Č. 5715.

Administrativní řízení: Z prohlášení strany, které učinila v soudním řízení trestním, že rekurs ani nepsala ani nepodepsala, nelze činiti závěr, že rekurs onen od strany té nepochází, tím spíše, když strana tvrdí, že rekurs byl za ni podán zmocněncem.
(Nález ze dne 28. května 1926 č. 5630). Věc: Alois M. v D. a řád Benediktinů v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o odmítnutí opravného prostředku.
Výrok: Stížnost řádu Benediktinů odmítá se jako nepřípustná, ke stížnosti Aloise M. zrušuje se nař. rozhodnutí pro vady řízení.
Důvody: Proti rozpočtu obce K. na rok 1924, schválenému usnesením ob. zast. dne 20. prosince 1923, podán byl u ob. úřadu v K. dne 31. prosince 1923 rekurs k osk-i v N., obsahující v záhlaví jméno dnešního st-le Aloise M. jakožto podatele a nesoucí na konci podání na místě podpisu strojovým písmem vytištěné jméno st-lovo.
Osk odmítla tento opravný prostředek jako opožděný, poněvadž byl podán teprve dne 31. prosince 1923, tudíž již po tom, když uplynula 14denní doba, po kterou byl rozpočet k veř. nahlédnutí vyložen a jež uplynula dnem 19. prosince 1923. Vyřízení bylo dodáno jmenovanému st-li. Další odvolání st-lovo, v němž bylo dovozováno, že rekurs k osk-i byl podán včas, předložila osk zsv-u s upozorněním, že rekurs proti rozpočtovému usnesení obce není st-lem podepsán a že st-l před soudem odmítl nésti právní zodpovědnost za onen rekurs.
Zsv nař. rozhodnutím odmítl stížnost jako nepřípustnou, poněvadž v rekursní lhůtě (t. j. během 14 dnů počítaných od rozpočtového usnesení ob. zast.), která končila se dne 3. ledna 1924, st-l do rozpočtového usnesení ob. zast. stížnost nepodal, neboť ve spisech jest sice založena stížnost, označená jménem st-lovým, avšak o této stížnosti prohlásil sám st-l před okr. soudem v N. v trestní věci proti němu vedené, že stížnosti té ani nepsal, ani nepodepsal. Z tohoto prohlášení usoudil zsv, že st-l proti usnesení ob. zast. vůbec opravného prostředku nepodal, čímž zmeškal opravný prostředek k instanci nižší, totiž k osk-i, pročež stížnost jeho ke stolici vyšší jeví se nepřípustnou.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Zsv postavil se v nař. rozhodnutí na stanovisko, že rekursní spis, označený jménem dnešního st-le, jímž bylo vzato v odpor rozpočtové usnesení zastupitelstva obce K. z 20. prosince 1923, od st-le nepochází a že tudíž st-l ono rozpočtové usnesení opravným prostředkem u osk v odpor nevzal. Tento úsudek žal. úřadu není výsledkem aplikace norem právních na zjištěný skutkový základ, nýbrž jest jen závěrem z určitých skutkových předpokladů. Takový závěr může nss zkoumati jen v mezích § 6 odst. 2 zák. o ss. — — —
Žal. úřad vyvodil závěr, že rekurs do ob. rozpočtu obce K. k osk-i podaný nepochází od st-le, ze skutkového zjištění, že st-l učinil před okr. soudem v N. v trest, řízení proti němu vedeném o soukromé žalobě členů ob. představenstva a ob. zastupitelstva pro přestupek proti bezpečnosti cti, spáchaný výroky obsaženými ve zmíněném rekursu proti ob. rozpočtu na rok 1924, prohlášení toho obsahu, že on sám rekurs k osk-i v N. ani nepsal, ani nepodepsal. Stížnost nepopírá, že st-l prohlášení tohoto obsahu v dotčeném řízení trestním učinil. Bylo tedy jen zkoumati, zdali z prohlášení tohoto lze logicky vyvoditi závěr, že ono podání nebylo rekursem st-lovým. Je uznanou zásadou řízení správního, že není nutno, aby strana sama opravné prostředky sepisovala a je podepisovala, nýbrž že může opravný prostředek dáti sepsati a podati i zmocněncem. Že takové zmocnění udělil, st-l ve stížnosti tvrdí, poukazuje k tomu, že právě ve své výpovědi v trest, řízení učiněné výslovně prohlásil, že sporný rekurs podal st-lův správce na jeho (st-lův) přímý rozkaz, že pokud jde o meritum věci, za oním podáním stojí, a toliko s jeho formou že nesouhlasí. Jestliže tedy žal. úřad z uvedené st-lovy výpovědi v řízení trestním, dle níž st-l sporné podání ani nepsal, ani nepodepsal, dospěl k úsudku, že st-l do usnesení ob. zast. z 20. prosince 1923 rekursu nepodal, nemá tento předpoklad žal. úřadu, na němž nař. rozhodnutí je založeno, dostatečné opory ve spisech, a bylo proto rozhodnutí toto zrušiti pro tuto podstatnou vadu procesní podle § 6 odst. 2 zák. o ss, aniž bylo potřebí se zabývati otázkou, zdali prohlášení, jež se stalo mimo adm. řízení, zejména prohlášení, které bylo učiněno obviněným v řízení trestním proti němu vedeném, vůbec lze položiti za základ rozhodnutí správního úřadu, neboť i kdyby otázky tyto bylo lze zodpověděti kladně, nelze z prohlášení st-lova v trestním řízení, od něhož žal. úřad vychází, vyvoditi závěr, k němuž žal. úřad dospěl.

Citace:

č. 5715. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 996-998.