Č. 5482.

Policejní právo trestní. — Zásobování: K výkladu vl. nař. č. 377/1920 o výrobě a obchodu s potravinovými náhražkami.
(Nález ze dne 13. března 1926 č. 5302).
Věc: Adolf G. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v Bánovcích z 25. ledna 1924 uznán byl st-l vinným přestupkem § 1 a 2 vl. nař. č. 377/1920, jehož se dopustil tím, že vyráběl trestě k výrobě rumu, koňaku a jiných lihovin a je do obchodu uváděl, aniž měl předepsané svolení min., a odsouzen proto podle § 13 cit. nař. k trestu peněžité pokuty 500 Kč, v případě nedobytnosti k trestu uzamčení na dobu 25 dní. Nař. rozhodnutím byl tento rozsudek postupem instancí potvrzen v celém svém obsahu.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá jedině, že není trestným, kdo — jak tomu právě je u st-le — obchod trestěmi i po vydání vl. nař. č. 377/1920 bez povolení příslušného min. provozuje, když je zjištěno, že obchod ten již před vydáním vl. nař. 377/1920 provozoval a po vydání cit. nař. o zmíněné tam svolení u min. žádal a je také obdržel.
Názoru tomu nss nepřisvědčil. § 1 vl. nař. ze 7. května 1920 č. 377 Sb. o výrobě a obchodu potravinovými náhražkami předpisuje striktně, že potravinové náhražky — mezi něž patří podle § 2 č. 20 cit. nařízení i náhražky kořalek, rumu, koňaku, araku a jiných lihovin a treste k jich výrobě potřebné — smějí býti vyráběny a prodávány jen se svolením ministerstva zásobování za podmínek tohoto nařízení nebo za zvláštních podmínek min-em ještě stanovených. Ustanovení to nemůže býti vykládáno jinak, než že s výrobou a prodejem takových potravinových náhražek nesmí býti počato resp. ve výrobě a prodeji ji počatém nesmí býti pokračováno, dokud si dotyčný výrobce zmíněné svolení neopatří. Že tomu tak jest, tomu nasvědčuje zejména i celý systém podrobných předpisů dalších, jako předpisy o tom, kde a jak se žádosti podávají ,(§ 3 a 4 cit. nař.), jakým způsobem min. o podaných žádostech rozhoduje (§ 6), jakým způsobem se udělená povolení vedou v patrnosti a kdy možno je odvolati (§ 12), jakož i okolnost, že o výrobnách dříve provozovaných není přechodného předpisu.
V daném případě není sporu o tom, že st-l ve výrobě a obchodu potravinovými náhražkami (trestěmi) již za platnosti vl. nař. 377/1920 pokračoval v době, kdy předepsaného svolení min. zas. neměl. Okolnost, že povolení obdržel teprve v prosinci 1923, nemůže ovšem nezákonnost jeho počínání v době před udělením zmíněného svolení nijak omluviti. Shledal-li žal. úřad za tohoto stavu věci v jednání st-lovč skutkovou povahu přestupku § 13 cit. nař. a vyměřil mu trest v mezích trestní sazby tam stanovené, nelze v tom spatřovati nezákonnosti.

Citace:

č. 5482. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 571-571.