Č. 5509.

Zábor místností k účelům veřejným: I. * Umístění mateřské školy spolkové jest veřejným účelem ve smyslu § 1 zák. č. 304/1921. — II. Zákon č. 304/21 nepředpisuje, aby záboru předcházelo místní šetření za přítomnosti všech zúčastněných.
(Nález ze dne 20. března 1926 č. 5727).
Věc: Německá místní školní rada a něm. okresní komise pro péči o mládež v P. a spolek Deutscher Schulverein ve Vídni (adv. Dr. L. Krieg z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o zábor místností pro opatrovnu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Brně výnosem z 19. prosince 1922 zabrala na základě § 1 zák. z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. v budově německé školy obecné v P., a to v prvém poschodí, místnost, která se uvolnila redukováním dvoutřídní německé školy obecné na jednotřídní, pro českou mateřskou školku. — — — —
Proti tomu podané rekursy byly nař. výnosem zamítnuty.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: — — —
Zákon z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné, o nějž se opírá nař. rozhodnutí, v (1) odstavci § 1 praví, že mohou pro účely veřejné býti, pokud není vhodných místností, k užívání zabrány budovy neb i jednotlivé místnosti.
Zábor stal se pro českou školu mateřskou a stížnost něm. mšr-y i něm. okr. péče pro mládež v P. především namítá, že byl nepřípustným z toho důvodu, že českou opatrovnu, jež jest vydržována soukromým činitelem a byla zřízena po rozumu min. nař. z 22. června 1872 č. 108 ř. z., podle účelu, vytčeného v cit. nařízeni, nelze pokládati za instituci, kteráž by representovala účel veřejný. Při posuzování této námitky musil nss vycházeti z toho, že svrchu cit. zákon zabírací sám nikterak nevymezuje pojmu veř. účelu a také znění ani tendence zákona neposkytují nijakého podkladu pro to, aby při provádění zákona byl vykládán pojem veř. účelů v jiném, zejména snad v užším smyslu, než jaký jest mu přiznáván obecně. Přihlížeje k tomu, může nss po této stránce v daném případu toliko zkoumati, zdali účel, jímž bylo odůvodněno zabrání, podle své všeobecné povahy může býti zařazen pod pojem účelu veřejného. Nařízení min. kultu a vyučování z 22. června 1872 č. 108 ř. zák. o zahradách dětských (mateřských školách) a ústavech jim podobných pak dí v § 1, že mateřská škola jest zřizována k tomu, aby domácí vychování dítek v tom věku, kde nejsou ještě povinny choditi do školy, podporovala a připravovala dítky spořádaným cvičením těla a smyslů i přirozeným vzděláním ducha k vyučování ve škole obecné. Z uvedeného plyne jednak, že mateřská škola plní jak účel sociální péče, tak účel zračící se v podpoře obecnoškolského vzdělání, jednak že oba tyto účely, sluší-li přihlížeti k jejich všeobecné povaze a též se zřetelem, že jsou předmětem zvláštní péče státu, možno pokládati ve smyslu zákona za účely veřejné, při čemž na povaze věci ničeho nemůže měniti, zda tyto účely jsou plněny mateřskými školami zřízenými od korporací veřejných, či zřízenými od spolků neb samostatných soukromých osob (jak má na zřeteli § 4 cit. min. nař.); neboť i účely veřejné mohou podle povahy věci jaksi v zastoupení a po případě pod dohledem veř. správy plněny býti osobnostmi soukromými a ve skutečnosti se tak též děje, jako na př. domácím vyučováním dítka školou povinného (srovnej ostatně i poslední odstavec § 3 zák. 304/1921). Jest tedy tato námitka bezdůvodnou.
