Č. 5610.

Známky: * Barva podkladu známky (obalu zboží) nemá sama o sobě rozhodujícího významu pro posouzení podobnosti známky podle § 3 známkové novely.
(Nález ze dne 27. dubna 1926 č. 8875).
Věc: Velímská továrna na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky Adolf G. a spol. v P. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. m. taj. Dr. Jos. Fák, za zúč. stranu adv. Dr. Arn. Štěpán z Radimi) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. žalobu podanou stěžující si firmou na výmaz známky zapsané pro firmu Oldřich L., továrna na kávové náhražky v O., pro přísadu ku kávě pod č. 136662 u obch. a živn. komory v O., opírající se o stvrzení, že tato známka jest k záměně podobna známce žalobkyně zapsané pro kávovou náhražku u obch. komory v Praze pod č. 24196. — — —
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Pokud ve stížnosti možno jest viděti námitku, že úřad popřel neprávem podobnost vyobrazení a nápisů v obou sporných známkách obsažených, nemohl by ji soud uznati za důvodnou.
Jak již v mnohých nálezech bylo vysloveno, přezkoumává nss výrok úřadu o podobnosti známek ve dvojím směru. Jednak, zdali úřad svůj úsudek založil na správném výkladu a použití zákona. Pokud pak tento úsudek jest jen výsledkem hodnocení momentů skutkových, t. j. onoho myšlenkového procesu, jímž úřad srovnávaje známky, jak do rejstříku jsou pojaty, dospívá k závěru o tom, je-li dána možnost záměny známek (§ 3 zn. novely), podrobuje jej své kognici jako řešení otázky skutkové, t. j. zkoumá jen po stránce formální, zdali úsudek ten jest ve shodě se spisy, t. j. v tomto případě, zdali úřad svému úsudku o podobnosti skutečně položil za základ známky tak jak jsou zápisem dány, a zdali jest jeho úsudek, hledě k danému obsahu známek vůbec logicky možný, eventuelně, zdali, pokud snad posouzení možnosti záměny vyžaduje se zřetelem k povaze zboží nebo k okruhu odběratelů, k nimž v konkrétním případě nutno jest přihlížeti, znalostí přesahujících meze obyčejných znalostí úředních, — opatřil si úřad pro svůj úsudek v tomto směru dostatečný podklad.
Úsudek žal. úřadu, že grafický obsah sporných známek nečiní tyto známky podobnými ve smyslu známkového práva, sám o sobě lze posuzovati jen s tohoto druhého formálního hlediska. Po této stránce pak soud neshledal úsudek úřadu vadným. Nemohl především nalézti, že by bylo bývalo nutno, aby úřad v tomto směru konal nějaké šetření. Zboží, pro něž známky jsou určeny, — kávové náhražky a přísady — není toho druhu, aby jeho konsum vůbec nebo převážně se omezoval na určitý zvláštní okruh odborných konsumentů, u něhož by snad bylo možno předpokládati, že se vytvořil nějaký zvláštní, od obecného odlišný způsob při pozorování a posuzování známek, který by teprve zvlášť bylo třeba zjišťovati. Jestliže pak úřad, srovnávaje grafické provedení známek, jak v rozhodnutí bylo popsáno, — správnost tohoto popisu stížnost nepopírá — dospěl k závěru, že grafický obsah známek podobnými ve smyslu známkového práva je nečiní, nemohl soud nalézti v závěru tom nějaký zřejmý rozpor s oním popisem.
Otázka, jíž věnována jest největší část stížnosti, t. j. jaký význam pro rozhodnutí sporu o podobnosti známek má okolnost, že známky žalující i žalované firmy jsou provedeny »na duhově zbarveném podkladě«, není již pouhou otázkou skutkovou. Žal. úřad neopřel svůj výrok o úsudek, že barevné provedení známek se zřejmě liší, ano po této stránce známky ani nesrovnával, nýbrž zásadně upřel barevnému provedení rozhodující význam pro posouzení podobnosti sporných známek. Bylo tedy také nss-u posouditi spor, na něj vznesený nejprve s tohoto hlediska t. j. uvažovati, zdali nárok na ochranu, jenž pro stěžující si firmu byl založen zápisem známky do rejstříku, zahrnuje také ochranu onoho určitého barevného provedení. Odpověď k této otázce nutno jest hledati především výkladem platného práva známkového.
