Č. 5329.

Obecní zaměstnanci. — Administrativní řízení (Slovensko): * Okresní úřady na Slovensku nejsou instancí ve věcech propuštění zaměstnanců velkých a malých obcí.
(Nález ze dne 28. ledna 1926 č. 1554.)
Věc: Městská obec T. proti župnímu úřadu v Bratislavě o propuštění místního pohodného ze služby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi zastupitelského sboru města T. dne 27. února 1923 bylo usneseno, aby František W., městský pohodný, na základě ustanovení měst. statutů po ujednané půlletní výpovědi ze služby byl propuštěn, poněvadž svoje povinnosti nedbale konal. K odvolání Františka W. bylo zmíněné usnesení rozhodnutím okr. úřadu v Trnavě ze 14. února 1924 zrušeno z toho důvodu, a) že stěžující si město propustilo jmenovaného pro nedbalé konání povinností, aniž zjistilo konkrétní případy a jemu je sdělilo, b) že z předložených spisů správních sice vychází, že František W. konal povinnosti své nedbale, že však ani tehdejší měst. rada, ani zastupitelstvo neučinily žádného rozhodnutí, ač správce policejního úřadu učinil návrh na propuštění a nyní, po uplynutí 3 let, že jmenovaného nelze propustiti pro to, co se stalo před 3 roky a se promlčelo, nejsou-li zjištěny nové případy, c) že také nelze propuštění opříti o protokol ze 7. února 1923, ježto obvinění v něm uvedené, že špatně nakládá s měst. majetkem, nebylo mu sděleno, aby se mohl o něm vyjádřiti. Odvolání stěžující si obce z tohoto rozhodnutí zamítl župní úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím a rozhodnutí okr. úřadu z jeho důvodů potvrdil.
Nss, uvažuje o stížnosti obce T. do toho rozhodnutí, dospěl k náhledu, že nař. rozhodnutí je nezákonné.
O propuštění pohodného Františka W. ze služeb stěžujícího si města rozhodoval jako prvá odvolací instance okr. úřad v Trnavě a pro svoji příslušnost se dovolal ustanovení § 3 nařízení č. 310 z r. 1922. Nařízením tímto uvádí se však v platnost zákon o župních a okr. úřadech z 29. února 1920 č. 126 Sb. a v dovolaném § 3 se stanoví, že župní a okr. úřady mají vykonávati práva příslušející župním a okr. výborům podle cit. zákona, než dojde k ustanovení těchto výborů. Opřel tedy okr. úřad svoji příslušnost k rozhodování v daném sporu vlastně o předpisy tohoto zákona a nutno proto zkoumati, zda a pokud okr. úřad podle zákona č. 126/1920 k rozhodování ve sporu mohl býti příslušný.
Zákon z 29. února 1920 č. 126 Sb., jednaje o působnosti okresních výborů, v hlavě VII. stanoví pro ně působnost: a) hospodářskou (§ 78—91), b) pomocnou (§ 92), c) ve správním soudnictví (§ 93) a d) působnost poradní (§ 94).
Již z těchto označení jednotlivých oborů působnosti okr. výboru je zřejmo, že okr. výboru nepřísluší nijaká působnost v otázkách propouštění zaměstnanců obecních a že tudíž okr. úřad v tomto směru neprávem dovolal se pro svoji kompetenci § 3 nařízení č. 310/1922 a nutno je proto dále zkoumati, zda snad okr. úřad nebyl k rozhodování ve sporné věci příslušný podle ustanovení zák. č. 126/1920, vymezujících kompetenci okr. úřadů.
O této kompetenci jedná § 6 cit. zákona, který stanoví, že na Slovensku vykonávají okr. úřady tu působnost, která podle platných předpisů příslušela služnovským úřadům (vrchním služným, služným).
Podle § 11 odst. 4. vysvětlivek k nař. č. 125000/1902 o župním služ. řádu obor působnosti hlavního služného je vymezen jednak v § 71 zák. čl. XXI : 1886 o župním zřízení, jednak v různých zákonech a nařízeních. Ohledně příslušnosti hlavního služného v obecních záležitostech odkazuje se pak na předpisy zák. čl. XXII : 1886. Než z předpisů tohoto zákona nelze pro příslušnost hlavního služného k rozhodování o propouštění veřejných zaměstnanců velkých a malých obcí (T. je velkou obcí) ničeho dovoditi, naopak z ustanovení §§ 21 a 25 cit. zákona, zvláště však z odst. 2. § 25 zákona je vidno, že z usnesení obce učiněných o soukromých záležitostech jednotlivců může se podati odvolání na správní výbor a odtud v případě, že se obě rozhodnutí od sebe odchylují, k min. vnitra, a nebyly tudíž služnovské úřady na Slov. odvolací instancí ve věcech propuštění zaměstnanců velkých a malých obcí.
Nebyly-li však podle uherských předpisů platných do doby, kdy zákon č. 126 z r. 1920 nabyl na Slov. účinnosti, k rozhodování o obecních záležitostech veř. zaměstnanců malých a velkých obcí služnovské úřady odvolací instancí, nýbrž, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, správní výbor, pak ovšem nebyl okr. úřad v Trnavě ani podle § 6 zák. č. 126 z r. 1920 odvolací instancí ve věcech propuštění zaměstnanců velkých a malých obcí a nebyl pak příslušný v daném sporu ohledně propuštění pohodného města T., který podle § 78 organ. statutu města byl veř. zaměstnancem města T., rozhodovati jako odvolací instance, nýbrž příslušelo toto právo podle ustanovení § 6 al. b) jedině župnímu úřadu, ježto župní úřad podle cit. ustanovení má tu působnost, která podle platných předpisů příslušela komitátům a jejich orgánům a správním výborům a do kompetence správního výboru příslušelo instanční rozhodování osobních záležitostí zaměstnanců malých a velkých obcí před působností zákona č. 126/1920, jak to bylo svrchu dovozeno. Když pak v daném sporu přes to jako odvolací instance rozhodoval okr. úřad v Trnavě, je jeho rozhodnutí jako rozhodnutí úřadu nepříslušného zmatečné.
Potvrdil-li pak žal. úřad toto zmatečné rozhodnuti z jeho důvodů místo aby je jako nadřízený adm. úřad odstranil, je nař. rozhodnutí nezákonné. K nezákonnosti tohoto druhu nutno je pak přihlížeti z povinnosti úřední.

Citace:

č. 5329. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 293-294.