Č. 5262.

Církevní věci (Slovensko): Zastavujíc duchovnímu státní příplatky, ač v disciplinárním řízení vedeném církevní vrchností nebyl uznán vinným, jest min. škol. povinno sděliti duchovnímu údaje, na jichž základě jeho ospravedlnění nebere na vědomí.
(Nález ze dne 5. ledna 1926 č. 25374/25.)
Prejudikatura: Boh. 5030 adm.
Věc. František P. v R. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o zastavení státních příspěvků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Žal. úřad vybídl přípisem z 22. října 1923 římsko-katolický děkanský úřad v J., aby na základě §u 5 zák. čl. XIII/1909 a § 9 zák. čl. XIV/1898 proti st-li bylo zavedeno disc. vyšetřování pro okázalé svěcení svátku sv. Štěpána, při kteréž příležitosti došlo ke zpívání maďarské hymny, a vyzval děkanský úřad, aby výsledek byl sdělen ve lhůtě určené §em 5 zák. čl. XIII/1909. Zároveň uložil referát účetnímu odboru, aby až do dalšího upustil od výplaty drahotních přídavků st-lových. Zmíněný děkanát přípisem ze 16. prosince 1923 zaslal žal. úřadu protokol o disc. řízení v této věci odbývaném dne 13. prosince 1923. Vykonav prostřednictvím župního úřadu další šetření ve věci, sdělil žal. úřad nař. rozhodnutím děkanskému úřadu v J., že v souvislosti s předloženým disc. protokolem ve věci svěcení svátku sv. Štěpána a zpívání maďarské hymny ospravedlnění st-lovo na základě údajů, které žal. úřadu jsou k disposici, na vědomí nebere a ve smyslu § 9 a 7 zák. čl. XIV : 1898 odmítá st-li veškeré požitky ze státních prostředků.
O stížnosti vytýkající jednak vadnost řízení, poněvadž žal. úřad nesdělil st-li, na základě kterých údajů nevzal ospravedlnění st-lovo na vědomí, jednak nezákonnost, poněvadž slavení svátku sv. Štěpána jakožto patrona diecese satmarské bylo církevní vrchností nařízeno a nebylo nikým zakázáno, dále poněvadž zpívání maďarské hymny se nestalo pod vlivem st-lovým a on naopak upozornil lid, aby nezpíval, uvážil nss takto:
Podle § 9. zák. čl. XIV : 1898 o doplnění důchodu duchovních správců, může ministr, je-li proti knězi požívajícímu doplněk kongruy u ministra podána důvodná stížnost pro těžký mravní přestupek nebo pro protistátní chování, vybídnouti příslušnou církevní vrchnost, aby zavedla disc. řízení (odst. 1.). Jestliže církevní vrchnost přes toto vybídnutí disc. řízení nezavede, rozhodne ministr po uplynutí tří měsíců o odnětí doplňku kongruového (odst. 2.). Jestliže dále duchovní je disc. nálezem vrchnosti církevní přes to, že stížnost je důvodná, osvobozen, má ministr právo, na základě dokladů, které má po ruce, odníti doplněk kongruový podle předpisu § 7. téhož zákona. Podle § 5 zák. čl. XIII : 1909 může ministr o odnětí kongruy rozhodnouti též tehdy, jestliže církevní vrchnost do 4 měsíců neskončí příslušné disc. řízení (odst. 1.) a možno předpisu § 9 zák. čl. XIV : 1898 takto doplněného použíti i tehdy, když duchovní nesplní ony povinnosti, které vyplývají ze státních zákonů anebo z těch nařízení vlády, která tato vydá na ochranu státních zájmů zmíněných v § 22 lit. c) zák. čl. XXVII : 1907 ......
V daném, případě vyzval žal. úřad nadřízenou církevní vrchnost k zavedení disc. řízení proti st-li, tato vrchnost řízení to též zavedla a oznámila žal. úřadu, aniž vynesla formální osvobozující nález, zápis o řízení tom učiněný, jakož i písemnou obhajobu st-lovu. Žal. úřad však nař. rozhodnutím »ospravedlnění st-lovo na základě údajů, které jemu jsou k disposici, na vědomí nevzal« a st-li podle § 9 a 7 zák. čl. XIV : 1898 veškeré požitky z prostředků státních zastavil.
Žal. úřad tedy patrně nastoupil cestu § 9 odst. 3 zák. čl. XIV : 1898, avšak nesdělil st-li, jaké to jsou údaje, na jichž základě dospěl k svému výroku, ani z jakých důvodů jeho ospravedlnění nebéře na vědomí; k takovému postupu byl však žal. úřad — ač zák. čl. XIV : 1898 výslovného předpisu v tom směru nemá — povinen již důsledkem všeobecné vázanosti správních úřadů, plynoucí z povahy věci a ze všeobecných zásad řízení správní ovládajících, aby svoje rozhodnutí takovým způsobem odůvodňovaly, by straně byla další obrana, v tomto případe stížností na nss umožněna.
St-li bylo ovšem z vyřízení žal. úřadu z 22. října 1923, žádajícího zavedení disc. řízení, známo, že se jemu klade za vinu »okázalé svěcení svátku sv. Štěpána, při kteréžto příležitosti došlo ke zpívání maďarské hymny.« Když však st-l zavinění svoje v tomto směru průběhem disc. řízení popřel, bylo by bývalo věcí žal. úřadu, aby v nař. rozhodnutí vyslovilo, z jakých důvodů a na základě jakých skutkových okolností nepokládá jeho omluvu za důvodnou. To žal. úřad neučinil a vytýká tudíž stížnost v tomto směru důvodně vadnost řízení.
Vývody, které obsaženy jsou v tomto směru v odvodním spise, nelze vadnost, kterou stiženo jest nař. rozhodnutí, odčiniti, poněvadž tím není odstraněn ten — pro strany rozhodující — účinek nedostatečného odůvodnění, že strana neměla možnosti formulovati již v písemné stížnosti náležitě svoje stížné body, jak jí jest uloženo §em 18 zákona o ss. (srovnej nález Boh. 5030 adm.).
Nedostatečným odůvodněním nař. rozhodnutí byla tedy st-li obrana a nss-u rozhodování o stížnosti podstatně ztíženo a bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno podle § 6 zák. o ss, aniž mohl soud vůbec přikročiti ke zkoumání otázky meritorní.

Citace:

č. 5262. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 163-165.