Č. 5548.

Státní zaměstnanci (Slovensko): * Pod »přeložením z moci úřední« podle odst. II-D-2 usnesení ministerské rady z 27. července 1920 jest vyrozumívati toliko takové přeložení, které nastalo bez iniciativy přeloženého státního zaměstnance, jmenovitě bez jeho žádosti.
(Nález ze dne 6. dubna 1926 č. 6694).
Věc: Jan T. v N. proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. m. taj. L. Mach) o diety z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, převzatý do čsl. státní služby ze stavu poštovních úředníků býv. uh. státu, byl na vlastní žádost, podanou u příležitosti vypsání konkursu, jmenován od pošt. úřadu v T. za řiditele pošt. úřadu v N., kdež dne 1. ledna 1923 nastoupil službu. Podáním z 8. dubna 1924 požádal řed. pošt v Bratislavě o přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti z důvodu, že pro nedostatek bytů v N. musil svoji rodinu ponechati v T. Řed. pošt zamítlo tuto žádost s poukazem na výnos min. pošt ze 4. srpna 1919 a z důvodu, že st-l byl do N. přeložen na svoji žádost na základě konkursu. V odvolání poukázal st-l opětně na skutkové okolnosti, uvedené již v jeho žádosti k I. stolici a podotkl, že se o nynější místo ucházel na vyzvání gen. ředitele pošt a v domnění, že jest s tím spojen služ. byt. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad toto odvolání s odůvodněním, že st-l nebyl na své nynější působiště ani původně jmenován, ani přeložen z moci úřední a že tudíž nemá nároku na diety uvedené v odst. II - D - 2 usnesení min. rady z 27. července 1920.
O stížnosti proti tomu podané nss uvážil:
Odst. II - D - 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 stanoví, že zaměstnancům ustanoveným na místa systemisovaná (na Slov.) přísluší jak při původním jmenování tak i při pozdějším případném přeložení z moci úřední odškodné a to jednak ve formě, dále sub 1. uvedené náhrady výloh stěhovacích, jednak ve formě diet uvedených pod č. 2. Z tohoto doslovu cit. usnesení se podává, že úmyslem bylo poskytnouti se zřetelem na nedostatek kvalifikovaných sil na Slov. určité odškodné jednak zaměstnancům původně ustanoveným na místa systemisovaná, jednak oněm z nich, kteří v zájmu služby z místa takto získaného byli přeloženi jinam. Kdežto však v případě prvém nečiní zmíněné usnesení min. rady žádného rozdílu mezi osobami, které se k ustanovení na Slov. dobrovolně hlásily a oněmi, které byly poukázány k tamní službě z moci úřední, odlišuje zřejmě tyto kategorie, pokud jde o přeložení z jednoho služ. místa na Slov. na druhé, dopouštějíc přiznání výhod shora uvedených toliko těm zaměstnancům, kteří byli takto přeloženi z úřední moci.
Případ prvý v daném sporu nemá významu, neboť z obsahu správních spisů plyne, že st-l byl původně jmenován na systemisované místo do T., že na své nynější působiště byl přeložen 1. lednem 1923 a že zde poprvé uplatnil nárok na diety z titulu vedení dvojí domácnosti. Zbývá tudíž uvažovati toliko o tom, co dlužno rozuměti pod pojmem »přeložení z moci úřední.«
St-l má za to, že pod zmíněný pojem sluší zahrnouti i přeložení, které se stalo na vlastní žádost zaměstnancovu, jestliže tato žádost byla podána na vyzvání úřední neb na základě soutěže veřejně vypsané. Není ovšem pochyby o tom, že i tehdy, když se určitý zaměstnanec státní uchází sám o přeložení na jiné působiště, že vyhovění takové žádosti jest výronem impéria daného rozhodujícímu úřadu platným právním řádem, leč v obvyklé mluvě a dle ustálené prakse vyrozumívá se pod přeložením z moci úřední toliko takové přeložení, které se stane bez iniciativy a jmenovitě bez žádosti přeloženého. Kdyby usnesení min. rady z 27. července 1920 nebylo mělo tento rozdíl na mysli, pak by zdůrazňování přeložení z moci úřední nemělo vůbec žádného smyslu. Je-li však tomu tak, pak pojem vyjádřený obratem přeložení z moci úřední« tvoří přímý protiklad přeložení provedeného na žádost zaměstnancovu a zůstává zcela lhostejno, zdali v tom kterém případě žádost taková byla podána bez vyzvání nadřízeného úřadu či na takové vyzvání, ať již se stalo individuelně neb ve formě generelní, jakou jest soutěž, neboť v žádném z obou případů není omezována volnost uvažování a rozhodování toho kterého zaměstnance. Rovněž nepadají tu pak na váhu ani motivy ani předpoklady, za jakých ten který uchazeč žádost podal potud, pokud nebyly v žádosti té uvedeny jako podmínky, od jejichž splnění bylo učiněno ucházení se o určité místo odvislým.
V daném případě byl st-l, jak shora uvedeno a jak sám také doznává, přeložen z T. do N. na svoji vlastní žádost, kterou neučinil závislou od splnění žádné podmínky, jmenovitě ne od přidělení služebního bytu. Nenastalo tedy jeho přeložení na jeho nynější působiště z moci úřední, jak toho žádá úvodní věta odst. D, druhého oddílu usnesení min. rady z 27. července 1920 a nebyl splněn tudíž základní předpoklad rozhodný pro přiznání diet dle bodu č. 2. téhož odstavce. Odepřel-li mu žal. úřad z tohoto důvodu poskytnouti zmíněné požitky, nejednal proti cit. usnesení min. rady.

Citace:

č. 5548. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 697-699.