Č. 5660.

Pozemková reforma: Za den vydání výpovědi z hospodaření a výroku o převzetí zabrané půdy jest pokládati den, kdy příslušné žádosti stpú-u došly k soudu, nikoliv den doručení vlastníku.
(Nález ze dne 10. května 1926 č. 9855.)
Věc: Karel Josef T. v H., dr. Alfréd W. v T. jako kurátor fideikomisu a potomstva T-ského reálného fideikomisu v Čechách a Dr. Bedřich Sch. v O. jako kolisní opatrovník nezletilých nejbližších čekatelů (adv. Dr. B. Pipes z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o výpověď z hospodaření a poznámku převzetí.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Stpú knihovní žádostí z 5. února 1925, řízenou na zem. civ. soud v Praze, oznámil st-lům, že se rozhodl převzíti ze zabraného pozemkového majetku patřícího Karlu Josefu T. jako držiteli svěřenské části panství v H. a pozůstalosti po Karlu T., vlastníku alodní části téhož panství nemovitosti v žádosti té blíže uvedené, a žádal za knihovní poznámku zamýšleného převzetí a vyrozumění st-lů s vyzváním k vyjádření dle § 3 zák. náhr.
Další žádostí z 5. února 1925 podanou u okr. soudu v H., vypověděl žal. úřad přihlášenému dědici k pozůstalosti po Karlu T., vlastníku alodní části panství H. a držiteli svěřenské části téhož panství Karlu Josefu T. hospodaření na nemovitostech v žádosti uvedených na dobu 6 měsíců.
O stížnostech do těchto opatření žal. úřadu podaných uvážil nss takto:
Správným jest a ustálené judikatuře tohoto soudu odpovídá právní názor st-lů, že uplatní-li vlastník zabrané půdy nároky dle § 20 příd. zák. a dle § 3 a) zák. záb., nesmí stpú ignorovati při svých úkonech tyto nároky, nýbrž musí o nich rozhodnouti před svými disposičními akty, k nimž patří jak oznámení zamýšleného převzetí, tak i výpověď z hospodaření. Jestliže tak neučiní a vztáhne-li zmíněné disposiční úkony i na půdu, ohledně níž byly zmíněné nároky uplatněny před vydáním těchto opatření, poruší tím subj. nároky vlastníka a postup jeho ocitne se v rozporu se zákonem.
Jest nesporno, že oznámení o zamýšleném převzetí bylo podáno u zem. civ. soudu v Praze dne 24. února 1925 a ze spisů je zřejmo, že výpověď z hospodaření došla k okr. soudu v H. rovněž dne 24. února 1925; dále je nesporno, že prvé opatření žal. úřadu bylo doručeno soudem Karlu Josefu T. dne 7. dubna 1925 a druhé dne 20. března 1925 a že nároky dle § 20 příd. zák. a dle § 3 a) záb. zák. byly uplatněny žádostmi z 10., 14. a 19. března 1925. Na sporu jest jediné otázka, zda st-lé ohlašujíce nároky dle § 20 příd. zák. a dle § 3 a) záb. zák. a činíce tak po tom, kdy nař. opatření došla k soudu, mohou úspěšně tvrditi, že tak učinili dříve, než nař. rozhodnutí byla vydána a zda žal. úřad jest povinen k nárokům těm přihlížeti.
Nss v četných svých nálezech — na př. v nálezu z 2. dubna 1924 č. 5426 — vyslovil právní názor, že za den, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, považuje se den, kdy žádosti obsahující disposiční akty žal. úřadu, týkající se zamýšleného převzetí a výpovědi z hospodaření, došly k soudu a nikoliv den, kdy soud to které oznámení doručí straně, neboť doručení těchto opatření stranám obstarává dle §§ 3, 18 náhr. zák. soud ve vlastní působnosti a žal. úřad nemá žádné ingerence na to, kdy doručení se stane a že následkem toho vlastník musí nároky dle § 20 příd. zák. a § 3 a) záb. zák. uplatniti skutečně před vydáním zamýšleného převzetí a výpovědi z hospodaření, chce-li, aby na ně žal. úřad při těchto aktech byl povinen bráti zřetel. Trvaje na tomto vysloveném právním názoru, považuje nss den, kdy nař. rozhodnutí byla straně doručena, za lhostejný pro posouzení sporné otázky a nemohl proto přisvědčiti náhledu st-lů, že opatření žal. úřadu jsou nezákonná nebo vadná proto, že úřad pojal do svých disposičních aktů i nemovitosti, které st-lé teprve po vydání těchto opatření reklamovali dle § 3 a) záb. zák. a § 20 příd. zák.
Na tomto stanovisku nemohlo ničeho změniti ani tvrzení zástupec stížnosti přednesené při veř. ústním líčení, že totiž výpověď z hospodaření došla k okr. soudu v H. vlastně dne 18. března 1925, ježto prý výpověď z 5. února 1925, kterou okr. soud zaslal advokátu Dru Josefu P. v zastoupení Karla Josefa T., byla jeho společníkem Drem V. soudu vrácena s tím, že Dr. Josef P. zemřel a když pak soud žal. úřadu ji vrátil, byla u soudu po opravě podána teprve 18. března 1925. Tvrzená okolnost mohla by míti význam jen tehdy, kdyby st-lé mohli právem tvrditi, že soud výpověď z 5. února 1925, která dle spisů došla k okr. soudu v H. dne 24. února 1925, zamítl neb odmítl a že výpověď — došlá k soudu 18. března 1925 — je následkem toho novou výpovědí. To st-lé výslovně ani netvrdí a pouhé jednání soudu se žal. úřadem o tom, komu má být vrácená výpověď doručena, nemůže býti považováno za odmítnutí neb zamítnutí výpovědi. Pak ovšem je tvrzená okolnost pro posouzení věci nerozhodna.

Citace:

č. 5660. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 896-898.