Č. 5391.

Obecní volby: I. * Podle § 8 vol. řádu v obcích ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb. jest ztráta volitelnosti spojena již se skutečností, že zvolený odepírá vykonávati povinnosti svého úřadu, a není rozhodno, zda a jaké stanovisko obecní zastupitelstvo k odpírání těchto povinností zaujalo. — II. * Vykonáváním povinností úřadu ve smyslu § 8 vol. řádu ve znění novely jest rozuměti plnění všech povinností s úřadem spojených.
(Nález ze dne 17. února 1926 č. 3101).
Prejudikatura: Boh. 3569 adm.
Věc: Karel K. v T. (adv. Dr. Jos. Konečný z Tábora) proti zemské správě politické v Praze o volbu obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Když nálezem nss-u Boh. 3569 adm. zrušeno bylo pro nezákonnost rozhodnutí zsp-é z 8. listopadu 1923, vydané o námitkách st-le proti volbě ob. zast. v T., provedené dne 16. září 1923, vydala zsp nové rozhodnutí, jímž zrušila volbu Karla K. a Františka D. za členy a Karla M., Karla V. a J. P. za náhradníky ob. zast. v T. pro jejich nevolitelnost. Ostatní obsah nař. rozhodnutí nevztahuje se k podané stížnosti. K tomuto novému rozhodnutí svému připojil žal. úřad tyto důvody: »Dle § 8 ob. ř. v. ztrácí volitelnost pro běžné a nejbližší volební období ten, kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání se mandátu odepírá úřad podržeti.« Úřadem takovým jest dle cit. § 8 členství (náhadnictví) v ob. zastupitelstvu anebo členství v ob. radě aneb ob. komisi. Nevykonáváním prvého úřadu ztrácí se volitelnost, byť i druhý aneb i třetí úřad byl vykonáván, neboť vykonávání povinností spojených s členstvím v zastupitelstvu jakožto sboru usnášejícím a rozhodujícím, jest nejpodstatnější náležitostí funkcionáře obecního. Karel K., Frant. D. a Karel M. byli v r. 1922 jak členy ob. zastupitelstva tak i členy měst. rady, Jan P. členem a Karel V. náhradníkem ob. zastupitelstva. Dotyční dne 18. listopadu 1922 resignovali na v členství v ob. zast., kteráž resignace nebyla ob. zastupitelstvem dne 13. prosince 1922 přijata a odvolání resignovavších výměrem osp-é v T. z 27. ledna 1923 zamítnuto. Na to jmenovaní vystoupili ze strany a byla ztráta jejich mandátů vyslovena výměrem osp-é z 10. února 1923. Jmenovaní v době od 18. listopadu 1922 do 13. února 1923 odepírali úřad svůj jako členové a Karel V. jako náhradník ob. zast. vykonávati, což jest zřejmo z toho, že ke schůzím ob. zast. dne 13. prosince 1922 a dne 12. ledna 1923 se vůbec nedostavili a v podání svého klubu ob. starších z 12. ledna 1923, adresovaném starostenskému úřadu v T. výslovně uvedli, že nezúčastňují se schůzí ob. zast. z důvodů své resignace, což prohlásili také (po případě v jich zastoupení jednatel dotyčného klubu Fr. D.) v pozvání ke schůzi ob. zast. na den 12. ledna 1923. Z těchto prohlášení zmíněných osob jest zřejmo, že důvodem nedostavování se ke schůzím ob. zast. nebyl nějaký v § 57 o. ř. v. předpokládaný důvod omluvný, nýbrž úmysl odepírati vůbec výkon tohoto úřadu. Karel K., Frant. D. a Karel M. kromě toho odepírali vykonávati také úřad jako členové měst. rady tím, že ve zmíněné době nechodili do schůzí měst. rady a v pozváních k těmto schůzím opětně připsali u svého jména »resignace«, čímž projevili rovněž úmysl úřad ten vůbec nevykonávati a to pouze vzhledem na resignaci před tím podanou, avšak pravoplatně dosud nerozhodnutou. Z vylíčeného dlužno dovoditi, že jmenovaní již tímto svým jednáním pozbyli dle § 8 ob. ř. v. volitelnost pro běžné a nejbližší volební období. Jelikož pak byli při volbách do ob. zastupitelstva v T. dne 16. září 1923 provedených zvoleni, jest nutno jejich volbu prohlásiti za neplatnou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: — —