Dále obě stížnosti namítají souhlasně, že nebyla k místnímu ohledání přizvána stěžující si mšr, kterýžto nedostatek nemůže prý býti nahrazen tím, že teprv dodatečně jí bylo umožněno podati vyjádření. Touto námitkou neuplatňuje se zřejmě porušení zásady slyšení stran, resp. speciálně slyšení mšr-y, kteráž ostatně jedině by byla legitimována tuto námitku vznášeti, nýbrž stížnost výslovně tvrdí, že byl porušen příslušný přímý předpis (1) a (2) odstavec § 3 zákona 304/1921. Ustnovení (1) odstavce praví, že o zabrání rozhodne zabírací úřad po šetření provedeném s vlastníkem a uživateli předmětů, o něž jde, neb jejich splnomocněnými zástupci a se zástupci příslušných úřadů a zájemníků, odstavec (2) praví, že předmětem šetření jsou skutkové okolnosti pro rozhodnutí důležité a že všem zájemníkům musí býti při tom poskytnuta příležitost, aby se o nich vyjádřili. Avšak v žádné z obou uvedených disposicí nelze podle jejich doslovného znění spatřovati přímou normu, že by každý z účastníků musil býti přítomen právě místnímu šetření resp. své vyjádření podati při místním šetření, neboť šetření (vůbec — nikoli jen místní) dá se s nimi provésti (odst. (1) i bez součinosti při oné jeho části, která se jeví jakožto komise, zejména i uvedením výsledků komise ve známost účastníka a stejným způsobem lze při šetření poskytnouti účastníkům příležitost: k vyjádření (odst. (2). Nelze tedy ani v tomto směru shledávati stížnost důvodnou. — — —
Stížnost dále namítá, že dosavadní umístění české školy mateřské v rozsáhlé učební síni budovy české školy chlapecké může potrvati i nadále; proto úřad, zabrav přes to pro onu mateřskou školu místnost v budově spolku Deutscher Schulverein, i po té stránce prý porušil normu § 1 (1) zákona 304/1921, pokud jde o vytčený v ní negativní předpoklad, že není pro příslušný účel vhodných místností.
Jak nesporno mezi stranami, byla i před zabráním pro českou školu mateřskou k disposici místnost, v níž až do té doby byla skutečně umístěna, a může tedy běžeti jen o to, zdali ona místnost pro zmíněný veřejný účel byla vhodnou čili nic. Úřad prvé stolice v tomto směru v odůvodnění svého rozhodnutí tvrdí, že umístění v učebně zrušené třídy české školy chlap. mohlo míti ráz jen prozatímní — tudíž tato místnost pro umístění české školy mateřské nebyla trvale vadnou — a to z důvodu, že v místnosti z nedostatku zvláštního kabinetu jsou deponovány různé pomůcky české školy chlap., kteréžto pomůcky trpěly tím, že v místnosti byla škola mateřská. St-lé v rekursech proti této části odůvodnění namítali zcela kongruentně jako stížnost vznesená k nss-u, že učebna v české škole byla vhodnou pro českou školu mateřskou, že této učebny dosavad nebylo používáno za kabinet školy chlap., neboť v ní byla učebna školní třídy, nyní zrušené, a že nebyla vůbec komisionelně zjištěna nutnost kabinetu pro českou školu chlapeckou. Žal. úřad na tuto námitku rekursu zvlášť neodpověděl, nýbrž jen se odvolal na důvody první stolice, ač vzhledem k uvedené námitce rekursů měl procesuální povinnost, aby ve svém rozhodnutí reagoval na motivované stanovisko rekursů, podle něhož býv. učebna v české škole chlap. hodila se pro umístění české školy mateřské, a aby eventuelně provedl zejména přihlížejíc k poměrům české školy chlapecké, ona skutková zjištění, bez nichž by jinak nemohl dospěti k spolehlivému úsudku po této stránce. Když toho žal. úřad přes to neučinil, jak patrno z obsahu nař. výroku i ze spisů správních, jest řízení stiženo vadou neúplnosti, která znemožňuje nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí, pokud běží o existenci zákonitých před- pokladů pro zábor, vytčených v (1) odstavci cit. § 1, se zřetelem k poměru veřejného účelu, pro nějž se zabírá, i slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle druhého odstavce § 6. zák. o ss, aniž bylo potřebí zabývati se dalšími námitkami stížnosti, uplatňujícími, že i při existenci podmínek odstavce (1) zábor byl podle odstavce (3) cit. § 1 vyloučen pro určitou vlastnost místnosti zabírané.

Citace:

č. 5509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 621-624.