Č. 5638.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Zrušil-li nss rozhodnutí stpú-u, odpírající definitivně souhlas k trhové smlouvě o části zabraného majetku, neodporuje § 7 zák. o ss, jestliže stpú — vydávaje nové rozhodnutí — schválení »toho času« opět neudělí a odloží rozhodnutí na dobu pozdější.
(Nález ze dne 4. května 1926 č. 9371).
Věc: Ondřej H.-B. v Budapešti a Juraj L. a spol. v K. (adv. Dr. Vil. Magerstein z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu stran souhlasu ke zcizení zabrané půdy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V roce 1922 požádal Jiří L. a spol. stpú o schválení kupno-prodejních smluv, jimiž Ondřej H.-B. odprodával žadatelům nemovitosti ze svého zabraného velkostatku. Stpú výměrem z 18. prosince 1922 zamítl tuto žádost z důvodu, že kupní cena jest přemrštěná. Dalším svým výměrem z 18. ledna 1923 vydal stpú rozhodnutí nové a prohlásil, že nemůže uděliti svolení k odprodeji nemovitostí uvedených ve smlouvách, poněvadž toho času nelze positivně zjistiti, zda schválením výše uvedených trhových smluv nebylo by ztíženo neb ohroženo účelné provedení poz. reformy, a že vzhledem k tomu odkazují se kupující strany, aby svůj nárok uplatnily v době, až dotyčný objekt bude převzat stpú-em k řádnému provedení poz. reformy po rozumu § 2 zák. náhr. a zák. příd.
Ke stížnosti žadatelů zrušil nss nálezem z 31. října 1924 čís. 19028 toto rozhodnutí pro nezákonnost prohlásiv, že rozhodnutí ono pokládati jest za definitivní zamítnutí žádosti st-lů, ježto kupující strany byly odkázány, aby uplatnily svůj nárok na příděl půdy, až objekt bude stpú-em převzat a bude na něm provedena poz. reforma, že však k takovému def. odmítnutí souhlasu nestačí důvod uvedený žal. úřadem, neboť, nemůže-li žal. úřad v době, kdy vyřizuje žádost za udělení souhlasu ke zcizení zabrané půdy, ještě bezpečně zjistiti, zda by nebylo schválením smluv ztíženo neb ohroženo účelné provedení poz. reformy, pak jest oprávněn pouze k tomu, aby konečné vyřízení žádosti odložil na dobu, až si v tom směru zjedná jasno, nemůže však žádost zamítnouti definitivně.
Na to vydal stpú nař. rozhodnutí, kterým »ve smyslu § 7 zák. o ss opravil své rozhodnutí z 18./XII. 1922 v duchu právního názoru, na kterém založen jest svrchu uvedený nález, a prohlásil, že toho času nevyhovuje žádosti o schválení kupno-prodejních smluv a odkládá rozhodnutí na dobu pozdější, poněvadž nemůže toho času určitě zjistiti, zda schválením jich nebude ohroženo, případně znemožněno účelné provedení poz. reformy na zabraném majetku. Z důvodu toho bylo potřebí konečné rozhodnutí o kupno-prodejních smlouvách odložiti na dobu pozdější, až budou při řízení přídělovém na tomto velkostatku zjištěny veškeré okolnosti, které dle § 7 záb. zák. mají právní význam pro rozhodování o kupno-prodejních smlouvách.
Proti tomuto rozhodnutí podávají obě smluvní strany stížnost k nss, o níž soud uvážil takto:
Stížnost především namítá, že nař. rozhodnutí liší se od zrušeného rozhodnutí pouze tím, že odpírá schválení toho času. Odůvodnění nař. rozhodnutí však neliší se podstatně ničím od odůvodnění, uvedeného v rozhodnutí, jež nss zrušil, a jež uznal za nedostatečné. V tom spatřuje stížnost porušení § 7 zák. o ss.
Dlužno tedy především řešiti otázku, neodporuje-li nař. rozhodnutí právnímu náhledu projevenému ve svrchu cit. nálezu nss-u. Dle něho odporuje zákonu, jestliže stpú definitivně zamítne žádost za souhlas ke zcizení zabrané půdy z důvodu, že dosud nemůže zjistiti, zda by zcizení ono vadilo v něčem účelnému provedení poz. reformy, ježto pouhá dočasná překážka v opatření skutkového základu pro rozhodnutí dle § 7 zák. záb. neopravňuje ještě úřad k tomu, aby žádost o souhlas definitivně zamítl, nýbrž může nejvýše odůvodniti odročení jejího vyřízení do doby, kdy bude možno získati bezpečný skutkový podklad pro def. rozhodnutí. Dále je v onom nálezu projeven náhled, že, jestliže stpú při rozhodnutí o žádosti dle § 7 zák. záb. odkáže kupce zabraného pozemku, aby o příděl jeho se ucházel v řízení přídělovém, je vyřízení takové definitivním zamítnutím žádosti o souhlas ke scizení zabrané půdy dle § 7 zák. záb.
Nss neshledal, že by nař. dnes rozhodnutí bylo v odporu s uvedenými právními náhledy nss-u, neboť žal. úřad v nař. rozhodnutí již nezamítá žádost st-le definitivně, nýbrž pouze odkládá její vyřízení na dobu pozdější a rovněž neodkazuje kupce pozemku, aby se ucházel o pozemky cestou řízení přídělového a nikoliv cestou souhlasu dle § 7 zák. záb., nýbrž pouze prohlašuje, že za účelem def. vyřízení žádosti musí dříve provésti řízení přídělové, čemuž rozuměti jest nikoliv tak, že dříve musí nemovitosti převzíti a přiděliti, nýbrž že dříve musí provésti řízení příděl předcházející, aby zjistil počet uchazečů o zabranou půdu, resp., jsou-li tu osoby, jimž pozemky, o něž jde, měly by býti přiděleny. Takto odůvodněný výrok úřadu není v odporu s nálezem nss-u, a není ani správným tvrzení stížnosti, že důvody zrušeného rozhodnutí dřívějšího a rozhodnutí nového v podstatě ničím od sebe se neliší.
Za tohoto stavu věci jsou bezpředmětné resp. nepřípustné všecky námitky další, neboť, není-li nař. rozhodnutí konečným rozhodnutím ve věci samé, a liší-li se právě v této věci od rozhodnutí dřívějšího, nelze proti němu vznášeti námitky jako proti rozhodnutí konečnému, ježto jím nebyla definitivně žádost st-lů zamítnuta, nýbrž vyřízení její pouze na dobu pozdější odloženo. — — —

Citace:

č. 5638. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 860-862.