Č. 5568.

Pozemková reforma: Stpú nesmí zahájiti oceňovací řízení ani v něm pokračovati, dokud nerozhodl o žádosti vlastníka za ponechání nemovitostí podle § 11 záb. zák.
(Nález ze dne 13. dubna 1926 č. 7862).
Prejudikatura: Boh. 3939 adm. a j.
Věc: Štefan R. ve Velké S. (advt. Dr. Frt. Stern z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o zahájení a ukončení oceňovacího řízení.
Výrok: Nař. opatření, pokud se týkají nemovitostí, reklamovaných podle § 11 záb. zák., zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 14. dubna 1925 oznámil stpú st-li, že zahajuje oceňovací řízení na přejímaných dvorech, resp. přejímaných nemovitostech od dvorů Velké a Malé Š., uvedl zákonné předpisy, podle kterých řízení provede, úředníka provedením oceňovacího řízení pověřeného, a poučil jej o hlášení a osvědčení investic a meliorací i jiných okolnostech, majících význam pro vypočtení ceny přejímací. Výměrem z 23. června 1925 sdělil pak žal. úřad st-li, že ukončí oceňovací řízení sepsáním oceňovacího protokolu dne 2. července 1925, obeslal jej k tomu jednání a vyzval jej, aby nejpozději při tomto jednání ohlásil a osvědčil investice a meliorace a učinil další potřebná prohlášení.
O stížnostech do obou těchto opatření podaných, vytýkajících, že žal. úřad postihl jimi i nemovitosti reklamované podle § 11 záb. zák., uvážil ns takto:
Nss judikuje konstantně, že v zákoně záborovém a v zákonech jej doplňovacích důsledně provedena jest myšlenka, že má býti vlastníku zabraného majetku zachována majetnost o výměře v první větě § 11 záb. zák. nezkráceně, že má tudíž zůstati nedotčena akcí související s reformou pozemkovou, a že, uplatnil-li vlastník toto své právo, nesmí žal. úřad tento jeho nárok při svých dalších úkonech ignorovati, nýbrž musí napřed o nároku tom rozhodnouti a smí své úkony jen na ony části zabraného majetku vztáhnouti, jež po uspokojení tohoto uplatněného nároku zbudou.
Nss také již v nálezu Boh. 3939 adm. vyslovil, že, mají-li nemovitosti reklamované dle § 11 záb. zák. zůstati prosty jakéhokoliv zásahu reformy pozemkové, nesmí stpú na nich zahájiti ani řízení za účelem jejich ocenění.
Stížnost tvrdí a ze spisů správních jest patrno, že st-l reklamoval celou řadu nemovitostí patřících k velkostatku Malé a Velké Š. dle § 11 záb. zák. podáním, jež došlo okr. soudu v R. dne 7. února 1923, tedy před vydáním prvního opatření. Žal. úřad pak sám v přípise svém z 20. srpna 1922 doznal, že o žádosti té dosud nerozhodl.
Podle toho, co uvedeno, nemohl stpú půdu reklamovanou podle § 11 záb. zák. podrobiti další své disposici, a tudíž ani oceňovacímu řízení, aniž by v právo vlastníka nad míru zákonem přípustnou zasáhl. Bylo proto první opatření, stojící na stanovisku opačném, pokud týká se i nemovitostí reklamovaných dle § 11 záb. zák., zrušiti dle § 7 zák. o ss. Důsledkem toho, že oceňovací řízení nesmělo býti ohledně těchto nemovitostí zahájeno, jest, že stpú nemůže platně v něm pokračovati, ani skončení jeho s účinky ve výměru z 23./IV. 1925 uvedenými oznamovati, a bylo proto i toto druhé opatření v stejném rozsahu zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5568. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 731-732.