Č. 5552.

Státní zaměstnanci: O náhradě za užívání bytu v úřední budově.
(Nález ze dne 7. dubna 1926 č. 6961.)
Věc: Štěpán A. v B. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o náhradu za užívání služebního bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem gfř v Bratislavě ze 4. února 1925 byla st-li stanovena náhrada nájemného za užívaný rodinný byt, sestávající z dvou pokojů s příslušenstvím v budově státní u nábojové továrny v Bratislavě na dobu od 5. prosince 1922 do 31. prosince 1923 částkou 941 K 85 h. Námitky proti tomuto výnosu byly zamítnuty nař. rozhodnutím, poněvadž náhrada za užívání bytu v budově státní byla stanovena ve smyslu 3. odst. nař. vlády ze 4. března 1920 č. 154 Sb. a dle přípisu referátu min. veř. prací z 18. listopadu 1921 s ohledem na místní poměry dle plošné výměry obytných místností a důvody uváděné st-lem neukázaly se dostatečnými k osvobození st-le od povinnosti placení náhrady nájemného. — — —
Nss mohl přihlédnouti jen k námitkám ve stížnosti samé formulovaným: 1. že nejde o byt naturální, nýbrž o byt služební bez náhrady, poněvadž tato nebyla st-li sdělena a v důsledku toho není povinen platiti nájemné, 2. že byv pověřen jako přednosta úřadu potravní daně bezplatnou správou budovy, konal pro fin. správu domovníka, a takový má vždy byt zdarma.
ad 1. Žal. úřad požaduje od st-le náhradu za používání bytu v úřední budově na žádost přiděleného, řídil se správně nařízením č. 154/1920. Na st-le platí předpisy služ. pragmatiky a její doplňků (§ 5 zák. z 12. prosince 1919 č. 28 Sb. ex 1920 a § 2 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 675 Sb.), tudíž i cit. nař. č. 154/1920, jež jest jedním z doplňků služ. pragmatiky č. 15 ex 1914 ř. z. a jež v čl. II, odst. 2 a 3 stanoví toto: »Užívá-li státní zaměstnanec naturálního bytu, jest povinen státní správě platiti za něj přiměřenou náhradu, kterou určí dle místních poměrů úřad, jenž úředníka ustanovuje neb byt mu přiděluje. Ustanovení toto nevztahuje se na povinné užívání bytu úředního, pokud se takový byt dle dosud platných předpisů přikazuje bez náhrady.« Platí tudíž předpis o náhradě za užívání bytu »naturálního« stejně pro »úřední (služební)« byt, není-li tu platných předpisů, dle nichž se takový byt přiděluje bez náhrady. A že by nař. rozhodnutí bylo nezákonné proto, poněvadž na škodu st-lovu takovéhoto platného, od náhrady liberujícího předpisu nedbalo, to stížnost vůbec netvrdí, namítajíc jedině, že být přidělen bez náhrady, poněvadž tato nebyla st-li sdělena. Cit. předpis nezná jiného případu osvobození od náhrady za používaný úřední byt, než jak shora uvedeno, míjí se proto tato námitka stížnosti cíle a jest bezpředmětnou.
ad 2. St-l se nedovolává žádné normy nebo individuelního úředního aktu, jež by jej osvobozovaly od náhrady za užívání bytu. Takového osvobození nestanoví předpisy shora citované, upravující služ. poměr st-lův ani specielní normy o zřízení a obvodu úřadů potravní daně v Bratislavě (zákon ze 14. dubna 1920 č. 264 a nař. z 11. ledna 1923 č. 8 Sb.). Lze-li námitce st-lově, že jako správce úřední budovy konal pro fin. správu domovníka a že takový má vždy byt zdarma, rozuměti tak, že st-l na sebe vztahuje zákon z 30. ledna 1920 č. 82 Sb. o právních poměrech domovníků, tu nehledě ani k tomu, že st-l dle »domovního řádu« nebyl zavázán k pracem domovnickým, nýbrž jen k dohledu na budovu, nelze zákona toho na st-le již proto použíti, poněvadž neplatí na státní a veřejné zřízence, zaměstnané domovnickými pracemi v úředních budovách (§ 3).

Citace:

č. 5552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 703-704.