Č. 5356.


Zajištění bytu: Jsou-li jinaké podmínky pro zajištění bytu podle § 13 zák. č. 225/22 a 87/23 splněny, není zajištění bytu na závadu okolnost, že co do složení téhož bytu obývaného dne 19. VIII. 1922 státním zaměstnancem, nastala po tomto datu záměna v poloze části jeho.
(Nález ze dne 6. února 1926 č. 1335.)
Věc: Theodor a Hedvika R. v T. proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 20. července 1925 zajistila osp na základě § 13 zákona č. 225/22 ve znění zákona č. 87/1923 v domě st-lů v T. byt o dvou pokojích a kuchyni, uprázdnivší se služebními přeložením dosavadního nájemníka poštovního adjunkta Františka L. do obce jiné, pro vrch. oficiála Josefa Č. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp odvolání proti tomu podanému, ježto jsou zde zákonné předpoklady pro zajištění bytu; k vývodům odvolání poukázáno na imperativní stanovisko § 13 cit. zákona.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost dovozuje, že zajištění je proto nepřípustné, ježto byt, který byl zajištěn, nebyl v témže složení obýván již 19. srpna 1922 státním zaměstnancem. Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu. Žal. úřad nevyhověl odvolání z důvodu, že jsou v tomto případě splněny zákonné předpoklady pro vydání zajišťovacího opatření. Z toho lze souditi, že žal. úřad vycházel z právního názoru, že změnou jedné obytné místnosti v původním složení bytu zůstala bytová jednotka v podstatě nezměněna a že lze zajistiti byt i tehdy, když proti složení bytu podle stavu v rozhodný den 19. srpna 1922 nastaly později změny. Nss neshledal, že by názor ten byl v rozporu se zákonem. Neboť z tendence zákona o mimořádných opatřeních bytové péče plyne zřetelně účel, aby místnosti stát. zaměstnanci v den 19. srpna 1922 obývané, byly zase pro ukojení bytové potřeby stát. zaměstnanců zabezpečeny a aby úřad bytovými jednotkami, v rozhodný den 19. srpna 1922 stát. zaměstnanci obývanými, mohl disponovati zase ve prospěch státních zaměstnanců.
V tomto případě bylo úřadem zjištěno a stranou výslovně doznáno, že dosavadní nájemník nastěhoval se do domu st-lů v lednu 1920, že tehdy obýval byt o kuchyni a pokoji v I. patře a pokoji podkrovním a že, když se asi v lednu 1925 uvolnil pokoj vedle pokoje v I. patře, obdržel jej v náhradu za pokoj podkrovní. Šlo tedy jen o záměnu jedné místnosti při témže bytě, záměna nastala jen ohledně polohy obytných místností, bytová jednotka, kterou nájemník 19. srpna 1922 obýval, zůstala co do počtu obytných místností nezměněna, neboť nájemník obývá jako dříve také nyní byt o 2 pokojích a kuchyni. Pak není ovšem byt ten ničím jiným, než původní bytovou jednotkou v jiném složení a odporovalo by tendenci a účelu zákona, kdyby změna toliko v poloze obytných místností téže bytové jenotky úřadu bránila, vysloviti zajištění bytu, ohledně něhož jsou jinak dány zákonné předpoklady pro jeho zajištění.
Citace:
č. 5356. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 339-340.