Soud nepokládal při tom za nutné, aby hledě k danému sporu zásadně řešil otázku, zdali a do jaké míry jsou barevné motivy vůbec způsobilé býti známkou nebo podstatnou součástí známky. Žal. úřad v rozhodnutí konstatuje, že známka stěžující si firmy jest provedena na duhově zbarveném podkladě. Toto zjištění je ve shodě se zápisem resp. s vyhotovením známky do rejstříku pojatým (§ 13 odst. 2 známk. zák. z r. 1890). Toto vyhotovení záleží v lístku duhových barev, na němž jsou otištěny obrazy a nápisy svrchu popsané. Mohl tedy úřad právem vysloviti, že obrazce a nápisy jsou provedeny na duhovém podkladě a to tím spíše, ježto plocha, na níž tyto grafické prvky jsou vytištěny, od okolí nijak není oddělena (orámování neb podobně), a mimo to ze spisů možno jest souditi, že ono duhové zbarvení jest barvou celého obalu. Podklad sám resp. jeho zbarvení nelze zásadně pokládati za součást známky, jež by požívala ochrany v tom smyslu, že by jiným podnikatelům bylo bráněno použíti podkladu stejné barvy. Že tomu tak jest, vyplývá ze samé podstaty známky. Zákon známkový z r. 1890 prohlašuje za známky zvláštní znamení, která slouží k tomu, aby výrobky a zboží k obchodu určené rozeznávaly se od jiných výrobků a zboží stejného druhu. Jako příklad uvedeny: symbolické obrazy, chiffry a pod. Známky jsou tedy podle své podstaty značky, které se k výrobkům a zboží teprve připojují a to právě jen za tím účelem, aby takové předměty obchodu od jiných rozlišovaly. Zákon předpokládá, že známka se na zboží připojuje vytisknutím nebo vyražením; zákon požaduje v § 13, aby předložen byl odlitek (cliché) známky (srovn. posl. odst. tohoto §u). Podle toho vyplývá již z pojmu známky, že ochrana, již právo známky poskytuje, nevztahuje se k zboží samému a ovšem ani k jeho vnější úpravě, v jaké do obchodu přichází, tedy k obalům, nádobám a p.; není proto ani tvar ani barva zboží nebo jeho obalu předmětem ochrany v rámci práva známkového. V důsledku toho nemůže však ani barva (nebo jinaké vypravení) podkladu, t. j. oné části zboží nebo jeho obalu, na němž známka jest vytištěna nebo vyražena, býti rozhodná pro rozsah ochrany zapsané známce náležející. Tím ovšem není nikterak řešena otázka, zdali a eventuelně za jakých předpokladů snad barevné provedení celé známky nebo některých součástí jejích může se státi podstatným prvkem známky samé, takže by nárok na ochranu zápisem známky získaný slušelo vztahovati i na ono barevné provedení. Soud ani nepokládal za nutné v daném případě otázku tuto řešiti, neboť se zřetelem k tomu, co prve uvedeno, nelze nalézti vůbec nijakých momentů nasvědčujících tomu, že by mezi obrazem a nápisy známkovými a duhově barevným papírem, na němž jsou provedeny, byl nějaký jiný vztah, než mezi tiskem a jeho podkladem. Jestliže tedy žal. úřad tomuto duhovému zbarvení upřel rozhodný význam pro posouzení podobnosti sporných známek ve smyslu § 3 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., nemohl v tom nss nalézti ani vady řízení ani nezákonnosti, poněvadž toto duhové zbarvení, jehož ochrany proti napodobení firmou L. se stěžující si firma v podstatě svou žalobou domáhala, jest zbarvením podkladu, na barvu podkladu však ochranu, kterou právo poskytuje známkám, vztahovati nelze.
Poukazuje-li st-lka k tomu, že v ústředním známkovém rejstříku jsou známky její výslovně označeny jako duhové, jest k tomu podotknouti, že tato poznámka nemůže ochranu známky rozšířiti přes meze, které jsou dány samým právem známkovým. Rovněž jest zcela bez významu pro právní posouzení sporu, že, jak tvrdí st-lka, u části konsumentů vyvinul se zvyk pro zboží st-lky užívati označení »duhové barvy«. Se zřetelem k vyloženému stavu skutkovému a právnímu nebylo by lze na tuto zvyklost pohlížeti jinak, než že oni konsumenti zboží označují podle obalu a nikoli podle známky. Není proto také vadou řízení, že úřad ani v tomto směru nazírání příslušných obchodních kruhů nezjišťoval.

Citace:

č. 5610. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 814-816.