesením měst. zastupitelstva v Č. z 20. prosince 1924 a z 9. března 1925 zamítnuta. V dalším pořadu instančním nebylo odvoláním ředitelství stát. drah vyhověno, a to z důvodu, že pro povinnost k placení vodného jsou rozhodna pouze pravidla o vybírání vodného v Č., schválená zsv-em v Praze výnosem ze 7. prosince 1923 a že podle těchto pravidel jest povinen platiti zvláštní vodné každý, kdo vodu z obecního vodovodu odebírá. Dle názoru poslední stolice je tedy právně bezvýznamné, že před vydáním řečených pravidel bylo pro st-lku vyvlastněno právo na odběr vody, a že st-lka dle ujednání s obcí uzavřeného dodává část energie potřebné pro čerpání vody. Mělo-li ředitelství stát. drah za to, že z těchto skutečností může vyvozovati pro sebe zvláštní práva, bylo by musilo dle mínění žal. úřadu brániti těchto svých práv opravnými prostředky proti usnesení, kterým byla pravidla o vodném stanovena.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Ředitelství stát. drah uplatňovalo již v řízení správním a uplatňuje i ve stížnosti k tomuto soudu podané, že užívací práva železn. podniku k ob. vodovodu mají zcela jinou právní povahu než obecné, zásadně každému přístupné užívání tohoto vodovodu, a opíralo tato práva o zvláštní právní tituly, zejména o vyvlastňovací nález, jímž podnik železniční nabyl práva na odběr vody, o soudní smír ujednaný o odškodnění za toto vyvlastněné právo, dále o ujednání s obcí uzavřené o používání potrubí ob. vodovodu k přivádění vody podniku železn. náležející, a posléze o ujednání, dle něhož podnik železn. dodává elektrickou energií pro ob. vodovod.
Rozřešení sporu, který žal. úřadu k rozhodnutí byl předložen, závisí na zodpovědění následovních otázek právních: 1) lze-li zásadně popírati možnost existence zvláštních práv užívacích k vodovodnímu zařízení obecnímu, jež byvši zřízeno v zájmu veřejném a určeno jsouc k veř. užívání má povahu veř. ústavu obecního, zejména mají-li tato zvláštní práva užívací povahu od obecného užívání vodovodu odlišnou, a to odlišnou buďsi povahou titulu právního, na němž se zakládají (na příklad soukromoprávní smlouva), buďsi povahou a obsahem užívání, na příklad záleží-li používání vodovodního zařízení obecního v tom, že uživateli potrubím vodovodním nedodává se voda obci náležející, nýbrž toliko přivádí voda náležející uživateli samému; a po případě 2) zdali a do jaké míry mohou proti dávkovému řádu, kterým se zavádí ob. dávka za dodávání vody ob. vodovodem, tedy poplatek za užívání veř. ústavu obecního, právně obstáti zvláštní modality upravující užívání vodovodu, jež mezi obcí a jednotlivým uživatelem byly ujednány. Neboť nejsou-li vůbec právně možná zvláštní užívací práva k vodovodu, jemuž dostalo se povahy veř. ústavu obecního, pak bylo by nutno zvláštní práva užívací založená dříve, nežli vodovodní zařízení stalo se veř. ústavem obecním, pokládati za uhaslá a mohlo by jíti toliko o otázku, přísluší-li majiteli zvláštních práv užívacích náhrada škody, kterou odnětím těchto práv utrpěl. Jsou-li však zvláštní práva užívací k ob. vodovodu myslitelná přes to, že vodovod tento jest veř. ústavem obecním, zejména jsou-li takováto zvláštní práva užívací myslitelná, když liší se od obecného, zásadně každému přístupného užívání, bylo by nutno zabývati se otázkou, zdali je přípustno, aby dotčená zvláštní práva užívací byla jednostranným aktem obce zrušena, či sluší-li tato práva považovati za nedotčena po tak dlouho, pokud právní poměr, na němž práva tato se zakládají, nebyl shodnou vůlí súčastněných stran rozvázán. Nemohou-li zvláštní práva užívací jednostranným aktem obce jakožto majitelky vodovodního zařízení býti odstraněna, slušelo by uvážiti, zdali majitelka vodovodního zařízení jest oprávněna od majitele dotčených práv užívacích požadovati jiných a větších úplat, než jaké jí příslušejí podle právního poměru, jímž zvláštní práva užívací byla založena. Kdyby však bylo uznati, že konkrétní zvláštní práva užívací neliší se svou právní povahou od obecného užívání vodovodu, zbývala by ještě otázka, zdali aspoň zvláštní ujednání o modalitách užívání, zejména o výši úplaty, kterou za užívání vodovodu jest platiti, může býti majitelkou vodovodu jednostranně zrušeno tím, že vydá se všeobecný řád o poplatcích za užívání vodovodu.
Žal. úřad nezaujal stanoviska k otázkám svrchu formulovaným, ježto vycházel z právního náhledu, že podnik železniční, opomenuv brániti se opravnými prostředky instančními, je s uplatňováním svých případných práv užívacích prekludován. Náhled tento mohl by snad býti uznán správným, kdyby zákon stanovil, že vydáním pravidel o užívání veř. vodovodu obecního a o vybírání poplatků vodovodních zrušují nebo upravují se všecka zvláštní práva užívací, anebo kdyby aspoň obec zmocňoval ustanovení takovéhoto obsahu vydati (jako se v jiném oboru právním stalo na př. nařízením z 23. září 1920 č. 546 Sb. na základě zákona z 15. dubna 1920 č. 337 Sb.). Nic takového však v příčině obecních vodovodů ani ob. novela fin. ani žádný jiný zákon nestanoví. Otázka existence zvláštních užívacích práv tvrzených železn. podnikem zůstala tedy vydáním pravidel o vybírání vodného, zejména pokud jde o sporné zvláštní vodné, nedotčena, třeba že usnesení ob. zastupitelstva o těchto pravidlech, nebyvší vzato v odpor, nabylo právní moci.
Žal. úřad však přiznávaje mylně pravoplatnému usnesení ob. zastupitelstva peremptorní význam vůči zvláštním užívacím právům železn. podnikem uplatňovaným, opomenul existencí a obsahem těchto práv se zabývati, Čímž dopustil se procesní vady, jež majíc příčinu v nesprávném právním názoru o právním účinku řečených pravidel, musila vésti ke zrušení nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Jestliže však žal. úřad chtěl svým rozhodnutím užívacím právům železn. podniku upříti povahu zvláštních práv užívacích, kterou ředitelství stát. drah hájilo, a nelze-li snad dle jeho názoru ujednání mezi obcí a železn. podnikem o náhradě za užívání ob. vodovodu uzavřené uznati za nic jiného, než za individuelní stanovení poplatku za užívání vodovodu jako veř. ústavu obecního, kteréž musí generálnímu stanovení poplatků, jež stalo se vydanými pravidly, ustoupiti, bylo by nař. rozhodnutí stíženo podstatnou vadou procesní, a to již proto, že popírajíc zvláštní povahu užívacích práv podniku železn. a považujíc individuelní stanovení poplatku za užívání obecné za odstranitelné všeobecným dávkovým řádem, nevyjádřilo toto své případné stanovisko s onou potřebnou zřetelností a s takovým odůvodněním, aby st-lce byla umožněna náležitá obrana a tomuto soudu náležité zkoumání zákonitosti a formální správnosti úředního rozhodnutí.

Citace:

č. 5277. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 191-194.