Č. 5265.
Samospráva obecní: * Hradí-li se náklad na polní hlídku (§ 25 obec. fin. novely) ve formě přirážky k dani pozemkové (§ 18 zák. z 12. října 1875 č. 76 z. z. česk.), nejde o obecní přirážku v technickém smyslu § 24 a § 30 násl. obec. fin. novely.
(Nález ze dne 5. ledna 1926 č. 25418/25.)
Věc: Městská obec K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní přirážky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ob. zastupitelstvo k-ské schválilo ve své schůzi dne 22. ledna 1924 obecní rozpočet pro 1924, vykazující celkový schodek ... V rozpočtu obecním je pod IX. 2. a 3. potřeba na polní hlídače úhrnem ..., která podle korespondující položky úhradové má se krýti jednak nájemným z honitby, jednak zvláštní 190% přirážkou k dani pozemkové. K úhradě rozpočtového schodku usneseno vybírati 74% přirážku k dani pozemkové, činžovní, důchodové a výdělkové, a k úhradě nákladů na polní hlídku vypsána podle § 18 zák. z 12. října 1875 č. 76 z. z. čes. 190% přirážka k dani pozemkové. Když obec předložila osk-i rozpočet ve smyslu § 7 ob. fin. nov., a námitky, které proti výši zvláštní přirážky na úhradu nákladů polní hlídky podala místní organisace republikánské strany, uložila osk vynesením z 31. března 1924 měst. úřadu, aby podal řádnou žádost zsv-u za povolení obecních přirážek pro 1924, neboť dle usneseni z 22. ledna 1924 rozepisuje se k dani pozemkové jednak 190% přirážka na úhradu nákladů na polní hlídku, jednak 74% přirážka k úhradě rozpočtového schodku, a jest tudíž dle § 31 ob. fin. nov. třeba k rozepsání těchto přirážek povolení vyššího dohlédacího úřadu. Nař. rozhodnutím zamítl zsv rekurs podaný obcí do výroku osk podstatně z jeho důvodů.
O stížnosti nss uvážil:
§ 78 česk. ob. zř. vyslovil zásadu, že výlohy, které se týkají jedině prospěchu té neb oné třídy občanů nebo některých částí okrsku obecního nebo konečně některých držitelů, mají býti zapravovány toliko od těch, kdo z toho mají užitek. § 18 zák. z 12. října 1875 č. 76 z. z. česk. aplikoval tuto zásadu na případ úhrady nákladů na osoby, ustanovené od obce k ochraně polního majetku, a doplnil ji, určiv zároveň měřítko, podle něhož tuto zvláštní výlohu jest na súčastněné držitele pozemků repartovati. Zásada § 78 česk. ob. zř. recipována byla ob. fin. novelou č. 329/1921 v § 25 ustanovením, že vydání, která se činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce, uhraditi mají zcela tito účastníci. Ježto § 18 cit. zák. z r. 1875 sám se označuje jako aplikace předpisů ob. zřízení, a s druhé strany § 25 ob. fin. novely jako příklad vydání, která se mají hraditi dle pravidla jím určeného, uvádí výslovně vydání na polního hlídače, je zřejmno, že otázku úhrady nákladů na polní hlídku dlužno posuzovati nyní podle § 25 ob. fin. nov. ve spojení s předpisem cit. § 18 zákona z r. 1875.
§ 25 ob. fin. nov. stanoví — výjimkou ze zásady ob. zřízení, dle níž k úhradě potřeb obecní správy přispívati mají principielně všichni občané a poplatníci v obci zcela bez ohledu na to, zda a eventuelně jakou měrou z opatření správy obecní mají prospěch — že vydání, která se činí výhradně v zájmu určitého vymezeného kruhu interesetů, mají uhraditi zcela tito účastnící. Princip prospěchový, který se uplatňuje také již ve formě úhrady příspěvky (§§ 26 a 27) a poplatky (§ 28), je tu proveden do krajních důsledků v ten způsob, že určitá vydání vylučují se vůbec z potřeby obecní a za účelem jich úhrady tvoří se uvnitř obce samostatná zvláštní konkurence účastníků, která výlučně sama celý náklad onen má ukrýti.
