Č. 5517.Školství. — Legionáři. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Podk. Rus): I. Rozhodnutí školského odboru Civilní správy Podk. Rusi jsou konečná ve smyslu § 5 zák. o ss a nepodléhají rekursu na ministerstvo školství, leč by pro některé případy byla závazným předpisem stanovena výjimka. — II. Může legionář-cizinec býti ustanoven ve školských službách? — III. Na potvrzení kanceláře čsl. legií při mno, že určitá osoba je legionářem, jsou správní úřady vázány.(Nález ze dne 24. března 1926 č. 5994.).Prejudikatura: Boh. 4467, 5068, CXLVIII adm.Věc: Mikuláš L. ve V. S. (adv. Dr. Jar. Košek z Prahy) proti školskému odboru Civilní správy Podkarpatské Rusi (prof. Dr. Jiří Pazourek) o výměru požitků.Důvody: St-l, narozený roku 1891 v Haliči a příslušný podle potvrzení evidenčního úřadu kanceláře Čsl. legií při mno z 18. června 1921 do Užhorodu, jest podle téhož potvrzení ve smyslu § 2 zák. č. 462/19 a čl. 5 vl. nař. č. 151/20 legionářem a vykazuje legionářskou službu celkem 6 roků a 6 měsíců. Od 1. září 1920 byl škol. odborem Civ. správy Podk. Rusi ustanoven zatímním učitelem stát. občanské školy v S. a od 1. září 1922 suplujícím profesorem při stát. dvoutřídní škole obchodní v S. Dne 26. října 1922 podepsal st-l revers, kterým se za udělení poloviční dovolené za účelem studií zavázal, 1. že nejpozději do konce škol. roku 1923/24, t. j. do září 1924 složí druhou a třetí státní zkoušku právnickou, jakož i doplňující zkoušku k úřadu profesora na obch. školách podle služ. řádu pro obch. školy z 15. května 1907, 2. že po závěrečném doplnění aprobace bude sloužiti nejméně tři roky na obch. školách v Podk. Rusi, 3. že pro případ, že st-l vlastní vinou nesplní závazky ad 1. a 2., bude míti školský odbor právo požadovati přiměřené odškodné na vrub příjmů, které st-l pobírá.Na základě výnosu min. vnitra z 29. září 1922 byla st-li zajištěna čsl. státní příslušnost; státoobčanskou přísahu složil st-l dne 7. srpna 1923.Podáním ze 4. dubna 1924 zažádal st-l s poukazem na zákon č. 462/1919 a nař. č. 151/1920 za zvýšení adjuta se zápočtem legionářských roků a za dodatečný poukaz diference od 1. září 1920. Nař. rozhodnutím z 23. dubna 1924 vyslovil žal. úřad, že, ježto de jure udělení stát. občanství čsl. jest plátno ode dne složení státoobčanské přísahy, jde o započtení legionář, let cizích stát. příslušníků. Otázka tohoto započítání stane se předmětem rozhodování kompetentních ministerstev teprve tenkráte, až žadatel prokáže učitelskou způsobilost pro školy obchodní a bude-li definitivně ustanoven. Do té doby bude mu školský odbor vypláceti pouze dosavadní požitky zákonem pro veškeré státní příslušníky vyměřené. Zároveň upozornil žal. úřad st-le, že dle platných předpisů může st-le jen na zvláštní žádost, bude-li toho třeba, zaměstnávati i v příštím roce jako supi. profesora. Nebude-li však otevřena přípravka, podrží školský odbor při obchodní škole pouze ty síly, jež zaujímají místa systemisovaná. Supl. profesoři po dvou letech mohou býti nadále ustanoveni pouze na zvláštní žádost, není-li sil zkoušených. Dodatkem k nař. rozhodnutí vyslovil žal. úřad dne 9. května 1924. že zvýšené adjutum XI. hodn. třídy 3. stupně, jež žadateli patří od 7. srpna 1923 (složení státoobčanské přísahy) nebude zatím poukázáno, ale bude zadrženo jako částečná kompensace částky 2400 K (10 přespočetních hodin) a částky 1200 K (100% pololetní zvýšení), úhrnem 3600 K, kterou jest žadatel povinován státu dle písemného reversu, podepsaného v S. 26. října 1922 při udělení poloviční dovolené, ježto splnění podmínky reversu pro udělení dovolené jest do 1. září 1924 technicky neproveditelné (termín zkušební pro dosažení učitelské způsobilosti v listopadu).Proti