V ohledu formálním vytýká stížnost, že zpráva měst. úřadu z 25. IX. 1923 nekonstatuje, že návštěva schůzí měst. rady jest čestnou a nikoliv onerabilní povinností členů, že omluvy st-lů nebyly neuznávány a že st-lé všecky jim přikázané referáty spravovali a vyřizovali, dále že bylo nepravdivě konstatováno, že pozvání vraceli. Nss neshledal výtku vadnosti řízení důvodnou. Okolnost, že o omluvách st-lů nestalo se vůbec rozhodnutí, zjištěna jest ve spisech správních výpovědí Josefa Š., čímž neúplnost zprávy v tomto směru vytýkaná byla odstraněna; od skutkové okolnosti pak, že st-lé, třeba že se schůzí nezúčastnili, své referáty vyřizovali, úřad sám vycházel, jak je patrno nejen ze zmínky: »byť i druhý neb třetí úřad byl vykonáván«, nýbrž i z právního ocenění této činnosti st-lů. Další skutkový moment, že st-lé pozvání do schůzí vraceli, žal. úřad vůbec do skutkové podstaty svého rozhodnutí nepojal, takže nemohlo jim býti na újmu, že v řečené zprávě okolnost tato snad nepravdivě se tvrdí. Není-li posléze ve zprávě oné konstatováno, že návštěva schůzí měst. rady jest čestnou a nikoliv onerabilní povinností členů, nepůsobí to neúplnost skut. podstaty, poněvadž nejde o okolnost skutkovou, nýbrž o právní posouzení povahy dotčené funkce.
Ve věci samé není mezi stranami sporno, že Karel K., František D., Karel M. a Jan J. jako členové ob. zast., prví tři též jako členové měst. rady, Karel V. pak jako náhradník resignovali dne 18. listopadu 1922 na své členství v těchto sborech, že ve schůzi ob. zast. dne 13. prosince 1922 bylo usneseno této resignaci souhlas odepříti a že odvolání z tohoto usnesení bylo dohlédacím úřadem s konečnou platností zamítnuto. Dále jest nesporno, že jmenovaní členové se nedostavili do schůzí ob. zast. dne 13. prosince 1922 a 12. ledna 1923 (více jich nebylo), pokud se týče do žádné ze schůzí měst. rady v době od 10. listopadu 1922 do 13. února 1923 konaných, ač pozvání ke schůzím těmto řádně se stalo. Neúčast svoji odůvodnili jednak poznámkou v pozvání k těmto schůzím, jednak ve zvláštním podání starostenskému úřadu tím, že na své členství v ob. zast., resignovali. Stížnost nepopírá těchto skutečností a z části je i doznává, namítá však, že neúčast st-lů ve schůzích ob. zast. a měst. rady neodůvodňuje ještě závěr, že st-lé odpírali konati úřad, a zdůrazňuje, že svou neúčast na schůzích omlouvali resignaci, při čemž vytýká jako vadu řízení, že nebylo ve správním řízení zjištěno, jak s těmito omluvami jejich bylo naloženo, zdali byly příslušnými sbory přijaty, či zdali nebyly uznány. Tuto formální výtku nebylo však možno již proto uznati důvodnou, poněvadž podle protokolu z 22. října 1923, sepsaného o šetření projedeném o námitkách, býv. předseda správní komise města Josef Š. udal, že omluvy st-lů nebyly vůbec předmětem usnášení. Ostatně, jak z dalšího vysvitne, nemají okolnosti, jichž zjištění stížnost pohřešuje, právního významu.
