Č. 5434.

Spolkové právo. — Válečné půjčky: Spolek sledující účel podporovati zájmy průmyslu vlnařského nemá povahu obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 3 zákona č. 417/1920 o účasti majitelů rak. a uh. válečných půjček na upisování čtvrté státní půjčky čsl.
(Nález ze dne 1. března 1926 č. 6469/25.)
Věc: Spolek »Verein der Wollindustriellen« v B. proti ministerstvu vnitra o vydání osvědčení o obecné prospěšnosti spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. min. v cestě instačni žádost stěžujícího si spolku za vydání osvědčení o tom, že spolek ten má povahu obecně prospěšného zařízení ve smyslu § 3 zák. z 24. června 1920 č. 417 Sb., poněvadž ze spolkových stanov, zejména z § 2. jde na jevo, že spolek si vytkl za účel podporovati zájmy průmyslu určité kategorie a nelze mu proto přiznati povahu zařízení všeobecně prospěšného.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnuti toho podané musil nss — — — — jako bezdůvodnou uznati námitku žal. úřadem v odv. spise vznesenou a dovozující nepřípustnost stížnosti z toho důvodu, že v daném případě nemůže vůbec jíti o porušení nějakého práva subjektivního, poněvadž rozhodnutí o tom, má-li ústavu nějakému nebo korporaci býti vydáno osvědčení, že mají povahu obecně prospěšnou, ponechává zákon zcela volné úvaze úřadu a neposkytuje žádnému spolku právní nárok na vydání takového osvědčení. Jestliže zákon v § 3 přiznal určité výhody zde normované oněm ústavům a korporacím, které prokáží osvědčením polit. správy, že mají povahu obecně prospěšných zařízení, uložil tím zároveň polit. správám povinnost vydati oněm ústavům a korporacím, u nichž splněna jest svrchu uvedená podmínka, t. j. mají-li povahu obecně prospěšných zařízení, na jejich žádost úřední osvědčení o této povaze.
Nss neuznal však důvodnými ani námitky stěžujícím si spolkem vznesené. Stížnost vykládá si smysl nař. rozhodnutí tak, jako by důvodem, proč žádost spolku byla zamítnuta, byla jedině ta okolnost, že spolkem sledovaná podpora průmyslu omezena jest na určitou kategorii tohoto průmyslu, čili jinými slovy má za to, že žal. úřad projevil zde názor, že kdyby ona podpora zájmů průmyslu týkala se průmyslu vůbec, nebylo by lze spolku povahu obecně prospěšného zařízení upříti. V důsledku tohoto výkladu brojí pak arciť vývody stížnosti pouze proti takto pojatému odůvodnění nař. rozhodnutí. Pro tento úzký výklad však v nař. rozhodnutí opory najíti nelze. Žal. úřad vyslovil tu zřejmě, že podporu zájmů průmyslu vůbec neuznává za skutečnost, která spolku dává ráz obecně prospěšného zařízení, a dodal k tomu, že tím méně lze takovou obecnou prospěšnost připustiti tam, kde jde o zájmy pouze určité kategorie průmyslu. Nss neshledal, že názor ten jest v rozporu se zákonem. Podpora zájmů průmyslu vlnařského, jak vytčena jest v § 2 stanov stěžujícího si spolku, kde převážnou měrou, ba téměř výhradně jde o zájmy průmyslových podniků vlnařských, a to hlavně o jejich zájmy materielní, jest jistě tak omezeného rázu, že v ní nějaký prospěch pro obecné dobro spatřovati nelze. Jestliže tedy žal. úřad za tohoto stavu věci prohlásil, že spolek nelze uznati za zařízení obecně prospěšné, nelze shledati, že při tom vycházel z nesprávného výkladu zákonného pojmu »zařízení obecně prospěšného«, ani že jeho skutkové hodnocení zařízení stěžujícího si spolku a subsumpce jeho pod onen zákonný pojem byly nelogické.

Citace:

č. 5434. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 487-488.