V § 24 ob. fin. nov., který vypočítává taxativně jednotlivé druhy veřejných dávek, jež obec je oprávněna vybírati, pokud k úhradě výdajů nestačí jiné příjmy, § 25 citován není. Zákon patrně nepočítá tedy konkurenční příspěvky dle § 25 k žádnému druhu veř. dávek (příspěvků, poplatků, dávek, naturálních plnění) v § 24 vypočtených, nýbrž zahrnuje je mezi »jiné příjmy« tam zmíněné. Z § 25 pak je patrno, že zákon omezuje se toliko na principielní ustanovení, k úhradě jakých nákladů zvláštní konkurence je přípustná, a na vymezení jeji po stránce subjektivní, kdežto jinak ponechává obci volnost, aby formu konkurence sama stanovila, šetříc ovšem zásady slyšení stran, kterým pak zůstává po případě volno, aby usnesení obce v pořadí instančním naříkaly. Z celé povahy zvláštní konkurence dle § 25 ob. fin. nov., jak právě vylíčena, jde, že konkurenční příspěvky s účastníky smluvené nebo při nedostatku dohody jednostranně jim uložené, třebas měly povahu veřejné dávky v nejširším slova smyslu, nespadají pod žádnou z veřejných dávek, o nichž jednají § 24 a §§ 26 a násl., nýbrž jsou veřejným plněním sui generis, na něž ustanovení daná pro veř. dávky v § 24 ob. fin. nov. vypočtené se nevztahují.
§ 57 ob. fin. nov. stanoví, že pozbývají platnosti veškerá ustanovení zákonů a nařízení, která se týkají poměrů fin. hospodářství obcí, upravených tímto zákonem. Otázka formy úhrady nákladů na polní hlídku v § 25 ob. fin. nov. upravena není. Platí tedy v tomto směru i na dále předpis § 18 zákona z 12. října 1875 č. 76 česk. z. z. Z různých měřítek, jimiž lze vyjádřiti míru prospěchu jednotlivých držitelů pozemků na obecním zařízení polní hlídky (srv. na př. moravský zákon o polním pychu z 13. ledna 1875 č. 12 z. z., jenž v § 17 stanoví jako měřítko výměru chráněných pozemků), český zákon o polním pychu zvolil předpis daně pozemkové, ustanoviv v § 18, že náklad na polní hlídku nésti mají súčastnění držitelé pozemků podle míry daně pozemkové, kterou platí. Nějakého povolení nebo schválení nadřízeného úřadu pro rozepsání těchto příspěvků nepředpisuje. Stanovení výše příspěvků podle míry daně pozemkové může se státi opět různým způsobem resp. různou formou; vyjádří-li obec výši příspěvků percentuelní kvótou daně pozemkové, nemění tato forma o sobě ještě zvláštní povahy konkurenčního příspěvku a nečiní z něho přirážku k dani pozemkové v technickém smyslu obecní přirážky k úhradě schodku obecního hospodářství, jak ji má na mysli § 24 a §§ 30 a násl. ob. fin. nov., a která by podle těchto předpisů podléhala po případě dle své výše povolení vyšších úřadů.
Není také vnitřního důvodu pro to, požadovati pro vypsání konkurenčních příspěvků dle § 25 ob. fin. nov. vyššího povolení. Jde-li o vydání, jaké má cit. paragraf na mysli, a je—li někdo účastníkem ve smyslu tohoto předpisu, o tom nelze rozhodovati v řízení povolovacím, nýbrž toliko v řízení instančním. Je—li však nesporno, že jde o vydání, jaké § 25 má na mysli, a je-li také vymezen okruh interesentů, pak nezbývá k rozhodnutí nežli otázka vhodnosti zvolené formy konkurence a otázka individuelní repartice na účastníky. Otázka posléze uvedená podle své povahy řízení povolovacímu se vymyká; přezkoumávání vhodnosti zvolené formy konkurence netřeba však — když zákon výslovně to nežádá — vyhrazovati zvláštnímu řízení povolovacímu, kdyžtě jde v případech § 25 ob. fin. nov. vždy o přesně vymezený okruh účastníků, takže se jedná jen o individuelní zájmy určitých osob, které jsou dostatečně chráněny tím, že mají příležitost předem se vyjádřiti a usnesení obce o konkurenci instančně naříkati. Zejména pak není žádného důvodu pro požadavek vyššího povolení tam, kde — jako v případech § 18 zákona z r. 1875 — zákon sám dokonce stanoví i měřítko konkurenčního příspěvku, takže pro diskretionérní moc povolovacího úřadu vůbec nezbývá volného pole.
Názor žal. úřadu, že přirážky k dani pozemkové, vypsané podle § 25 ob. fin. nov. k úhradě nákladů polní hlídky na držitele súčastněných pozemků, vyžadují povolení ve smyslu § 31 ob. fin. nov., nemá tedy v zákoně opory, pročež bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti.