Č. 5308.

Ústavní práva politická. — Popisní věci: * Ve smyslu vlád. nař. č. 324/1921 musí nápisy na místních tabulkách i v textu německém provedeny býti písmenami latinskými.
(Nález ze dne 22. ledna 1926 č. 21833/25.)
Věc: Obec J. (měst. vrch. rada Dr. Frant. Hudetschek) proti ministerstvu vnitra (rada pol. správy Dr. Ant. Šorf) o místní tabulky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 19. prosince 1923 vyzvala osp v J. obec J., aby místní tabulky, v nichž německý text je v rozporu s ustanovením vl. nař. č. 324/1921 vyhotoven frakturou, pokud se tohoto tvaru písma týče opravila a uvedla v soulad s předpisy zákona. Podané odvolání bylo v pořadu instančním nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž tvar písma místních tabulek stanoven byl článkem 7 cit. vlád. nař. přílohou k němu vydanou, z níž je patrno, že i písmo německého textu dvojjazyčných místních tabulek musí býti provedeno latinkou a nikoli frakturou.
Rozhoduje o stížnosti — — — uvažoval nss takto:
Paragraf 11 zák. ze 14. dubna 1920 č. 266 Sb. ukládá v odst. 1 obcím, aby při vchodech do obce a východech z ní umístily na přiměřeném místě místní tabulky. Odstavec 2 ustanovuje, jaký obsah místní tabulky mají míti, a odst. 3 pak praví, že o vnější úpravě těchto tabulek vydáno bude nařízení. Čtou-li se tato ustanovení ve své souvislosti, je patrno, že zákon v odst. 3 rozumí »vnější úpravou« nejen snad formu tabulek samých, nýbrž protivou k jejich obsahu, jejž v odst. 2 sám určuje, vůbec vše, čím tento obsah na venek se projevuje. K tomu náleží také písmo nápisů na tabulkách. Celou tuto »vnější úpravu« zákon přenechává cestě nařizovací, aniž by jí co do způsobu oné úpravy dával nějaké direktivy. Oprava v odst. 3 § 11 vyhrazená stala se oddílem III vlád. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 Sb. Článek 7 tohoto nařízení stanoví v odst. 2, že rozměry a vnější úprava místních tabulek má přesně odpovídati vzoru k nařízení přiloženému, odst. 4 pak dodává, že při tabulkách dvoj- a vícejazyčných nalézají se nápisy jinojazyčné pod nápisy čsl., jak vidno z druhého přiloženého vzoru. Tím, že v odstavci posléze uvedeném upravuje se pořadí nápisů na tabulkách dvou anebo několikajazyčných, není zajisté řečeno, že při tabulkách tohoto druhu ostatní vnější úprava ponechána je volné úvaze obce. Odstavec 4 obsahuje jenom zvláštní úpravu, potřebnou toliko při tabulkách dvou anebo několikajazyčných, nevylučuje však pro tyto tabulky platnost odstavce 2, určujícího úpravu místních tabulek vůbec. Tím, že odstavec druhý dovolává se přiloženého vzoru, stal se tento vzor součástí článku 7, a nutno proto jak jeho deskriptivní části, tak i vysvětlivkám v něm obsaženým přiznati význam normativní.
Má-li podle odst. 2 vnější úprava tabulek »odpovídati přesně« přiloženému vzoru, vztahuje-li se tento předpis — jak právě dovoděno — také na tabulky dvojjazyčné, a sluší-li — jak dolíčeno shora — slovem »vnější úprava« rozuměti také písmo tabulek, plyne z toho, že také tabulky dvoujazyčné v obou svých textech musí tomuto vzoru přizpůsobiti se i co do písma, a tedy — poněvadž vzor používá jenom latinky — býti zhotoveny písmem toliko latinským. Potvrzení dochází tento závěr zněním odst. 3 věty 3. »Popisu místních tabulek«, společného I. i II. příloze, kde se praví výslovně, že také »tvar písma« jest provésti podle vzoru, jakož i úpravou dvoujazyčné tabulky v příloze II., která i v textu německém je provedena výhradně latinkou. Nelze tedy pochybovati, že vl. nař. č. 324/1921 odpovídá toliko taková úprava, jež provádí nápisy všechny, i nápisy v řeči německé, výlučně písmem latinským.
Mohlo by se tedy jednati jenom o to, zda tato úprava, pohybující se v rámci diskrecionerní moci, ponechané nařizovací cestě delegační klausulí § 11 zákona č. 266/1920, neodporuje nějakému jinému zákonu a není z tohoto důvodu — aspoň pokud se týče druhu písma — neplatná. Neboť zákon čís. 266/1920, ponechávaje nařizovací moci co do vnější úpravy místních tabulek volné pole, nechtěl zajisté zmocniti vládu k úpravě takové, která by byla v rozporu s jinými zákony. Stížnost skutečně také namítá, že obligatorní používání latinky v německém textu místních tabulek příčí se VI. hlavě ústavní listiny o ochraně menšin národních, poněvadž fraktura je národním písmem německým a ochrana německého jazyka zahrnuje tedy také ochranu tohoto písma. Nss neshledal však ani tuto námitku důvodnou. Pořizujíc místní tabulky podle zákona č. 266/1920, obec spolupůsobí jako orgán veř. správy při určitém veř. zařízení státním, jakým právě jsou místní tabulky. V této relaci nemá však jiných práv, nežli která jí v normách toto nařízení upravujících výslovně byla poskytnuta. Zákon č. 266/1920 nedává jí v tom směru žádných práv, nýbrž ukládá jí jen povinnosti. Čl. 6 vl. nař. č. 324/1921 připouští ovšem, aby se ob. zastupitelstvo usneslo na tom, že nápisy na místních tabulkách mají býti vyhotoveny také v jazyku jiném nežli v jazyce státním, a v tomto případě dává obci nárok na to, aby se tak stalo. Toto právo však, pokud jde o jazyk německý, není dotčeno ustanovením, že nápisy provedeny býti musí písmem latinským, ježto notoricky toto písmo nejen je způsobilé řeč německou vyjádřiti, nýbrž také všeobecně v této řeči se ho vedle fraktury používá. Otázkou, bylo-li by přípustno nápisy na místních tabulkách zhotoviti cyrilikou, nemusel a nemohl se nss zabývati, poněvadž v daném případě jedná se o nápisy v řeči německé a lze tedy spornou otázku řešiti také jen s tohoto hlediska.

Citace:

č. 5308. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 254-256.