Č. 5661.

Pozemková reforma: O rozhodovací pravomoci stpú-u ve věci zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
(Nález ze dne 10. května 1926 č. 9885.)
Věc: Josef J. a spol. v K. (adv. Dr. Jos. Sedláček z Lipníku) proti státnímu pozemkovému úřadu o zaopatření zaměstnanců velkostatku K.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stpú-u došly četné stížnosti na to, že rolnický akc. cukrovar v D. rozprodal svůj dvůr L. a dal do podpachtu občanům v K. dvůr K., jejž měl propachtovaný od Františka S., vlastníka velkostatku Č., že stalo se tak bez svolení stpú-u, a že mnoho zaměstnanců bylo při této příležitosti propuštěno. Výměrem z 21. srpna 1923 nařídil stpú, aby poměry zaměstnanců na velkostatcích L. a K. byly komisionelně vyšetřeny. Dne 27. srpna 1923 jednáno bylo o závazku majitelů resp. velkopachtýřů ve smyslu vl. nař. z 21. října 1922 č. 305 Sb. o zaopatření trvalých zaměstnanců na velkém majeteku pozemkovém. V protokole o tom sepsaném zavázala se správní rada akciového cukrovaru v D. za sebe i za své nástupce, že všechny trvalé zaměstnance ve smyslu náhr. zák. zaopatří jedním ze způsobů zaopatření dle § 2 cit. vl. nařízení, a zavázala se jako velkopachtýř za sebe i své nástupce, že služ. poměr trvalých zaměstnanců dvoru L. neoprávněně před časem rozvázaný opět obnoví a že jim až do dne, kdy budou odškodněni některým ze způsobů § 75 náhr. zák., nadále bude vypláceti veškeré požitky v dosavadní výši, i že peněžité odškodné bude vyplaceno dle § 17 cit. vlád. nař. ke dni řádného rozvázání služ. poměru na základě zákonné výpovědi. Na to konalo se nové komisionelní jednání, kromě jiných i za účasti pachtýřů z obce K., a v protokole o tom dne 2. dubna 1924 sepsaném se uvádí: »Správní rada rolnického akc. cukrovaru v D., jak vidno z protokolu sepsaného dne 27. srpna 1923, zavázala své nástupce, to jest pachtýře z obce K., že odškodní, resp. zaopatří zaměstnance dvoru K. jedním ze způsobů zaopatření dle § 2 vl. nař. č. 305/1922. Tím přechází závazek zaopatřiti zaměstnance podle cit. zákona na pachtýře, jimž jedině v tom případě může dáti stpú svůj souhlas k pachtovní smlouvě, budou-li splněny podmínky odškodniti býv. zaměstnance. Zároveň zavázal cukrovar majitele velkostatku Františka S. k splnění všech závazků vůči pachtýři a podpachtýři, jak patrno z uzavřené dohody mezi cukrovarem v D. a majitelem z 22. listopadu 1923. Dále uvedeno, že noví pachtýři zavazují se odškodniti zaměstnance rozpočtením odbytného na jednotlivé pachtýře, dle výměry přidělené půdy s tím, že kdo by tomuto závazku nechtěl dostáti a ve stanovené lhůtě nesloží příslušný obnos, zříká se tím pachtu půdy ve prospěch ostatních pachtýřů, resp. pachtýřů nových, stanoveny bližší modality toho, a uvedeno, kolik který zaměstnanec má obdržeti na odbytném.
Podáním z 10. dubna 1924 stěžoval si Josef J., jako plnomocník všech pachtýřů k-ckých, proti komis, jednání z 2. dubna 1924 a podal zároveň proti jednání úředníka jednání řídícího stížnost dozorčí. Ve stížnosti namítal, že některým zaměstnancům vůbec nepřísluší nárok na odbytné nebo ne ve výši stanovené, že st-lé, majíce platiti značné odbytné, nemají záruky, že pacht bude jim po určitou dobu ponechán, prohlásil, že st-lé byli k podpisu donuceni, a žádal za nové projednání celé záležitosti.