Podle posl. odst. § 8 ob. ř. vol. ve znění novely ztrácí volitelnost ten, kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdálení se odepírá úřad svůj vykonávati. Skutečnost, k níž toto ustanovení zákonné ztrátu volitelnosti pojí, jest tedy odepírání plnění povinností úřadu po ohlášení resignace až do pravoplatného rozhodnutí o ní. Záleží tedy jedině na této skutečnosti a je lhostejno, zdali bylo formálně konstatováno, že řečená skutečnost nastala, zejména zdali bylo to konstatováno ob. zastupitelstvem, a nemá také významu, zdali ob. zastupitelstvo uznalo či neuznalo podanou resignaci za dostatečný omluvný důvod. Neboť i kdyby ob. zast. bylo podanou resignaci za dostatečnou omluvu uznalo, nemohlo by tím účinky zákonem stanovené vyloučiti. Žal. úřad uznal, že skutková podstata v posl. odstavci cit. § 8 požadovaná, t. j. odpírání vykonávání úřadu, dána jest již tím, že st-lé neúčastnili se schůzí ob. zast. a měst. rady. Stížnost vidí v tom nezákonnost, protože úřad nehleděl k tomu, že st-lé, nebo aspoň ti z nich, kdož byli členy měst. rady, referáty jim přidělené spravovali a vyřizovali. Dle mínění stížnosti nelze tedy považovati za odpírání plnění povinnosti úřadu, jestliže st-lé plnili některé, byť ne všechny povinnosti s úřadem jejich spojené.
Ani v tom nelze stížnosti přisvědčiti. Zákon stanoví prostě, že volitelnost ztrácí, kdo odepírá svůj úřad vykonávati. Úřad svůj vykonávati odpírá ten, kdo zdráhá se plniti povinnosti s úřadem spojené. Vykonává-li funkcionář jen některé funkce úřední, dle svého libovolného výběru, zdráhá se však plniti ostatní povinnosti s úřadem spojené, nelze o němí říci, že povinnosti úřední plní a úřad vykonávati neodpírá. Zákon zřejmě chce pod sankcí ztráty volitelnosti čeliti zanedbávání funkčních povinností po dobu jednání o resignaci, aby zabezpečil řádnou činnost zast. orgánů obecních. Tohoto úmyslu zákona nebylo by však dosaženo, kdyby posl. odst. § 8 byl vykládán ve smyslu stížnosti, neboť dle tohoto výkladu by plnění i sebe podružnější funkce úřední postačilo, aby odvrátilo od člena sboru újmu, kterou jej zákon chce nutiti, aby své funkční povinnosti plnil a řádný chod správy neztěžoval a nemařil. Nelze proto uznati, že st-lé neodpírali úřad svůj vykonávati, když sice o referátech jim svěřených pracovali, a takto přípravných prací pro jednání zast. sboru se neúčastnili, avšak schůzí ob. zast. a měst. rady, v jejichž jednání spočívá vlastní těžisko správní činnosti obce, účastniti e odpírali.
St-lé jsou však na omylu i když se domnívají, že bylo třeba, aby proti nim bylo dříve postupováno podle § 13 jedn. řádu varováním a tresty, neboť § 8 ob. ř. vol. pojí ztrátu volitelnosti prostě k odpírání funkcí úředních a fakt tento jest dán, jakmile vykonávání úřadu je odpíráno, a nikoli teprve tehdy, když plnění povinností úředních bylo disc. prostředky marně vymáháno. Text zákona o tomto dalším požadavku se nezmiňuje a ani ze smyslu slov zákonem použitých, ani z účelu tohoto předpisu zákonného není možno jej vyvoditi.

Citace:

č. 5391. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 400-403.