Č. 5502.

Státní zaměstnanci: * Zvýšený drahotní přídavek pro státní zaměstnance na Podk. Rusi, stanovený usnesením ministerské rady z 22. prosince 1920 odd. B II A řídí se po 1. lednu 1923, pokud jde o stanovení rodinné třídy zákonem z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., § 6 II.
(Nález ze dne 18. března 1926 č. 3164.)
Věc: Rudolf K. v Užhorodě proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě o mimořádný přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, asistent důchodkové kontroly v Užhorodě trvale ustanovený službou na Podk. Rus, uzavřel sňatek manželský dne 7. července 1923. Z manželství toho narodilo se mu dítko dne 2. dubna 1924. Žádostí z 26. května 1925 žádal, odvolávaje se na nález nss-u Boh. 4568 adm., za poukázání k výplatě 200% resp. 150% drah. přídavku od 1. května 1924 dle III. třídy rodinné. Žádosti této hl. fin. řed. v Užhorodě nař. rozhodnutím nevyhovělo, jelikož min. fin. podle výn. z 8. června 1925 trvá na svém rozhodnutí vyjádřeném ve výnosu z 15. března 1924, dle něhož pro výplatu zvýšených drah. přídavků stát. zaměstnanců na Slov. a Podk. Rusi na základě usnesení vlády z 22. března 1923 jest samozřejmým předpokladem, že zaměstnanec musí míti vůbec nárok na výplatu drah. přídavku. Rozsah tohoto nároku řídí se v době po 31. prosinci 1922 předpisy zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. po případě vl. nař. z 15. února 1923, č. 34 Sb. Vylučuje-li tento zákon určité členy rodiny z okruhu osob, na něž drah. přídavky se vyplácejí, pak musí míti tato okolnost též na výměru zvýšeného drah. přídavku stejný vliv, jako odpadnutí dotyčné osoby.
O stížnosti, jež se domáhá zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že st-l náleží k oněm zaměstnancům, jimž usnesení min. rady z 12. prosince 1920 v oddílu B bodu II A poskytuje výhodu zvýšeného drah. přídavku. Tento normativní předpis přiznává zaměstnancům v Podk. Rusi trvale ustanoveným 1. dubnem 1920 počínaje drah. přídavky měsíční obnosem o 200% — nyní o 150% vyšším než v Čechách, na Moravě ave Slezsku a to dle výměry stanovené v zákoně ze 7. října 1919 č. 541 Sb. Předpisem tím založen zaměstnancům zde uvedeným nárok na zvýšení drah. přídavku, jenž by jim příslušel v historických zemích o 200 (150)% a to výměrou stanovenou zákonem č. 541/1919. Jest tedy zvýšený drah. přídavek — jak žal. úřad v odv. spise případně dovodil — násobkem drah. přídavku, zaměstnanci ze zákona příslušejícího, takže závisí zvýšený drah. přídavek a jeho výměra na tom, zdali vůbec a v jakém rozsahu zaměstnanci drah. přídavek stanovený zákonem č. 541/1919 přísluší.
St-l, jemuž nesporně příslušel před 1. lednem 1923 ze zák. z 23. června 1919 č. 348 a ze 7. října 1919 č. 541 Sb. drah. přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance t. j. dle I. třídy rodinné, nenabyl vzhledem k novelisaci těchto zákonů, provedené zákonem č. 394/1922 sňatkem po 1. lednu 1923 a narozením dítka po 1. lednu 1924 nároku na drah. přídavek vyšší třídy rodinné (arg. § 6 odst. II. posléz cit zák., dle něhož jednotný drah. přídavek, jenž nahradil drah. přídavek dle zákona č. 541/1919, mimořádný přídavek a nouzové výpomoci dle zákonů č. 214/1920, č. 446/1920 a č. 625/1920 — zůstává nedotčen změnou rodinného stavu zaměstnance nastalou sňatkem po 31. prosinci 1922 a narozením dětí po 31. prosinci 1925).
Ježto dle hořeních úvah zvýšený drah. přídavek, poskytnutý usnesením min. rady z 22. prosince 1920, sdílí osud drah. přídavku zaměstnanci ze zákona příslušejícího, pak ovšem změna rodinného stavu st-lova uzavřením sňatku po 31. prosinci 1922, jakož i narozením dítka po 31. prosinci 1925 nemá ani vlivu na výměru zvýšeného drah. přídavku a nemohl nss shledati nezákonným, když žal. úřad přídavek tento v žádané výměře dle II. resp. III. rodinné střídy nepřiznal.
Zdejší nález Boh. 4568 adm., jehož se st-l v řízení dovolával a na němž zřejmě vývody stížnosti budoval, netýká se zvýšeného přídavku dle oddílu B, II a, nýbrž m. ř. přídavku dle oddílu B, I. cit. usnesení min. rady, jenž nemá s drahotním přídavkem nic společného, ježto jest náhradou výloh způsobených vedením dvojí domácnosti. Přídavek tento nedoznal ovšem změny zákonem č. 394/1922, jenž upravuje materii jinou.

Citace:

č. 5502. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 610-611.