Na to vydal stpú nař. výrok tohoto znění: »K Vaší stížnosti podané do provedení komis. šetření a vyřešení otázky zaměstnanecké na dvoře K. se Vám sděluje, že tato záležitost byla projednána v presidiální poradě stpú-u a usneseno trvati na závazku pachtýřů obce K., který byl učiněn dne 2. dubna 1924. Tímto usnesením bylo provedené šetření otázky zaměstnanecké schváleno, rozhodnutí zástupce stpú-u potvrzeno a Vaše stížnost do kom. šetření se zamítá, ježto důvody ve Vaší stížnosti uvedené nemají právního podkladu. V důsledku toho Vás stpú žádá, abyste co nástupce pachtýřů pozemků od dvora K. učiněný závazek ohledně výplaty předepsaného odškodného pro zaměstnance do 1. května 1925 likvidoval a o provedení výplaty podal sem prostřednictvím obvodové úřadovny v O. zprávu doloženou potvrzením na jednotlivé obnosy, od každého osobně podepsané. Lhůta do 1. května 1925 jest neodvolatelná, a připomíná se, že zdejší úřad použije všech zákonných opatření, aby zaměstnanci byli zaopatřeni v tomto případě dle závazku v protokole z 2. dubna 1924. Proti tomuto rozhodnutí nepřipouští se dalších opravných prostředků v řádné cestě instanční.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Nař. výrok formou i obsahem svým presentuje se jako rozhodnutí žal. úřadu, ukládající st-lům způsobem právní moci schopným, aby se určitým způsobem a v určité lhůtě postarali se o zaopatření zaměstnanců, kteří zamýšleným podpachtem mají přijíti na státem zabraném dvoře K. o své zaměstnání. Musil se proto nss zabývati především otázkou, byl-li žal. úřad k takovému rozhodování kompetentní.
Žalovaný úřad mohl by zajisté rozhodovati o zaopatření zaměstnanců podle § 75 náhr. zák., ovšem jen tehdy, kdyby šlo o zaopatření zaměstnanců, kteří pozbyli zaměstnání svého následkem převzetí nemovitostí státem; o případ takový však zřejmě nejde, a nelze proto kompetenci žal. úřadu k rozhodování o tento předpis zákonný opříti. Kompetence žal. úřadu nedala by se však vyvoditi ani z předpisu § 7 zák. záb., ježto žal. úřad neuložil st-lům za podmínku svého svolení dle cit. zákonného ustanovení k podpachtu dvorce, že se musí postarati o zaopatření zaměstnanců, kteří podpachtem tím mají přijíti o své zaměstnání, naopak ze spisů správních plyne, že žal. úřad otázkou tou dosud se nezabýval a svolení k podpachtu dvora dosud neudělil. Při tom nutno zdůrazniti, že otázka, zda podmínka tohoto obsahu mohla by býti při udělení svolení dle § 7 zák. záb. uložena, za daných okolností nemohla býti řešena.
Žal. úřad rozhodnutí v odpor vzaté neopřel také o žádný z předpisů zákonných, nýbrž založil je výslovně na dohodě, již za jeho účasti a a sprostředkování uzavřeli pachtýři, podpachtýři i zaměstnanci dvora K. Avšak dohoda ta kompetenci žal. úřadu k rozhodování shora uvedenému založiti nemohla, ježto obsahem svým jest toliko úpravou soukromoprávních poměrů mezi stranami shora uvedenými, na jejichž soukromoprávním charakteru nemůže změniti nic okolnost, že k ní dal popud a sprostředkoval ji stpú, což doznává úřad ten sám i v odv. spise svém, dovolávaje se toho, že vystupoval jen jako prostředník mezi stranami.
Otázku, zda tato dohoda jest mezi stranami závazná a jaké povinnosti z ní pro jednotlivé kompaciscenty vyplývají, nemůže pak ovšem řešiti úřad judikující, nýbrž o tom rozhodovati povolány jsou řádné soudy.
Stpú však toho nedbal, nýbrž v nař. výroku jako úřad judikující způsobem právní moci schopným splnění určitých závazků v určité lhůtě st-lům uložil.
Podle toho, co shora uvedeno, jest postup takový v odporu se zákonem.

Citace:

č. 5661. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 898-900.