Č. 5536.

Pozemková reforma: Propouštěje půdu podle prvé věty § 11. záb. zák. může stpú vlastníku uložiti, aby zřídil nebo dopustil zříditi služebnosti na propuštěné půdě, jak se ukáže potřeba jich při provádění poz. reformy na půdě v záboru ponechané.
(Nález ze dne 29. března 1926 č. 6607.)
Věc: Dr. Julius Sz. (adv. Dr. Jar. Veil z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) stran nároku dle §u 11 záb. zák.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: — — — Nař. výnosem propustil stpú nemovitosti jím požadované do výměry 150 ha půdy zemědělské a 100 ha půdy jiné, odepřel však ponechat st-li nemovitosti další. Do tohoto rozhodnutí pojal stpú mimo jiné také toto ustanovení: »Aby bylo zajištěno řádné hospodaření jak na půdě ze záboru dle § 11 záb. zák. propuštěné, tak na půdě v záboru ponechané, vztažně přidělené, ukládá se dle §u 19 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. žadateli, aby zřídil nebo dopustil zříditi takové služebnosti na propuštěné půdě, jak ukáže se jejich potřeba při provádění poz. reformy na půdě v záboru ponechané vztažně přidělené, jsa v tom směru vázán rozhodnutím stpú-u, který též rozhodne, zdali a jaké služebnosti bude třeba zříditi ve prospěch půdy ze záboru propuštěné.« V důvodech rozhodnutí uvedl stpú — — — ohledně služebností, že bude nutno upraviti sousedské styky mezi nynějším vlastníkem a přídělci resp. státem. Styky ty nebylo dosud možno upraviti, poněvadž přídělové řízení nebylo ukončeno a také nebylo dosud určeno, co z převzaté půdy ponechá stát pro sebe, takže není ještě známo, jaké hospodářské potřeby budou míti jednotlivé části velkostatku vůči sobě. Jde tu zejména a hlavně o přístup k pozemkům, který bude třeba vzájemně upraviti jak ve prospěch vlastníka půdy propuštěné tak i ve prospěch budoucích vlastníků půdy ostatní.
O stížnostech nss takto uvážil: — — — — —
St-l dovozuje, že úřad neprávem mu ukládá, aby zřídil resp. dopustil služebnosti, jak ukáže se jejich potřeba při provádění poz. reformy, ježto dle náhledu st-le nesmí stpú půdu dle 1. věty §u 11 ze záboru propuštěnou vůbec služebnostmi zatížiti; leč i kdyby opak byl pravdou, nemůže prý úřad dle § 19 zák. příd. uložiti st-li služebnosti jiné než služebnosti vodní a čestné.
Stížnost není důvodnou. Že lze zříditi služebnosti i v neprospěch majetku ze záboru propuštěného, plyne jasně z § 19 zák. příd., který ustanovuje, že bude péčí stpú-u, aby za účelem zajištění řádného hospodaření jak na půdě přidělené tak na půdě ze záboru propuštěné a dosavadnímu vlastníku ponechané učinil vše, čeho vyžaduje řádné hospodaření v obvodu, o který jde, zejména aby upravil užívání vodních sil a zřídil služebnosti vodní i čestné. Z předpisu toho je patrno, že zákon povinnost vlastníka trpěti zřízení služebností neomezuje nikterak jen na majetek propuštěný dle věty 2. §u 11 zák. záb. Nemůže tedy st-l zásadně zřízení služebností takových se brániti ani u nemovitostí propuštěných dle věty prvé. Nic jiného však také nař. rozhodnutím není vysloveno, než právě jen, že stpú je zásadně oprávněn zatížiti dodatečně služebnostmi půdu ze záboru propuštěnou. Použije-li stpú této výhrady, a uloží-li st-li v budoucnosti nějaké služebnosti, bude tento vždy proti dotyčnému výměru stpú-u moci brániti se námitkou, že zřízení služebnosti, o niž jde, není kryto ustanovením § 19 zák. příd. a vybočuje z rámce jeho povinnosti dle cit. zákonného ustanovení, zejména bude moci namítati, že přípustný jsou jen služebnosti vodní a čestné. Nemá proto pravdu stížnost, když tvrdí, že by na podkladě zmíněné výhrady mohly st-li býti ukládány závazky jakékoliv. — — — — —

Citace:

č. 5536. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 678-680.