tomu podal st-l jednak rekurs na min. školství, jednak stížnost na nss, o níž nss uvážil takto:I. Žal. úřad ve svém odv. spise vytýká, že stížnost jest nepřípustná, poněvadž věc není prý v adm. pořadu vyřešena; ve věcech týkajících se zákonů celostátních je prý proti rozhodnutí škol. odboru Civ. správy Podk. Rusi přípustný ještě rekurs na min. škol., který st-l také podalNámitku tuto neshledal nss důvodnou.Jak nss již opětně vyslovil (srovnej též nález Boh. 5068 adm., dále usnesení Boh. CXLVIII adm.) nutno ve smyslu § 3 odst. 2, 4 a 6 ústavní listiny a vlád. nař. z 26. dubna 1920 č. 356 Sb., jakož i podle faktické organisace Civ. správy Podk. Rusi pokládati rozhodnutí škol. odboru této civilní správy za konečná rozhodnutí nejvyšší stolice správní, nepodléhající žádnému dalšímu postupu instančnímu. Poněvadž pak není závazného předpisu, který by ve věcech zápočtu služební doby legionářské stanovil výjimku ze zásady právě uvedené, jsou i nař. rozhodnutí rozhodnutími konečnými, která nepodléhají již rekursu na min. škol., nýbrž jenom stížnosti na nss. Na tom nemůže ovšem nic měniti, že st-l (vedle stížnosti na nss) podal do nař. rozhodnutí také ještě rekurs na min. škol.II. Ve věci samé uvážil pak nss takto: — — — —III. St-l domáhal se toho, aby mu od 1. září 1920 byly přiznány zvýšené požitky na základě zápočtu legionářské doby služební, žal. úřad žádosti té nevyhověl, poněvadž st-le před datem složení státoobčanské přísahy t. j. před 7. srpnem 1923 nepovažuje za tuzemského občana. Žal. úřad má tedy za to, že podmínkou zápočtu legionářských let pro vyměření služebních požitků je tuzemské státní občanství.Nss neměl v této souvislosti za nutné, zkoumati, zda cizozemce lze ustanoviti — třeba jen zatímně — ve školských službách tuzemských, poněvadž st-l ve službách školských od 1. září 1920 ustanoven byl; pokud zástupce žal. úřadu při veř. ústním líčení dovozoval, že st-le právě proto, že nebyl po názoru žal. úřadu dříve stát. občanem čsl., lze považovati v době před složením státoobčanské přísahy jenom za zaměstnance smluvního, nemohl se nss přidati k tomuto nazírání, poněvadž stanovisko takové nebylo nař. rozhodnutím vysloveno a st-l naopak podle spisů byl dekretem žal. úřadu z 25. srpna 1920 ustanoven zatímním učitelem občanské školy v S. a dekretem žal. úřadu z 31. srpna 1922 suplujícím učitelem stát. obchodní školy tamtéž.St-l domáhá se výhody podle čl. 3 odst. druhý litera c) vlád. nař. ze 4. března 1920 č. 151 Sb., kde se legionářům jako čekatelům na místa úřednická (zatímním i suplujícím profesorům) přiznávají výhody zákona (č. 462/1919, totiž hlavně trojnásobný počet legionářské služební doby) »toliko pro zvýšení adjuta, odpovídající vyšším platovým stupňům téže hodnostní třídy, dle které adjutum jim přísluší.« § 1 odst. 2 zák. č. 462/1919 přiznává výhodu trojnásobného zápočtu služ. doby ztrávené v čsl. legiích všem legionářům; pro otázku pak, kdo je legionářem, je podle § 2 posl. odst. zákona č. 462/19 a čl. 6 prov. nař. č. 151/1920 rozhodujícím »potvrzení vydané kanceláří čsl. legiií při mno.« St-l takovéto potvrzení má a na toto potvrzení jako na autoritativní doklad o st-lově vlastnosti legionářské je žal. úřad vázán. Poněvadž pak ani zákon č. 462/19 ani nařízení č. 151/20, — zejména co do> výhody podle čl. 3 odst. druhý lit. c) cit. nařízení — nestanoví nižádné výjimky pro legionáře, kteří teprve později čsl. státní občanství nabyli, bylo nař. rozhodnutím z 23. dubna 1924 odepírajícím zvýšení adjuta (podle čl. 3 lit. c) nařízení č. 151/20) právo st-lovo porušeno, pročež toto rozhodnutí bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss.IV. O výroku uvedeném shora sub II b) jest uvésti toto: — — — —