Č. 5677.

Nemocenské pojišťování: Bylo k upsáni rak. vál. půjčky jménem závodní pokladny zapotřebí usnesení valné hromady, nebo stačilo k tomu usnesení představenstva?
(Nález ze dne 18. května 1926 č. 10.613.)
Věc: Firma .... v O. (adv. Dr. Salz z Prahy) proti min. soc. péče o likvidaci závodní pokladny. Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okr. nemoc, pokladna ve V., na kterou přešlo jmění zrušené závodní pokladny stěžující si firmy, odepřela uznati za jmění zrušené pokladny 20000 K rak. vál. půjčky a za pasivum lombardní dluh při upsání této vál. půjčky u bankovní firmy Pavel P. v O. založený, jelikož nebyla transakce tato řádně usnesena představenstvem nebo valnou hromadou záv. pokladny.
Osp v B. výměrem ze 16. září 1924 vyslovila, že sporné upsání rak. vál. půjčky se nestalo jménem a na účet zrušené záv. pokladny, netvoří proto jmění její a není tudíž ani okr. nemoc, pokladna ve V. jako právní nástupkyně zrušené záv. pokladny povinna převzíti tyto vál. půjčky.
Odvolání stěžující si firmy z tohoto výměru nevyhověla zsp v O. rozhodnutím z 15. prosince 1924 z těchto důvodů: — — — —
Min. soc. péče nař. rozhodnutím potvrdilo rozhodnutí zsp-é z jeho důvodů. — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
Spor během řízení před úřady správními soustředil se na otázku, zdali upsání shora zmíněné vál. půjčky se stalo platně povolaným orgánem býv. závodní pokladny stěžující si firmy. Výrok žal. úřadu tento spor řešící rozpadá ise na dvě části. V první bylo vysloveno, že sporné upsání válečné půjčky se nestalo jménem a na účet zrušené závodní pokladny, druhá Část z této premisy vyvozuje důsledek, že okr. nemoc, pokladna ve V. jako právní nástupkyně zmíněné záv. pokladny není povina zápůjčku tu převzíti.
Pokud jde o prvou část výroku, má se nss za příslušná vejíti ve věcné jeho přezkoumání, ježto nemůže býti o tom pochyby, že úřad, pokud platnost předmětného usnesení záv. nemoc, pokladny přezkoumal, byl k tomu oprávněn mocí práva dozorčího dle § 19 a 47 zák. o nemoc. pojištění z 30. března 1888 č. 33 ř. z. Přezkoumávaje však tuto část výroku, neshledal nss, že by byla v zákoně odůvodněna.
Žal. úřad založil zmíněný výrok na skutkovém zjištění, že upsání vál. půjčky nebylo usneseno ve schůzi představenstva podle příslušných ustanovení stanov řádně svolané, a z tohoto zjištění vyvodil závěr, že sporná vál. půjčka není jměním býv. záv. pokladny stěžující si firmy.
Na základě kterých skutkových okolností dospěl ku zjištění, že nedošlo k platnému usnesení představenstva pokladny na upsání vál. půjčky, žal. úřad neuvádí, konstatuje pouze, že se stěžující si firmě během řízení nepodařilo prokázati, že skutečně představenstvo toto usnesení učinilo. Ježto však recipoval důvody rozhodnutí II. stolice, jest třeba za to míti, že shledává důvod neplatnosti v tom, že nebyl o usnesení na upsání vál. půjčky sepsán protokol resp. že nebyl stranou v originále předložen.
Tak si také stížnost vykládá nař. rozhodnutí, dovozujíc, že takový formální nedostatek nečiní usnesení představenstva neplatným, když lze jiným spolehlivým způsobem, na př. výslechem býv. členů představenstva zrušené záv. pokladny zjistiti, že a jak k usnesení tomu došlo. Stížnosti třeba tu dáti za pravdu.
Dle §u 25 odst. 1 stanov zrušené záv. pokladny tehdy platných (schválených 15. července 1889) jest schůze představenstva schopna usnášení, byli-li o ní všichni členové představenstva zpraveni a dostaví-li se alespoň polovice jich včetně předsedy neb jeho náměstka. Smysl tohoto ustanovení — jež jest doslova vzato ze vzorných stanov a jest kryto zákonem z 30. března 1888 č. 33 ř. z. — jest zajisté ten, že usnesení učiněná ve schůzi představenstva pokladny jsou neplatná, nejsou-li splněny, tyto předpoklady. Odstavec 5 cit. §u 25 stanov nařizující zápis usnesení představenstva do knihy protokolů, nemá však podobné sankce, opomenutí zápisu nebo jeho formalit samo o sobě nemá vlivu na platnost učiněných usnesení. Spočívá-li tedy závěr žal. úřadu o neplatnosti cit. usnesení jedině na zjištění, že nebyl o usnesení o upsání vál. půjčky sepsán protokol, resp. že nebyl stranou v originále předložen, spočívá tento závěr na nesprávném právním posouzení významu této formální náležitosti.
Ježto žal. úřed recipoval důvody rozhodnutí druhé stolice, třeba se zabývati i těmito. Řešena tu především otázka, zdali usnesení o které tu jde, spadalo do kompetence představenstva pokladny či její valné hromady. Názor žal. úřadu jest ten, že předmětné usnesení náleží k oněm, jež jsou vyhrazena valné hromadě pokladny, resp. vyžadují jejího schválení. Náhled ten označuje stížnost právem za nesprávný.
Dle §u 26 cit. stanov přísluší představenstvu záv. pokladny její zastupování a obstarávání veškerých záležitostí správních, jež nejsou výslovně vyhrazeny valné hromadě. Paragraf 29, jenž vymezuje funkce valné hromady, nevyhrazuje jí usnášení v záležitostech správy pokladničního jmění nebo majetkových transakcí. Že takovéto výhrady nebylo, tomu svědči stanovy schválené 5. června 1918, které rozšiřujíce obor působnosti valné hromady záv. pokladny stěžující si firmy vyhrazují v novelisovaném §u 65 valné hromadě, pokud jde o správu majetku pokladny usnášení o nabývání a zcizování nemovitostí. Tedy ani tyto stanovy, které ovšem v době, kdy sporné usnesení se stalo, ještě nebyly v platnosti, nevyhradily valné hromadě disposice s movitým jměním pokladny.
Nelze proto souhlasiti s názorem úřadu, že k upsání vál. půjčky a jejímu lombardování nebylo představenstvo pokladny příslušné. Pak ovšem další argumenty nař. rozhodnutí — resp. rozhodnutí druhé stolice — založené na tomto nesprávném názoru, jakož i vývody stížnosti je potírající, se stávají bezpředmětnými a nemohl se jimi nss zabývati.
Vycházeje z těchto úvah musil nss nař. rozhodnutí zrušiti pro ne- správné právní posouzení (§ 7 zák. o ss), aniž nastala pro něj nutnost zabývati se druhou částí napadeného výroku a řešiti zejména otázku, zdali správní úřady byly příslušný způsobem judikátním vysloviti, že okr. nem. pokladna ve V. není povinna půjčku, o níž je řeč, převzíti.

Citace:

č. 5677. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 921-923.