Č. 5559.

Jazykové právo. — Notářství: I. * Notářské komory jsou veřejné korporace podle § 3 jaz. zák. a nelze je tedy posuzovati jako orgány republiky ve smyslu § 1 téhož zák. — II. K výkladu § 7 jaz. zák.
(Nález ze dne 8. dubna 1926 č. 7302).
Prejudikatura: Boh. CCXII adm.
Věc: Notářská komora v Mostě (adv. Dr. Frant. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: »Dozorčí stížnosti« z 12. července 1924 oznámila st-lka min. sprav., že presidium kraj. soudu v M. vrací jí podání sepsaná v něm. řeči s upozorněním, že podle příkazu vrch. soudu zem. podání na vrch. zem. soud a na kraj. soud v něm. řeči sepsaná se již nepřijímají a komoře se vracejí, při čemž bylo poznamenáno, že dřívější námitka nedostatku znalosti státní řeči u nynějšího presidenta komory není závažná, protože náměstek presidentův je státní řeči schopen. Notářská komora prohlašovala, že se tímto postupem vrch. soudu zem. a kraj. soudu v M. cítí ve svých oprávněních a v okruhu své působnosti dotčenou a žádala s odvoláním na § 153 not. řádu min. sprav. za odpomoc.
Min. sprav, vyslovilo nař. výnosem, že neshledává příčiny, aby k této stížnosti něco opatřilo, neboť postup soudů plně odpovídá jazykovému zákonu. Notáře a notářské komory sluší s hlediska jaz. zák. pokládati za orgány republiky; jest tudíž jejich povinností užívati jazyka menšinového pouze za podmínek a v mezích § 2 cit. zák., kdežto ve styku se soudy, úřady a jinými orgány republiky mají podle zásady vyslovené v § 1 cit. zák. používati výhradně jazyka státního. Je naprosto nerozhodno, že jednací řád komory, schválený býv. min. sprav, ve Vídni, ustanovil jednacím jazykem jazyk německý. Zrušil-li jaz. zák. § 9 všecky jazykové předpisy z doby před 28. říjnem 1918, zrušil nepochybně i příslušné ustanovení jednacího řádu notářské komory v M., které mu přímo odporuje. Liberální dřívější praxe soudů vůči jmenované komoře, odůvodněná faktickými poměry v představenstvu komory, neodpovídala zákonu a jest správno, jestliže po změně poměrů soudy trvají na přesném dodržení zákona. Proti tomuto vyřízení obrací se notářská komora v M. se stížností k nss-u, v níž dovozuje, 1. že se příčí jaz. zák., že nař. rozhodnutí nebylo jí podle § 2 jaz. zák. vydáno také v řeči německé, 2. že by ve věci samé bylo nař. rozhodnutí ospravedlněno jen tehdy, kdyby skutečně byla stěžující si komora »orgánem« státu ve smyslu § 1 zák. jaz. Tomu však není tak. Je veř. korporací podle § 3 téhož zákona a má proto práva zmíněná v § 2 jako každý jednotlivec. Stížnost poukazuje na to, že nař. rozhodnutí porušuje také minoritní smlouvu z 10. září 1919 v ustanoveních čl. 7 a zaručená individuální práva členů notářské komory, která není nic jiného než representace a sdružení svých členů a tudíž jako veškerenstvo a společenství má také práva jednotlivých osob, které ji skládají, a že jednací řád a statut notářské komory nebyl jazyk, zákonem dotčen.
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss takto:
ad 1. Výtka tato byla by jen tehdy přípustná, kdyby byl žal. úřad již o domnělém nároku st-lčině na to, aby jí vyřízení její něm. dozorčí stížnosti bylo doručeno nejen ve státním jazyku, ale i v jazyku podání, vydal zamítavé rozhodnutí po rozumu § 7 zák. jaz. To se však dosud nestalo, protože st-lka nárok takový před žal. úřadem vůbec neuplatnila, takže žal. úřad neměl ani podnětu, aby se o něm jakkoli vyslovil. Pouhé doručení vyřízení jen jazykem státním, třebas bylo vydáno o podání německém, nelze pokládati za rozhodnutí vydané ve sporu podle § 7 jaz. zák. vzešlém, t. j. za rozhodnutí o jazykovém právu st-lčinu naznačeného obsahu a nemůže tudíž vyřízení to býti před tímto soudem po této stránce bráno v odpor (§§ 2 a 5 zák. o ss; srovn. usnesení tohoto soudu Boh. CCXII adm.), a to tím méně, když výrok žal. úřadu byl st-lce doručen ve formě intimátu presidia kraj. soudu v M., pročež nelze intimát ten sám pokládati za rozhodnutí min. sprav, o otázce, zda rozhodnutí mělo býti doručeno také v jazyku německém.
ad 2. Žal. úřad založil svoje rozhodnutí na tom, že st-lku nutno považovati za orgán republiky, který vůči státním úřadům a soudům a tedy i vůči vrch. soudu kraj. soudu v M., resp. jejich presidiím povinen jest podle § 1 jaz. zák. užívati výhradně jazyka státního. St-lka sama pak přiznává, že by meritorní obsah nař. rozhodnutí odpovídal zákonu, kdyby bylo lze tvrditi, že je st-lka orgánem republiky podle § 1 jaz. zák., což však stížnost popírá. Nutno se proto zabývati řešením této otázky, podle názoru obou stran pro výsledek sporu rozhodné.
Nss shledal, že názor st-lčin odpovídá zákonu. Notářská komora je podle VIII. hlavy zák. z 25. července 1871 č. 75 ř. z. representancí jednoho nebo několika notářských kolegií, kteráž sama zase tvoří nucený svaz druhů v povolání usedlých na jistém území. Notářská kolegia jsou se svojí representací (notářskou komorou) zvláštním, od členů odlišným právním subjektem. Obojí instituce má za účel, aby hájila a zastupovala společné zájmy členů kolegia, jakož i aby vytvářela a na venek vyjadřovala projev vůle všech členů jako celku podle pravidel pro to ve stanovách a zákonech daných. Jde o společenství, které o. z. o. v § 1023 jmenuje korporací. A protože nemůže býti pochyb o tom, že se úkoly notářské komory vztahují také na pole justiční správy — máme tu co činiti s korporací veřejnou. O takových korporacích jedná § 3 jaz. zák., kterýž ustanovuje, že samosprávné úřady, zastupitelské sbory a veškeré veřejné korporace ve státě jsou povinny přijímati ústní i písemná podání učiněná v jazyku čsl. a je vyřizovati. § 8 pak stanoví, že zevrubnější provedení zákona — i pokud jde o užívání jazyků u veř. korporací — stane se nařízením státní moci výkonné. Stanoví-li jaz. zákon zásady jazykového práva jednak v § 1 a 2 pro soudy, úřady a orgány republiky, jednak pak v § 3 a 8 pro veškeré veř. korporace, pak je zřejmo, že tyto nesubsumuje pod pojem »orgánů« republiky, nýbrž že pokládá je za subjekty od nich odlišné.
Nemá tedy nař. rozhodnutí, které vychází z názoru, že notářské komory sluší považovati také za orgány republiky ve smyslu § 1 jaz. zák., opory v zákoně a bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Otázkou, sluší-li pokládati notáře za orgány státu, neměl nss příčiny se zabývati, ježto v daném případě jde pouze o to, byla-li porušena práva stěžující si notářské komory tím, že aplikována byla na ni ustanovení, platící pro orgány republiky.

Citace:

č. 5559. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 717-719.