Č. 5710.

Samospráva obecní: * Odepírání vykonávati úřad může býti důvodem pro ztrátu volitelnosti podle § 8 vol. řádu do obcí ve znění novely z 14. července 1922 č. 253 Sb. jen proti členu obecního zastupitelstva, rady a komisí, který před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odpírá úřad vykonávati. Po pravoplatném odmítnutí resignace může ztrátu volitelnosti přivoditi toliko odmítnutí přijmouti volbu nebo úřad podržeti.
(Nález ze dne 28. května 1926 č. 7432/25).
Věc: Jaroslav D. a spol. v B. proti zemské správě politické v Praze o zbavení členství v obecním zastupitelstvu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v J. ze 4. listopadu 1924 byli st-lé, s jejichž resignací ob. zastupitelstvo projevilo svůj nesouhlas, podle § 8 posl. odst. ob. ř. vol. ve znění novely ze 14. července 1922 č. 253 Sb. zbaveni volitelnosti na toto i příští vol. období, jakož i mandátů v ob. zast. v obci B. a na místa jejich povoláni náhradníci. K odvolání st-lů byl tento výrok nař. rozhodnutím potvrzen z těchto důvodů: St-lé byli třikráte osp-ou vybídnutí, aby konali povinnost úřadu svého jako členové ob. zast. v B., zejména aby vykonali volbu dvou radních. Povinnost jejich vykonati volbu tu náleží jim dle § 64 ob. ř. vol. jako členům ob. zast. ze skupiny, jíž byly mandáty do rady přikázány a odpírání vykonati tuto volbu jeví se býti odpíráním úřadu člena ob. zast. Dotyční členové se k prvé této volbě nedostavili v dostatečném počtu, na druhé volbě odevzdali ve vzájemném srozumění prázdné hlasovací lístky a ze schůze svolané ke třetí volbě odešli, odepřevše vůbec volbu vykonati. Z celého tohoto jednání jejich jest zřejmý úmysl dva radní nevoliti, tudíž volbu tu zmařiti odmítavým chováním se, i dlužno toto odmítavé chování pokládati za odpírání úřadu člena ob. zast.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž prý nebylo správně použito zákona a poněvadž jednání st-lů nelze pokládati za odepírání vykonávati úřad. Musil tudíž nss především zjistiti smysl a dosah normy dané v § 8 zákona č. 75/1919 ve znění novely č. 253/1922. Tento § dle svého nadpisu jedná o povinnosti přijmouti a podržeti volbu, a předpisuje: a) že volbu do ob. zast. přijmouti povinen jest každý volič bezvýjimečně, b) že od povinnosti přijmouti volbu do ob. rady neb ob. komise jsou osvobozeni ti, u nichž nastaly určité okolnosti v zákoně pod 1—9 uvedené. Dále stanoví § 8 povinnost volbu jednou přijatou také podržeti, neboť dovoluje vzdáti se členství zastupitelstva, rady nebo komisí obecních za vol. období jen tehdy, jsou-li tu okolnosti v zákoně podrobně uvedené, nebo souhlasí-li s resignací obecní zastupitelstvo. Aby pak nebylo pochyby, že pouhé podání resignace neposkytuje důvod vzdalovati se funkce, a aby po celou dobu jednání o přípustnosti nebo přijetí resignace nestaly se ob. zast, rada nebo komise neschopnými činiti usnesení, ustanovil odst. 7 § 8 ob. ř. vol., že zvolený jest povinen úřad svůj vykonávati po tak dlouho, než bude pravoplatně rozhodnuto, že odmítnutí volby nebo vzdání se jest přípustno. Toho pak, kdo 1. odmítne přijmouti volbu nebo podržeti úřad přes to, že jeho resignace nebyla přijata nebo byla uznána neoprávněnou, tedy po pravoplatném odmítnutí resignace, 2. kdo před pravoplatným rozhodnutím o resignaci odpírá úřad svůj vykonávati, stihá odst. 8 § 8 cit. zák. ztrátou volitelnosti pro běžné a nejbližší volební období. Z důvodu, že odepírá vykonávati úřad, může podle toho býti zbaven mandátu jen zvolený, který po dobu projednávání resignace úřad vykonávati odpírá, kdežto člen, jehož resignace byla již pravoplatně odmítnuta, může býti zbaven mandátu jen ve dvou případech, a to když přes opačné rozhodnutí příslušného sboru nebo úřadu odmítne volbu přijmouti nebo úřad podržeti. Na jiné, nežli v zákoně taxativně uvedené případy nelze této normy rozšiřovati a to tím méně, ježto jde o předpis, který na způsob normy trestní porušení zákonné povinnosti újmami stihá. Jde-li tedy o jiné způsoby porušení povinnosti členských, nežli které v § 8 posl. odst. jsou uvedeny, nelze tohoto ustanovení zákonného použíti.
V dnešním sporu nejde však o žádný z případů, jež § 8 ob. ř. vol. uvádí. Resignace st-lů byly — jak jest nesporno — následkem nesouhlasu ob. zast. odmítnuty. Po té byla vypsána volba dvou radních. Ve způsobu, jakým se zachovali st-lé při této volbě a jejím dvojím opakování, shledal žal. úřad odepírání konati úřad a vyslovil proto ztrátu volitelnosti, použiv svrchu uvedeného předpisu zákona. Leč žal. úřad přehlédl, že podle toho, co svrchu bylo vyloženo, odepírání vykonávati úřad zakládá důvod ke zbavení volitelnosti jenom a výlučně oproti tomu, kdo před pravoplatným rozhodnutím o vzdání odepírá úřad vykonávati. V tomto stadiu však otázka resignace dnešních st-lů nebyla, neboť jejich resignace byly již pravoplatně odmítnuty. Pro takový případ pak, kde jde o osoby, jichž resignace nebo odmítnutí volby byly již odmítnuty, nestihá zákon ztrátou volitelnosti odpírání vykonávati úřad, nýbrž jen odmítnutí volbu přijmouti nebo úřad podržeti. Odmítnutí volbu přijmouti nebo úřad podržeti s jedné strany a odmítnutí vykonávání úřadu s druhé strany jsou však pojmy různé. Jdeť v prvém případě o odmítnutí úřadu, čili o projev vůle úřad vůbec nepřijmouti, pokud se týče nepodržeti, kdežto v druhém případě jde o nevykonávání úřadu přijatého.
Mohli tudíž st-lé jako zvolení po odmítnuté resignaci dle cit. ustanovení býti zbaveni mandátu, jen kdyby bylo zjištěno, že buď výslovným prohlášením nebo aspoň konkludentními činy odmítli dále úřad podržeti. Na takovémto zjištění však žal. úřad své rozhodnutí nezaložil, maje za to, že i po pravoplatném rozhodnutí o resignaci lze zbaviti volitelnosti toho, kdož odpírá přijatý úřad vykonávati.
Bylo tedy v nař. rozhodnutí zákona mylně použito, pročež slušelo je zrušiti pro nezákonnost. Při tom nebylo ovšem věcí soudu uvažovati o tom, jak bylo by lze čeliti případnému úmyslu členů sboru mařiti svou neúčastí volbu ob. rady, zejména, zdali nebylo by lze použíti obdobně dobně ustanovení § 62 ob. ř. vol., dle kterého nevykoná-li volbu náměstku starosty skupina k tomu oprávněná, dojde k volbě z plena sboru.

Citace:

č. 5710. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 988-990.