Č. 5565.

Vojenské věci: Domobranec není od voj. taxy podle zák. z 10. února 1907 č. 30. ř. z. osvobozen proto, že konal válečné úkony.
(Nález ze dne 12. dubna 1926 č. 18503/25).
Věc: Adolf a Vilemína B. v P. proti ministerstvu vnitra o vojenskou taxu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Žal. úřad založil své rozhodnutí na okolnosti, že syn st-lů byl roku 1916 domobrancem a že ke službě voj. nebyl přidržen. St-lé nepopírají, že Emil B. byl v době zmíněné domobrancem a netvrdí také, že v této době vykonával službu presenční, dovolávají se toliko toho, že byl této služby sproštěn jen proto, že konal válečné úkony.
Příslušníci domobrany jsou však podle § 4 lit. b) zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z. jen tenkráte a jen v tom roce osvobozeni od placení taxy náhradní, když byli přidrženi k presenční službě. Konání služeb pro účely válečné ve smyslu § 10 branného zákona z 11. dubna 1889 č. 41 ř. z. nemohlo by, i kdyby o takové služby v daném případě šlo, způsobiti osvobození syna st-lů od taxy náhradní, poněvadž cit. předpis lit. b) § 4 cit. zák. č. 30/1907 uznává zcela jasně za osvobozující důvod pro příslušníky domobrany, jímž Emil B. nepopřené byl, právě jen přidržení k presenční službě, kdežto přidržení k naznačeným službám válečným stanoví jako osvobozující důvod jedině pro branné povinníky, na něž se vztahuje uvedený § 10 bran. zák. z r. 1889. Takovým branným povinníkem Emil B. jako domobranec však nebyl. Tento právní názor vyslovil nss již ve svém nálezu ze dne 25. června 1925 č. 1946 Nař. rozhodnutí zakládá se na témž právním názoru.

Citace:

č. 5565. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 728-728.