Č. 5584.Nemocenské pojišťování: V jakých mezích nahrazuje pojištění u pomocné pokladny pojištění u okr. nemoc. pokladny.(Nález ze dne 17. dubna 1926 č. 8293).Prejudikatura: Boh. 335, 2030, 3176 a 3720 adm.Věc: Firma ... v Praze (adv. Dr. Em. Ducke z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o nemocenském pojištění.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím uznalo min. soc. péče v pořadu instancí stěžující si firmu povinnou doplatiti okr. nemoc, pokladně na Král. Vinohradech pojistné příspěvky za Josefa N., Marii M., Miladu L. a Bohumila N. za dobu od 1. července do 31. prosince 1920 částkou 388 K 80 h, poněvadž působnost nemoc, pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze jakožto zapsané pomocné pokladny, u níž osoby ty byly pojištěny, byla omezena ustanovením § 1 odst. 4 zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z. a nemohlo pojištění to nahraditi pojištění u příslušné okr. nemoc, pokladny. — — —Stížnost hájí stanovisko, že nemoc, pokladna souk. úředníků a zřízenců v Praze jako zapsaná pomocná pokladna, jíž nebylo odňato osvědčení, i za platnosti zákona z 15. května 1919 č. 268 Sb. byla oprávněna prováděti pojištění v plném rozsahu jako okr. nemoc, pokladny bez rozdílu pensijní pojistné povinnosti a bez zřetele na měsíční plat pojištěnců a hledí správnost tohoto svého stanoviska dovoditi jednak ze zákona, jednak ze stanov jmenované zapsané pokladny pomocné.Nss trvá na právním názoru vysloveném již opětovně zejména v nálezech Boh. 335, 2030 a 3720 adm., že novela k zákonu o nemoc. pojištění z 15. května 1919 č. 268 Sb. nezbavila platnosti ustanovení § 1 odst. 4 zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z., dle něhož zapsané pomocné pokladny pro případ nemoci směly pojišťovati nemocenské jen 28 Kč týdně. Nebyli proto členové její, pokud by podle svého pracovního výdělku měli dle zák. o nemoc. pojištění z r. 1919 nárok na nemocenské 28 K týdně převyšující, zproštěni povinnosti pojistné u okr. nemoc. pokladny, poněvadž u zapsané pokladny pomocné na nemocenské v řečené výši podle zákona pojištěni býti nesměli a nebyli tudíž u ní pro případ nemoci pojištěni způsobem a měrou v zákoně o nemoc. pojištění z r. 1919 nařízenou (§ 13 odst. 1 bod 1 tohoto zákona).Z toho pak následuje, že osvědčení, jehož se stížnost dovolává, ani samo o sobě ani v souvislosti s předpisy §§ 11 a 13 nem. zák. na rozsahu oprávnění zapsané pokladny pomocné, které bylo vymezeno § 1 odst. 4 zák. č. 202 z r. 1892, ničeho měniti nemůže. Nemohla se ho dotknouti ovšem ani ustanovení článků XXI a XXII zák. č. 268 z r. 1919. Čl. XXI stanoví pouze podmínky, které dne 31. prosince 1918 splněny býti musely, aby osvědčení zapsaným pokladnám pomocným již vydaná byla jim dále ponechána a čl. XXII. č. 1, jejž stížnost zřejmě na jmenovanou pomocnou pokladnu vztahuje, obsahuje omezení, že pokladny pomocné zde uvedené jsou oprávněny prováděti nemoc. pojištění s účinkem §§11 a 13 odst. 1 bod 1 stejným způsobem jako před vyhlášením zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. jen, když zaměstnavatel toho kterého člena v době vyhlášení tohoto zákona své zaměstnance u nich pojišťoval. Nemají tudíž ani tyto předpisy stížností citované na věcnou příslušnost zapsané pokladny pomocné žádného vlivu.Pokud se pak stížnost dovolává stanov jmenované pomocné pokladny, tu vyslovil nss již svým nálezem Boh. 2030 adm., že ustanovení § 1 zákona č. 202 z r. 1892, jež vymezuje věcnou působnost zapsaných pokladen pomocných, jest normou kogentní; již v důsledku toho nemůže býti své účinnosti zbavena jinakým obsahem stanov, byť i úřadem schválených. Byť tedy stanovy pokladny obsahovaly ustanovení, že pokladna provádí pojištění pro případ nemoci v míře širší nežli připouští cit. § 1 a byť důsledkem toho pokladna ta — jak se ve stížnosti tvrdí — byla skutečně provozovala pojištění zmíněných zaměstnanců způsobem a měrou nemoc, zákonem stanovenou, tudíž v míře širší než připouští odst. 4. cit. § 1, nemohou z okolnosti té býti ve prospěch st-lky vyvozovány jakékoliv právní důsledky, dokud ono ustanovení § 1 bylo v platnosti.Vývody stížnosti, snažící se dovoditi, že jmenovaná pokladna pomocná není pokladnou dle čl. XXII odst. 2 zákona č. 268/19, jež přijímá za členy pouze pojištěnce podrobené pensijnímu pojištění, míjí se cíle, poněvadž o tento důvod nař. rozhodnutí opřeno nebylo, nýbrž založilo svůj výrok jedině na předpisu § 1 odst. 4 zákona č. 202 z r. 1892, jenž až do počátku účinnosti zákona č. 689/20, t. j. do 31. prosince 1920, platil stejně na veškeré zapsané pomocné pokladny i na ony, jež dle stanov pojišťovaly pro případ nemoci pouze osoby porobené pens. pojištění.Ježto jest mimo spor, že zaměstnanci, o které tu jde, měli podle svého pracovního výdělku nárok na nemoc, podporu 28 K týdně převyšující, nemohl nss shledati, že by nař. rozhodnutí odporovalo zákonu, když s hlediska shora cit. nálezů vyslovilo, že pojištění jmenovaných zaměstnanců u zapsané pomocné pokladny nenahrazuje nucené pojištění u okr. nemoc, pokladny a v důsledku toho přiznalo této pokladně nárok na pojistné příspěvky do 31. prosince 1920, t. j. do dne, do kterého shora uvedené omezení § 1 zákona č. 202 z r. 1892 trvalo.Stížnost dovolávajíc se zdejšího nálezu Boh. 3176 adm. hledí tím zřejmě dovoditi, že skutečné pojištění třeba u nepříslušné pokladny, jež podle § 11 jest povolána, aby pojištění v § 1 nemoc. zák. nařízené prováděla, vylučuje povinné pojištění u okr. nemoc. pokladny. Cit. nález jednal o nemoc. pojištění u nepříslušné pokladny, jež věcně byla oprávněna prováděti pojištění svých členů způsobem a měrou v nemoc. zákoně nařízenou. Nemoc. pokladna soukr. úředníků a zřízenců v Praze nebyla však, jak shora vyloženo, v kritické době oprávněna pojistiti zaměstnance, o které tu jde, v rozsahu jak nemoc. zákon předpisuje, nevyhovovalo proto pojištění u ní věcným požadavkům zákona.Nárok okr. nemoc. pokladny na doplacení nemoc. příspěvků zakládá se v tom, že zmínění zaměstnanci, které jmenovaná pomocná pokladna ve sporné době nemohla náhradně pojistiti, zůstali členy místně příslušné okr. nemoc. pokladny. Na tomto právním stavu ničeho nemění současné pojištění u jmenované pomocné pokladny a z něho snad resultující právní vztahy mezi pomocnou pokladnou na straně jedné a zaměstnavatelem a zaměstnanci na straně druhé i kdyby se tyto vztahy byly realisovaly poskytováním nemoc. podpor.